Nové komentáře u knih Viktar Valtar
Zrozeni pod Saturnem
„80% - Ke knížce jsem se dostala vlastně náhodou, a když jsem na obálce četla Bělorusko, očekávala jsem něco současného. Děj starý sto let a přesto psaný svěžím jazykem (a ve svěžím překladu) proto dost příjemně překvapil, tím spíš, že se příběh běloruského studenta Tuhouského inspirovaný autorovým životem odehrává v Praze, která tehdy poskytovala některým zahraničním studentům stipendia (a tak se nám dostane i krátkých zmínek o knedlících či hospodě u Fleků). Ačkoli Tuhouského rozjímání o životě, státu, sociálních otázkách, kapitalismu, intelektuálech a o pohrdání kariérismem, přestože právě ten by ho po dostudování mohl povznést nad plebejský původ (a z něho vzešlou povahu), kterým se tak užírá, by se mohlo odehrávat v podstatě kdekoli, Praha mi tam tedy zas nepřišla tak podstatná, jak se čtenáři snaží naznačit úvodní pasáž českého překladu (ale zas moc oceňuji vysvětlivky, které jsou v průběhu textu připojovány). Právě potácení se životem hlavního hrdiny je tou skutečnou náplní knihy, o životě v Masarykově Československu se zas až tak moc nedozvíme. Tuhouský je od začátku v zajetí své celoživotní teorie o tom, že někomu je předurčeno štěstí a jiný se zas musí plácat v bídě a opovržení. A on sám se zkrátka zrodil pod Saturnem, tedy v té nejhorší době, a nic dobrého ho nečeká. Tuto jeho teorii občas naruší znamení něčeho lepšího - třeba když mu přiznají studentské stipendium či když se s ním začne přátelit krásná krajanka, ale následné okolnosti ho vždy znovu přesvědčí, že i když se člověk rodí, aby byl šťastný, tak jako pták se rodí, aby létal, jsou i různé druhy ptáků - a někdo je holt pořád jen tím vrabcem, a ať se snaží, jak chce, nikdy se nezvedne nad střechu malého domu, zatímco jiný je poštolkou, která se vznáší vysoko v nebi a ve vhodném okamžiku se vrhne na ty slabší a zbaví je života a štěstí. Lidé jen nechtějí uznat, že osud je realita a že skutečně řídí jejich životy. A kvůli tomu často dochází k různým tragédiím, neboť je to prokletí, když jsou přání člověka vrabce neúměrná jeho křídlům...“... celý text
— evismaior
