Vladimír Krajina
česká, 1905 - 1993
Nové komentáře u knih Vladimír Krajina
Vysoká hra
„Vzpomínková kniha jednoho z vůdců domácího odboje druhé světové války.
První kapitola tvořící cca třetinu knihy plná depeší na trase Londýn-Česko se mi četla hůře. Plno jmen včetně krycích, ač oceňuji, že Kratina chtěl jmenovat co nejvíce hrdinů, činilo knihu lehce nepřehlednou.
Zbylé kapitoly byly ovšem výtečné. Týkaly se nejen odboje ale i neblahého období po válce vedoucí ke komunistickému puči.
Poslední část knihy se týkala životu v exilu a návratu do vlasti po Sametu.
Zaujalo mě, jak oprávněně už za války nevěřili komunistům.
V úplném závěru se píše o tom, že nová světová válka už není možná. Jak je to křehké vidíme nyní opět díky Rusku.“... celý text
— petbrab
Vysoká hra
„Mimořádně silný čtenářský zážitek. Vzpomínky jednoho z čelných představitelů domácího protinacistického odboje, jehož zásluhou byl domácí odboj v letech 1939 až 1942 v radiotelegrafickém spojení s londýnskou vládou. V závěru knihy pak osvětluje politické poměry poválečného období a marné snahy demokratů zabránit nástupu další totality.
"Nemohu si pomoci, s tím už asi z tohoto světa odejdu, ale mám skoro až vrozenou náklonnost Benešovo počínání hájit. Byl naší hlavou za války a zůstal jí, i když ke konci svého života mnoho vážného pokazil". Jak sám doc . Krajina v knize uvádí, 26.2.1948 byl zatčen a opětovně vyslýchán v Petschkově paláci, tentokrát však nikoli gestapem, ale komunistickou státní bezpečností. Na zákrok prezidenta Beneše byl záhy propuštěn a podařilo se mu emigrovat do Kanady, kde se dožil vysokého věku a ještě stačil v roce 1990 převzít v rodné zemi Řád bílého lva.
Pro mě osobně byly nejemotivnější ty pasáže vzpomínek, kdy se doc. Krajina v letech 1942 - 43 skrýval jako psanec v Českém ráji a byl odkázán na nezištnou pomoc prostých lidí, bohužel dávno zapomenutých hrdinů a vlastenců v nejlepším slova smyslu, kteří pak mnohdy skončili před nacistickou popravčí četou...“... celý text
— Chvatěrubský
