petbrab
komentáře u knih
Zloději v noci
Arthur Koestler
Chtěl jsem původně číst jinou knihu autora, ale tato mně padla první do ruky.
Autor románovým způsobem píše o zakládání izraelských osad, tedy hlavně jedné osady, na území Palestiny těsně před začátkem druhé světové války. Na vzniku osad se sám podílel, takže vychází z vlastní zkušenosti a sebe tam dle mého názoru vtěsnal jako hlavní postavu.
V druhé polovině knihy se více než vznikem osady zabývá celkovým pohledem na názor a jednání Židů na vznik samostatného státu. Přidává i pohled Palestinců a britské mandátní zprávy. V této části se děj odehrává i mimo osadu v Jeruzalémě a jiných městech.
Kniha podle mě graduje až v druhé polovině, to jsem se od ní na rozdíl od první poloviny nemohl odtrhnout.
Další ukázka nikdy nekončícího boje Židů o svůj život a touhu po státě.
Jejich pracovitost versus lenost arabských obyvatel.
Oceňuji i úvahy o tom, že i když země zaslíbená, tak se tam v podstatě vrací až po době, která trvala dva tisíce let.
Duna
Frank Herbert
Viděl jsem prvně filmové zpracování a to jak od Lynche tak od Villeneuva, které se knihy vcelku velmi drží. Chyběl mi při čtení tedy takový ten moment překvapení, i když je toho v knize logicky více než ve filmu. Kniha přestože je rozsáhlá, četla se vcelku rychle. Na rozdíl od filmu je zde kromě děje i pojednání z ekologie či náboženství. Nevím, zda Herbert knihu natahoval nebo si prostě jen rád hrál se slovy. Zajímavý je i doslov Ondřeje Neffa. Do dalších dílů už ale patrně nepůjdu.
Nesnesitelná lehkost bytí
Milan Kundera
Kunderu jsem na Gymnáziu nečetl, viděl jsem tehdy pouze film Žert.
Nesnesitelná lehkost bytí byla tedy moje první knižní zkušenost s Kunderou.
Překvapilo mě, že je psána poměrně jednoduchou češtinou, takže se četla svižně.
Na několika postavách tu Kundera rozvíjí lehce filozofický příběh o lásce, vztazích mezi mužem a ženou či vztah rodičů a dětí, nevěře, roli náhody v životě existenci, nemožnosti něco napravit, neboť žijeme jen jednou. Samozřejmě je zde i pojednání o emigraci, situaci v republice po okupaci, disentu či vnímání okupace, invaze a války zvenčí.
Zaujala mě šestá kapitola, která propojila filozofii s konkrétními postavami knihy. Ta byla přímo excelentní, kvůli ní jsem dal plný počet.
Francouzský filozof Finkielkraut řekl, že dva spisovatelé, kteří by si zasloužili Nobelovu cenu - Kundera a Roth ho nedostali proto, že feministická lobby je obvinila že sexismu. No díky některým pasážím této knihy si říkám, že to možné je. :)
Knihu prý tehdy odmítl normalizační disentu, bral to jako útok na sebe. Těžko říct, možná z pár pasáží typu článek Tomáše o Oidipovi nebo jeho první setkání se synem u redaktora. Tam lehce naráží.
Každopádně myslím, že jako první knižní setkání s Kunderou jsem si nemohl vybrat lépe.
1984
George Orwell (p)
Jsem rád, že jsem si knihu přečetl až v dospělosti, kdy už mám něco odžito, a nikoliv na gymnáziu. Sám jsem jako dítě zažil ještě komunismus, do toho samozřejmě z vyprávění rodičů a prarodičů.
Tím bych si knihu spojil pouze s komunismem. Ale její nadčasovost lze ocenit podle mě až v dospělosti. Neboť různé znaky totalitního smýšlení a řízení lze zažít nejen na státní úrovni ale i v úrovni pracovní, rodinné či jiné.
Sám Orwell byl socialista a revolucionář, opěvoval demokratický socialismus, byl ve španělské občanské válce a žil v době nacismu či ruské revoluce.
Čili hodně dobrý základ pro sepsání své knihy.
Zdařilé bylo rozdělení do tří kapitol i závěrečné pojednání o newspeaku.
Četl jsem vydání z roku 1991, které obsahovalo doslov o cca 70 stran Šimečka, který byl výborný k hlubšímu pochopení.
Měl by si tuto knihu přečíst každý.
Zalknutí
Chuck Palahniuk
Patrně nejsem cílová skupina, i když se kniha četla vcelku dobře a svižně.
Ale témata typu závislost na sexu, její léčení, koloniální park, senilní matka mě příliš neoslovila.
Některé poznámky viz namátkou sledování seriálů byly vtipné. A vtipných momentů tam bylo více.
Ale jako celek to nebylo pro mě.
Jsem zvědavý na film, protože si to nějak nedovedu představit, jak to šlo zfilmovat.
Tři jablka spadlá z nebe
Narine Abgarjan
Spisovatelka se nechala inspirovat knihou Sto roků samoty, jak stojí v doslovu.
Stvořila tři propletené až lehce mystické příběhy ze starého kamenného od světa téměř odřízlého města kdesi v horách patrně v Arménii, soudím dle původu spisovatelky, které pomalu přišlo o svoji slávu díky válkám, hladomoru či zemětřesení.
Zůstává v něm už cca dvacet starých lidí.
Ale na konci knihy se objeví možná naděje.
Líbil se mi popis jejich jídel, léčitelství i lehce mysteriózních výjevů na hranici nadpřirozena až zázraku.
Poprava Kata z Rigy - Agent Mosadu vypráví dramatický příběh likvidace nacistického zločince
Gad Šimron
Další akce Mosadu na eliminaci nacistického zločince v podání bývalého agenta, který se podílel i na dopadnutí Eichmanna.
Kniha se čte rychle, má spád, vyprávějící agent se s tím příliš nemaže. Možná i proto, že mu knihu pomáhá psát bývalý novinář, později též agent Mosadu.
Překvapilo mě, že lotyšský nacista Cukurs žil klidně pod svým jménem a přes svoji ostražitost odjel mimo Brazílii, i když mu to jeho brazilský dohled nedoporučoval.
Izrael, Mosad prostě nezapomínají a konají.
Velitelem v Osvětimi : autobiografické zápisky
Rudolf Höss
Höß stejně jako mnoho Němců té doby snadno podlehl vzestupu nacismu. Můj názor, že ta nadřazenost a až mýtický pocit výjimečnosti v Němcích, tak nějak je. Katolická přísná výchova, vojenský řád, pocit potupy z první světové války.
A rozjela se mašinérie, která nešla zastavit. Po válce samozřejmě jako mnoho nacistů Höß hledá ospravedlnění, že on nebyl zlý, on netýral, on jen plnil rozkazy, on byl odpovědný jen za to či ono, on musel jít příkladem.
Ale když popisuje ruské zajatce či židovské transporty, tak si zvrácenost koncentračních táborů vůbec neuvědomuje.
Zajímavá je i předmluva Ivana Klímy.
Naopak doslov Krejčové, tedy jeho část, kdy hodnotí Höße působí spíš trapně.
Vyvolení
Chaim Potok
Lépe to už napsat nešlo. Pro mě je vždy něco, co se týká židovství, lehce mystické. A jinak to nebylo i v tomto románu známého amerického židovského spisovatele. Přátelství dvou chlapců, kdy každý je z jiné skupiny Židů. Jeden, který je vypravěčem knihy, z konzervativní rodiny, a druhý je synem duchovního vůdce místních chasidů, který má podle tradice převzít jeho místo. Román, který trvá cca deset let od začátku jejich střední školy po konec vysoké školy, sleduje nejen příběh chlapců a způsob jejich výchovy daný buď konzervativním nebo ortodoxním způsobem, ale i rozdílný pohled samotných Židů v USA na vznik státu Izrael po druhé světové válce, který zatřese i samotným přátelstvím hrdinů našeho románu. Závěrečná kapitola je vynikající svým svým vysvětlením a rozmluvou, kterou vede otec chasidského chlapce se synem i vypravěčem knihy.
Znamenitá mrtvola
Agustina Bazterrica
Nízké hodnocení není na místě. Jihoamerická literatura je trochu jiná. Bizarní ústřední motiv není až tak důležitý, i když knize dodává jistý cejch za hranu. Ale jde v ní podle mě o popis vzorců lidského chování a vnímání v té nejméně představitelné situaci, a to kdy někteří lidé jsou chování na maso či lov, protože zvířata byla vybitá kvůli smrtícímu víru. Ukazuje, jak se někdo chová profesionalně, někdo uplatní skryté temné pudy, jiný zase touhu po vědě. Nelze opomenout, že hlavní hrdina prožívá i normální rodinné problémy. Zajímavé je i nastínění, jak vnímají lidé chování na maso, kteří ani nejsou nazývány lidmi. V knize lze i cítit nůžky mezi bohatou elitou a chudou ulicí, což v původu knihy čili v Jižní Americe je ještě větší kontrast.
Vzpomínka na Zemi
Liou Cch'-sin
Velkolepé zakončení celého románu. Po přečtení druhého dílu jsem si říkal, o čem asi bude třetí, stránkově nejobsáhlejší díl. Autor opět rozvinul příběh, kde dojde k mnoha dějovým překvapením i zvratům. Přidá opět trochu fyziky a rozjede filozofické debaty o budoucnosti lidstva i celého vesmíru. Věčný boj o přežití i mimo zemskou úroveň. Výborné jsou i vědecké pasáže, psané tak, že jdou pochopit. Vše do sebe skvěle zapadá. Musím se přiznat, že mě mrzí, že jsem u konce. Byla to pecka. Část tohoto dílu byla zobrazena i v první sérii seriálu
Temný les
Liou Cch'-sin
U prvního dílu, jsem byl lehce ovlivněn tím, že jsem prvně viděl seriál. U druhého dílu, bylo ze seriálu už jen něco málo z první části knihy.
Kniha postupně hlavně ve své třetí kapitole gradovala, došlo na několik nečekaných zvratů v ději, které nutily čtenáře knihu neodkládat.
Ke sci-fi žánru se přidaly i filozofické úvahy o existenci nebo skvěle nastíněna neschopnost lidí na něčem se domluvit. O povaze lidí zachránit se na úkor druhého ani nemluvě.
Parádní čtení. I když malinko netuším, o čem bude třetí díl.
Jediné co mě zarazilo, že jedna z hlavních postav prvního dílu, se ve druhém vůbec neobjevila.
Problém tří těles
Liou Cch'-sin
Prvně jsem viděl seriál. Ten se mi líbil, tak jsem se pustil do knihy. Ta je samozřejmě, jak to tak bývá, mnohem mnohem lepší. Více postav, lepší děj. Skvěle propracované dialogy, různé a nečekané zvraty v chování postav, pohled na věc i ze strany Trisolaranů. Kniha se velmi dobře čte, na čínská jména si člověk přivykne rychle. Pokud bere knihu poctivě, tak si člověk i zagooglí pro nějaký ten pojem z fyziky. Oživí si i paměť na různé vědce. A zamyslí se i nad budoucností země a chování lidstva. Zajímalo by mě, jak ji berou Číňané, neboť hrozící zlo má původ v jejich neslavné Kulturní revoluci. Vzhůru na druhý díl.
Ó Jeruzaléme!
Dominique Lapierre
Naprostá pecka. Až do nezvyklých detailů popsány události od rezoluce OSN o rozdělení Palestiny v listopadu 1947 až po první příměří v 1949 včetně osobních příběhů lidí z obou stran konfliktu. Skvěle doplněno i několika mapami a fotkami. Strhující ráz. Nešlo se od ní odtrhnout. Jako plus mi přišlo, že autoři se snažili působit nestranně. Kniha je předlohou pro stejnojmenný film z roku 2006.
Radek Banga: (Ne)pošli to dál
Radek Banga
Styl psaní dost syrový ale výpovědní hodnota mě příjemně překvapila.
Skutečná cesta ven
Patrik Banga
Nezáživná kniha hrající pouze na city. I literárně je na úrovni slohové práce na střední škole.
Válka o pravdu: Pravda o Estonsku, Lotyšsku a Litvě
Mika Waltari
Další doplnění povědomí o připojení pobaltských republik k SSSR. I když kniha byla napsána v roce 1941 jako varování pro Finsko, tak je vzhledem k politice Ruska aktuální i dnes.
Je až mrazivé, jak se metody Ruska, dříve SSSR vůbec nemění, a přesto je někdo dokáže hájit.
Měla by to být povinná četba pro všechny zastánce Ruska a je škoda, že u nás nevyšla už po druhé světové válce. Možná by pak v roce 1946 hlasovali mnozí jinak.
Červený pokoj
August Strindberg
Chápu, že v době vydání byla asi přelomová kniha, která ve Švédsku vyvolala rozruch.
Protože se tam poprvé Strindberg satiricky obul do všeho možného - umělci, rodina, vztah s prostitukou, akciové společnosti, falešná dobročinnost, katechismus, novinařina atd.
Dnes už je satira běžná, takže kniha trochu ztrácí.
Zajímavá pasáž byla v závěru knihy, kdy se čte dopis jednoho z umělců, proč spáchal sebevraždu.
Pýcha a předsudek
Jane Austen
Přečteno v rámci Čtenářské výzvy. Měl jsem obavu, zda mě to bude bavit, ale knihu jsem přečetl s nadšením.
Nádherné, romantické, vtipné i vážně rozhovory.
Prostě klasický román.
Těším se i na obě slavné filmové adaptace.
Pražská zima
Madeleine Albright
Albrightová mně jako politička byla krajně nesympatická, ale její kniha se mi hodila do Čtenářské výzvy.
A musím uznat, byla to parádní a kvalitní četba. Všem doporučuji.
Doplnila mně další údaje o patrně nejtemnějším období naší země čili mezi lety 1937-1948. Objektivně dokázala zhodnotit naše přední politiky té doby - Beneše, Jana Masaryka i Gottwalda.
Nebojí se jejich oprávněné kritiky a nejen jejich ale i Churchilla, Stalina a Roosvelta a dalších.
Z chování ke konci války a poválečného období přeci jen malinko nekritická k USA, což ale lze chápat, sice dcera československého diplomata, ale přeci jen v podstatě celý život od 12 let prožila v Americe.
Dalším plusem knihy jsou její postřehy dítěte z onoho období, jak ona a její rodina prožívala válku.
Hezké jsou i fotografie.
