petbrab komentáře u knih
Mé první setkání s autorem. Ale teoreticky jsem měl jeho dílo nastudováno, abych věděl, co mohu očekávat.
Existenciální román o cestě za přežitím po globální apokalypse. Výborné rozhovory otce se synem, co je a co není dobro, kdo je zlý či dobrý i v situacích bezvýchodnosti boje o přežití.
Dospívání chlapce vzhledem k situaci.
Hodně depresivní, i když čím déle kniha trvala, tak bylo jasné, že vždy k jídlu něco naleznou.
Lehce optimistický závěr i při setkání se smrtí jsem ale při celkovém rázu knihy nečekal.
Zajímavý i doslov Arbeita, i když s chybou v názvu filmu Hanekeho.
Kouknu i na filmovou verzi od Hillcoata. Vigo Mortensen z Pána prstenů morálně jistě splňuje roli otce.
(SPOILER) Dávám plný počet hvězd. Tahle kniha myšleno celá trilogie má své kouzlo, nutí ji přečíst jedním hltem, i když literární kvalita není příliš vysoká.
Možná tím, že autor má ke Krušným horám vztah, dává knize něco zvláštního, která čtenáře "nutí" příběh rodiny Smolíkových prožívat s nimi.
Už jsem se skoro "bál", že i třetí díl skončí smutně, ale dal i přes smrt hlavního hrdiny naději, i když jakou, když končí tři měsíce před srpnem 1968.
Jen snad způsob zatčení Tomečka byl možná lehce vypůjčen že seriálu Synové a dcery Jakuba Skláře.
A menší chyba tisku? - hromotluk Luboš se jmenuje zprvu Kantůrek a najednou Horváth.
Závěrečný epilog trilogii propojil s autorem i původní německou rodinou. To bylo až dojemné.
Tři krátké povídky, hlavně první a třetí výborné, i když trochu smutné. Umělci holt mají jinou morálku a démon alkohol je často obklopuje.
Vtipné, smutné, ze života.
Doplněno kresbami Viktora Karlíka z cyklů o účtenkách. Náramně se to ke knize hodilo.
Lehce mi to připomíná knihu Horečka od Hraběho
Už u knihy Vyvolení jsem psal, že snad lépe ani nešla napsat.
Slib mně přijde ještě o něco lepší. Téměř dokonalý. Potok je výtečný vypravěč.
Trochu upozadil Dannyho, bylo to více o Reuvenovi. Přidal další postavy a to především Michaela a rava Kalmana.
Krásně nám opět popsal boj mezi ortodoxním a modernějším pojetím židovství. Pohled jak to vnímají Židé, kteří zažili koncentrační tábory, a jak ti, kteří prožili válku v USA.
Závěrečné kapitoly "boj"o smichu mezi Reuvenem a ravem Kalmanem, a snaha Reuvena rozmluvit Michaela, jen mrazivě podtrhly tuto vynikající knihu.
Trochu jiný styl a pohled na příběh okolo koncentračních táborů a holokaustu. Na jedné straně propracovaná vypočítavost a lhavost nacistického režimu a na druhé straně různá míra důvěry či nedůvěry ve snaze přežít. A nad to vše příběh dívky, která nechce zemřít, načež v tváři smrti se postaví lhostejnosti režimu. Lustig výborně popsal i to, že v tváři smrti a přežítí často člověk zradí vlastního druha, aby žil déle viz závěr a chování židovského komanda.
Silná kniha. Až z ní mrazí.
Upřímně musím dát pouze tři hvězdy. Kniha mě bavila střídavě. Tři roviny vyprávění o minulosti i přítomnosti.
Alexova angličtina je sice výborný počin, protože takhle překlady méně zdatných angličtinářů často vypadají. :))) I když tady oceňuji, že od srandovních témat přejdou ve vážná témata.
Pátrání po předcích Jonathana dost osekané. Čekal bych dle anotace větší záběr. I když vyrovnání s vlastní minulostí mělo mrazivý konec.
A třetí rovina deník Jonathana, ten mě bavil asi nejvíce.
Jsem zvědavý na filmovou verzi, která se natáčela v Praze.
Autor je bývalý poradce dvou izraelských premiérů a bývalý velvyslanec při OSN.
Přesto napsal nestranně poměrně obšírně pojednání o statusu Jeruzaléma.
Celá kniha je poctivě ozdrojována.
Gró knihy je úvaha, proč má zůstat Jeruzalém nerozdělený a pod správou Izraele, který jediný je schopen zaručit svobodný přístup k památkám všech tří monoteistických náboženství.
Kniha se samozřejmě zabývá i historií Jeruzaléma, snahou o domluvu s Palestinci i selháním OSN.
Knihy zahraničních zpravodajů České televize mám rád.
Takže ani tato kniha mně nemohla uniknout.
Velice cením dvě stěžejní kapitoly - izraelskou politickou scénu a vztah Izraelců a Arabů.
Borek popsal velice ale opravdu velice přesně vztah Izraelců a Arabů z takového úhlu pohledu, ze kterého bych to ani nečekal.
Ač sám má židovské předky, tak je to nestranné.
Super bylo i velké množství fotek.
Zajímavá byla i myšlenka, zda problémové soužití Izraelců a Arabů nemůže časem vyšumět. Poslední kapitola je datována k roku 2022....
Chtěl jsem původně číst jinou knihu autora, ale tato mně padla první do ruky.
Autor románovým způsobem píše o zakládání izraelských osad, tedy hlavně jedné osady, na území Palestiny těsně před začátkem druhé světové války. Na vzniku osad se sám podílel, takže vychází z vlastní zkušenosti a sebe tam dle mého názoru vtěsnal jako hlavní postavu.
V druhé polovině knihy se více než vznikem osady zabývá celkovým pohledem na názor a jednání Židů na vznik samostatného státu. Přidává i pohled Palestinců a britské mandátní zprávy. V této části se děj odehrává i mimo osadu v Jeruzalémě a jiných městech.
Kniha podle mě graduje až v druhé polovině, to jsem se od ní na rozdíl od první poloviny nemohl odtrhnout.
Další ukázka nikdy nekončícího boje Židů o svůj život a touhu po státě.
Jejich pracovitost versus lenost arabských obyvatel.
Oceňuji i úvahy o tom, že i když země zaslíbená, tak se tam v podstatě vrací až po době, která trvala dva tisíce let.
Viděl jsem prvně filmové zpracování a to jak od Lynche tak od Villeneuva, které se knihy vcelku velmi drží. Chyběl mi při čtení tedy takový ten moment překvapení, i když je toho v knize logicky více než ve filmu. Kniha přestože je rozsáhlá, četla se vcelku rychle. Na rozdíl od filmu je zde kromě děje i pojednání z ekologie či náboženství. Nevím, zda Herbert knihu natahoval nebo si prostě jen rád hrál se slovy. Zajímavý je i doslov Ondřeje Neffa. Do dalších dílů už ale patrně nepůjdu.
Kunderu jsem na Gymnáziu nečetl, viděl jsem tehdy pouze film Žert.
Nesnesitelná lehkost bytí byla tedy moje první knižní zkušenost s Kunderou.
Překvapilo mě, že je psána poměrně jednoduchou češtinou, takže se četla svižně.
Na několika postavách tu Kundera rozvíjí lehce filozofický příběh o lásce, vztazích mezi mužem a ženou či vztah rodičů a dětí, nevěře, roli náhody v životě existenci, nemožnosti něco napravit, neboť žijeme jen jednou. Samozřejmě je zde i pojednání o emigraci, situaci v republice po okupaci, disentu či vnímání okupace, invaze a války zvenčí.
Zaujala mě šestá kapitola, která propojila filozofii s konkrétními postavami knihy. Ta byla přímo excelentní, kvůli ní jsem dal plný počet.
Francouzský filozof Finkielkraut řekl, že dva spisovatelé, kteří by si zasloužili Nobelovu cenu - Kundera a Roth ho nedostali proto, že feministická lobby je obvinila že sexismu. No díky některým pasážím této knihy si říkám, že to možné je. :)
Knihu prý tehdy odmítl normalizační disentu, bral to jako útok na sebe. Těžko říct, možná z pár pasáží typu článek Tomáše o Oidipovi nebo jeho první setkání se synem u redaktora. Tam lehce naráží.
Každopádně myslím, že jako první knižní setkání s Kunderou jsem si nemohl vybrat lépe.
Jsem rád, že jsem si knihu přečetl až v dospělosti, kdy už mám něco odžito, a nikoliv na gymnáziu. Sám jsem jako dítě zažil ještě komunismus, do toho samozřejmě z vyprávění rodičů a prarodičů.
Tím bych si knihu spojil pouze s komunismem. Ale její nadčasovost lze ocenit podle mě až v dospělosti. Neboť různé znaky totalitního smýšlení a řízení lze zažít nejen na státní úrovni ale i v úrovni pracovní, rodinné či jiné.
Sám Orwell byl socialista a revolucionář, opěvoval demokratický socialismus, byl ve španělské občanské válce a žil v době nacismu či ruské revoluce.
Čili hodně dobrý základ pro sepsání své knihy.
Zdařilé bylo rozdělení do tří kapitol i závěrečné pojednání o newspeaku.
Četl jsem vydání z roku 1991, které obsahovalo doslov o cca 70 stran Šimečka, který byl výborný k hlubšímu pochopení.
Měl by si tuto knihu přečíst každý.
Patrně nejsem cílová skupina, i když se kniha četla vcelku dobře a svižně.
Ale témata typu závislost na sexu, její léčení, koloniální park, senilní matka mě příliš neoslovila.
Některé poznámky viz namátkou sledování seriálů byly vtipné. A vtipných momentů tam bylo více.
Ale jako celek to nebylo pro mě.
Jsem zvědavý na film, protože si to nějak nedovedu představit, jak to šlo zfilmovat.
Spisovatelka se nechala inspirovat knihou Sto roků samoty, jak stojí v doslovu.
Stvořila tři propletené až lehce mystické příběhy ze starého kamenného od světa téměř odřízlého města kdesi v horách patrně v Arménii, soudím dle původu spisovatelky, které pomalu přišlo o svoji slávu díky válkám, hladomoru či zemětřesení.
Zůstává v něm už cca dvacet starých lidí.
Ale na konci knihy se objeví možná naděje.
Líbil se mi popis jejich jídel, léčitelství i lehce mysteriózních výjevů na hranici nadpřirozena až zázraku.
Další akce Mosadu na eliminaci nacistického zločince v podání bývalého agenta, který se podílel i na dopadnutí Eichmanna.
Kniha se čte rychle, má spád, vyprávějící agent se s tím příliš nemaže. Možná i proto, že mu knihu pomáhá psát bývalý novinář, později též agent Mosadu.
Překvapilo mě, že lotyšský nacista Cukurs žil klidně pod svým jménem a přes svoji ostražitost odjel mimo Brazílii, i když mu to jeho brazilský dohled nedoporučoval.
Izrael, Mosad prostě nezapomínají a konají.
Höß stejně jako mnoho Němců té doby snadno podlehl vzestupu nacismu. Můj názor, že ta nadřazenost a až mýtický pocit výjimečnosti v Němcích, tak nějak je. Katolická přísná výchova, vojenský řád, pocit potupy z první světové války.
A rozjela se mašinérie, která nešla zastavit. Po válce samozřejmě jako mnoho nacistů Höß hledá ospravedlnění, že on nebyl zlý, on netýral, on jen plnil rozkazy, on byl odpovědný jen za to či ono, on musel jít příkladem.
Ale když popisuje ruské zajatce či židovské transporty, tak si zvrácenost koncentračních táborů vůbec neuvědomuje.
Zajímavá je i předmluva Ivana Klímy.
Naopak doslov Krejčové, tedy jeho část, kdy hodnotí Höße působí spíš trapně.
Lépe to už napsat nešlo. Pro mě je vždy něco, co se týká židovství, lehce mystické. A jinak to nebylo i v tomto románu známého amerického židovského spisovatele. Přátelství dvou chlapců, kdy každý je z jiné skupiny Židů. Jeden, který je vypravěčem knihy, z konzervativní rodiny, a druhý je synem duchovního vůdce místních chasidů, který má podle tradice převzít jeho místo. Román, který trvá cca deset let od začátku jejich střední školy po konec vysoké školy, sleduje nejen příběh chlapců a způsob jejich výchovy daný buď konzervativním nebo ortodoxním způsobem, ale i rozdílný pohled samotných Židů v USA na vznik státu Izrael po druhé světové válce, který zatřese i samotným přátelstvím hrdinů našeho románu. Závěrečná kapitola je vynikající svým svým vysvětlením a rozmluvou, kterou vede otec chasidského chlapce se synem i vypravěčem knihy.
Nízké hodnocení není na místě. Jihoamerická literatura je trochu jiná. Bizarní ústřední motiv není až tak důležitý, i když knize dodává jistý cejch za hranu. Ale jde v ní podle mě o popis vzorců lidského chování a vnímání v té nejméně představitelné situaci, a to kdy někteří lidé jsou chování na maso či lov, protože zvířata byla vybitá kvůli smrtícímu víru. Ukazuje, jak se někdo chová profesionalně, někdo uplatní skryté temné pudy, jiný zase touhu po vědě. Nelze opomenout, že hlavní hrdina prožívá i normální rodinné problémy. Zajímavé je i nastínění, jak vnímají lidé chování na maso, kteří ani nejsou nazývány lidmi. V knize lze i cítit nůžky mezi bohatou elitou a chudou ulicí, což v původu knihy čili v Jižní Americe je ještě větší kontrast.
Velkolepé zakončení celého románu. Po přečtení druhého dílu jsem si říkal, o čem asi bude třetí, stránkově nejobsáhlejší díl. Autor opět rozvinul příběh, kde dojde k mnoha dějovým překvapením i zvratům. Přidá opět trochu fyziky a rozjede filozofické debaty o budoucnosti lidstva i celého vesmíru. Věčný boj o přežití i mimo zemskou úroveň. Výborné jsou i vědecké pasáže, psané tak, že jdou pochopit. Vše do sebe skvěle zapadá. Musím se přiznat, že mě mrzí, že jsem u konce. Byla to pecka. Část tohoto dílu byla zobrazena i v první sérii seriálu
U prvního dílu, jsem byl lehce ovlivněn tím, že jsem prvně viděl seriál. U druhého dílu, bylo ze seriálu už jen něco málo z první části knihy.
Kniha postupně hlavně ve své třetí kapitole gradovala, došlo na několik nečekaných zvratů v ději, které nutily čtenáře knihu neodkládat.
Ke sci-fi žánru se přidaly i filozofické úvahy o existenci nebo skvěle nastíněna neschopnost lidí na něčem se domluvit. O povaze lidí zachránit se na úkor druhého ani nemluvě.
Parádní čtení. I když malinko netuším, o čem bude třetí díl.
Jediné co mě zarazilo, že jedna z hlavních postav prvního dílu, se ve druhém vůbec neobjevila.