Skutečná cesta ven
Patrik Banga
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/499079/bmid_skutecna-cesta-ven-7ma-499079.jpeg
4
218
218
Jak těžké bylo uniknout ze stereotypů, předsudků i dramatických zkušeností romské komunity na pražském Žižkově devadesátých let? Skutečná cesta ven je reálný příběh novináře Patrika Bangy, který popisuje, jak se dostal z romské čtvrti až mezi novináře předních českých médií. Vyprávění začíná v devadesátých letech na pražském Žižkově, který v té době zdaleka nebyl tak ambiciózní čtvrtí jako dnes. Místo čpí neutěšeností, drogami, alkoholem, prostitucí a rvačkami a vyrůstat ve zdejších romských komunitách znamená jediné — být předurčen k životu dalšího z nepřizpůsobivých. Banga syrovým a nemilosrdným způsobem popisuje realitu romského dospívajícího chlapce, který se už v raném věku setkává s odmítáním, kriminalizací, rasismem a policejní brutalitou. A hledá skutečnou cestu ven. Mnohokrát narazí, mnohokrát prohraje. Autor je bytostně přesvědčený, že každý člověk je individualita, a ve své biografii otevřeně líčí úspěchy i pády, vnitřní střet s romskou kulturou nebo snahu vymanit se ze škatulky „Rom“.... celý text
Přidat komentář
Tady se začíná mazat víc než Banga na idnesu. Neuvěřitelné, že to musím psát potřetí - ubulená kniha cenzorského jestřába výše zmíněného portálu. Jako červená nit se v této slavné story táhne Páťův pocit domnělého rasismu. Jak cikáni nedostali pouze příležitost atd. Páťo, čoveče, nebul. Knihu hodnotím nula hvězd, čistý odpad. Nikomu ovšem neberu jeho nadšení nad touto silně podprůměrnou knihou. Nemusíme mít všichni stejné názory. Ale bonzovat se za ně, to je vrchol. PS. Bonzačko, MarieRák, můžeš znova bonzovat, protože to co děláš, není nic než bonzování. PPS: Klidně to napíšu znovu. Píšu to v den boje za svobodu a demokracii, 17.11., aby si ta bonzačka nemyslela, že mě po bolševicku umlčí. Slovo cikán není hanlivé, soudružko. Je to nepřijatelná cenzura, co se tu děje.
Nahlásila jsem komentář od Xesox. Píšu to, aby si nemyslel, že jsou to "dlouhé prsty autora". Je urážlivý (autorovi říká "Páťa", ale pochybuji, že jsou kamarádi) a popírá rasismus vůči Romům v devadesátých letech, píše o něm jako o "domnělém rasismu" atd. K tomu všemu používá hanlivé slovo "cikáni" namísto "Romové". To všechno je nepřijatelné. (A sem to nepatří.)
A jinak o knize: Já ji zhltla a považuji ji za skvělou. Jako svědectví je to nenahraditelné. Mrazilo mě, když jsem to četla, protože jsem neměla ponětí, co se tu v devadesátkách dělo.
Jen těžko uvěřitelné životní osudy a historky prakticky ještě dítěte... Citát o tom, že člověk se nakonec může stát tím, co o něm druzí donekonečna omílají, podepíšu...
Vyprávění je sice místy krapet zaujaté a nedělám si v některých aspektech úplně iluze o jeho objektivnosti, je to ale vyprávění velmi čtivé a místy naprosto dechberoucí (zejm. autorovy historky z Jugošky), které dává vhled do života lidí, které jsme si často zvykli přehlížet. Nejvíce mne zaujala pasáž o tom, jak se vlastně romská menšina dostala z Prahy do ústeckého kraje. Ačkoli autor občas velmi silně projevuje své názory a místy působí kniha trochu přibarveně, ukazuje na řadu velmi relevantních problémů. Rozhodně doporučuji k přečtení - navíc se čte samo :)
Knihu mi doporučila Bára, kterou jsem potkala na cestě do Santiaga a já jí tímto děkuji. Sama bych nejspíš po knize nesáhla, ale jsem ráda, že jsem si ji přeci jen přečetla. Kniha vypráví těžké životní příběhy, které se naše společnost rozhodla přehlížet. Odnáším si několik témat, o kterých budu ještě nějakou tu chvíli přemýšlet.
Čtivě a živě napsaná vzpomínková kniha Patrika Bangy, jehož jsem před přečtením neznal ani jako novináře, ani jako aktivistu či muzikanta. Dostal jsem se k ní díky ocenění Magnesia Litera, přičemž mě nalákala především žižkovská a romská tematika. V tomto ohledu mě v zásadě nezklamala, jakkoli by se klidně problematice Žižkova v 80. a 90. letech a tehdejších (nejen) pražských mohla věnovat mnohem obšírněji. Zároveň ale chápu a beru, že si autor nezvolil hlubší a systematičtější (klidně jen observačně) sociologickou perspektivu, kterou bych nesmírně ocenil, a soustředil se spíše na vlastní život, osobnější vzpomínky.
Výběr a způsob podání faktů (jakož koneckonců i samotný titul knihy) působí, jako by tvořila základní osnovu knihy Bangova takřka až archetypální sebeprezentace v podobě superhrdiny navzdory všemu. Tedy postavy zrozené z bídy, nucené čelit nesčetným protivenstvím osudu, a přesto mnohdy bezmála zázračným nadáním, štěstím či souhrou okolností schopné neuvěřitelných činů a výsledků. Dovedu si představit, že by to některý čtenář mohl vnímat kriticky (jako nevěrohodné chvástání a machrování), ale mě to bavilo a myslím, že i kdyby to nebylo všecko do puntíku pravda, tak to má svou hodnotu jako subjektivní historické a sociální svědectví. Knížku tedy bez váhání doporučuju.
Asi jsem čekala víc, kniha je v celku dobrá, ale má své slabiny v čtivosti.
Někdo v komentáři napsal, že je to literárně na úrovni slohové práce na střední škole a brala jsem to jako přemrštěné a neobjektivní. Po přečtení (nedalo se celé) musím potvrdit, že úroveň je opravdu nízká a literárně bídná. Na druhou stranu jsou v knize zajímavé myšlenky, které by asi mnoho jiných autorů dokázala lépe zpracovat. Bohužel, myslela jsem, že mě další romský autor potěší, ale tohle bylo velké zklamání. Od Ilony Ferkové to bylo jiné kafe.
Je mi líto, ale tohle je horší seminární práce na lehčí střední škole.
Audio ČRo: Krásně odvyprávěna záležitost, nad které zůstává rozum stát. Vám taky vše nejlepší, Patriku.
Devadesátá léta byla strašná. Vypadalo to, že se svět zbláznil. Podnikal i ten, co se sotva podepsal, změny ve všem, zákony se měnily za běhu... Najednou se objevila vlna nenávisti vůči Romům. Kamarádka, kterou jsem znala od školky k nám najednou nesměla. Děkuju za připomenutí. Skvělá knížka.
Pro mě jako pro gádžu velmi smutné čtení. Můžu mít možná lehké výhrady k tomu, že děj moc nenavazuje, že je to spíš občasný deník než souvislá próza, ale to je imho autorovi (a mně vlastně taky) fuk.
Je mi ale líto a dost se stydím, že si něčím podobným musí někdo procházet a chci doufat, že se to pomalu, ale jistě mění. Přinejmenším v mé sociální bublině sice ano, ale nedělám si příliš iluzí vně mé bubliny.
Zároveň ale dokážu pochopit a kniha to jen potvrzuje, jak odlišné se mohou zdát a v některých případech i skutečně jsou naše kultury, což by ale neměl být důvod k diskriminaci. Neměl. Ale je a je to děs.
Nezáživná kniha hrající pouze na city. I literárně je na úrovni slohové práce na střední škole.
Autobiografia, ktorá jasne ukazuje ako je xenofóbia v dnešnom svete zlá a kam vedie, sú odsúdení k neúspechu už od narodenia. Myslím a dúfam v tom, že sa situácia mení a lepší. Rozhodne doporučujem knihu pre ľudí, ktorí sa o danú tému zaujímajú a možno budú prekvapení rovnako ako ja.
Autobiografie psaná srozumitelně a čtivě. Myslím, že stojí za přečtení a za zamyšlení a určitě obsahuje myšlenky, které mohou motivovat. Příklad ze závěru: "Skutečná cesta ven ze škatulkovaného života je vydržet a dojít ke svému cíli, i když ostatní tvrdí, že to nejde, anebo se mi v tom snaží bránit."
Autobiografická kniha o tom, jak získat respekt a svůj prostor v porevoluční rasistické společnosti. Kniha dává zajímavý pohled k tomu, proč je mnohdy integrace Romů do většinové společnosti komplikovaná. Doufám, že dnešní společnost už je dál než v devadesátých letech
Nevím , co jsem od knihy očekávala. Minimálně určitý nadhled. To co jsem četla je jednostranný pohled, řekla bych ,že si autor potřeboval postěžovat na všechno zlé, co ho v životě potkalo. Věřím, že to vše ze svého úhlu pohledu takto vnímal a možná si něco i trochu přibarvil, jako každý z nás, vzpomínky nejsou přesným obrazem skutečnosti. Myslím, že všichni máme svůj život ve svých ruku a každý má své těžké chvíle, většinu situací mohl zažít kdokoli , záleží vždy na situaci a na lidech. Pokud tato kniha přiměje čtenáře vnímat romské spoluobčany lépe , tak to bude jen dobře, ale docela o tom pochybuju. Je příliš ufňukaná, a slohově průměrná. Navíc i přes ty děsivé devadesátky a svůj původ se autor dostal docela daleko. Kdo chce žít a pracovat poctivě, k tomu se lidé budou chovat slušně. A pokud narazíte na špatné lidi ať už policisty nebo zdravotníky je většinou jedno zda jste nebo nejste romského původu.
Kniha mě zklamala, jak už v audio provedení , tak papírová.
Štítky knihy
dospívání rasismus Romové, cikáni 90. léta 20. století Žižkov autobiografie romská literatura Magnesia Litera
Skutečná cesta ven
Podruhé už komentář od Xesox hlásit nebudu. Jen zopakuji, že jsou jeho nezdvořilost vůči autorovi a rasistické vyjadřování nepřijatelné. "Cikán" je dnes rasistický výraz. (Ano, i moji rodiče ho používají a nemyslí to špatně. Ale neměli by. Už nejsme v časech, kdy se v Rudém právu zcela normálně psalo o "cikánech", kteří byli konečně osvobozeni a radostně budují socialismus. A říkat to soukromě a psát na internet je taky rozdíl.)
Xesox stahuje toto fórum na úroveň diskuzí pod novinovými články.