Skutečná cesta ven
Patrik Banga
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/499079/bmid_skutecna-cesta-ven-7ma-499079.jpeg
4
201
201
Jak těžké bylo uniknout ze stereotypů, předsudků i dramatických zkušeností romské komunity na pražském Žižkově devadesátých let? Skutečná cesta ven je reálný příběh novináře Patrika Bangy, který popisuje, jak se dostal z romské čtvrti až mezi novináře předních českých médií. Vyprávění začíná v devadesátých letech na pražském Žižkově, který v té době zdaleka nebyl tak ambiciózní čtvrtí jako dnes. Místo čpí neutěšeností, drogami, alkoholem, prostitucí a rvačkami a vyrůstat ve zdejších romských komunitách znamená jediné — být předurčen k životu dalšího z nepřizpůsobivých. Banga syrovým a nemilosrdným způsobem popisuje realitu romského dospívajícího chlapce, který se už v raném věku setkává s odmítáním, kriminalizací, rasismem a policejní brutalitou. A hledá skutečnou cestu ven. Mnohokrát narazí, mnohokrát prohraje. Autor je bytostně přesvědčený, že každý člověk je individualita, a ve své biografii otevřeně líčí úspěchy i pády, vnitřní střet s romskou kulturou nebo snahu vymanit se ze škatulky „Rom“.... celý text
Přidat komentář
Asi jsem čekala víc, kniha je v celku dobrá, ale má své slabiny v čtivosti.
Někdo v komentáři napsal, že je to literárně na úrovni slohové práce na střední škole a brala jsem to jako přemrštěné a neobjektivní. Po přečtení (nedalo se celé) musím potvrdit, že úroveň je opravdu nízká a literárně bídná. Na druhou stranu jsou v knize zajímavé myšlenky, které by asi mnoho jiných autorů dokázala lépe zpracovat. Bohužel, myslela jsem, že mě další romský autor potěší, ale tohle bylo velké zklamání. Od Ilony Ferkové to bylo jiné kafe.
Audio ČRo: Krásně odvyprávěna záležitost, nad které zůstává rozum stát. Vám taky vše nejlepší, Patriku.
Devadesátá léta byla strašná. Vypadalo to, že se svět zbláznil. Podnikal i ten, co se sotva podepsal, změny ve všem, zákony se měnily za běhu... Najednou se objevila vlna nenávisti vůči Romům. Kamarádka, kterou jsem znala od školky k nám najednou nesměla. Děkuju za připomenutí. Skvělá knížka.
Pro mě jako pro gádžu velmi smutné čtení. Můžu mít možná lehké výhrady k tomu, že děj moc nenavazuje, že je to spíš občasný deník než souvislá próza, ale to je imho autorovi (a mně vlastně taky) fuk.
Je mi ale líto a dost se stydím, že si něčím podobným musí někdo procházet a chci doufat, že se to pomalu, ale jistě mění. Přinejmenším v mé sociální bublině sice ano, ale nedělám si příliš iluzí vně mé bubliny.
Zároveň ale dokážu pochopit a kniha to jen potvrzuje, jak odlišné se mohou zdát a v některých případech i skutečně jsou naše kultury, což by ale neměl být důvod k diskriminaci. Neměl. Ale je a je to děs.
Nezáživná kniha hrající pouze na city. I literárně je na úrovni slohové práce na střední škole.
Autobiografia, ktorá jasne ukazuje ako je xenofóbia v dnešnom svete zlá a kam vedie, sú odsúdení k neúspechu už od narodenia. Myslím a dúfam v tom, že sa situácia mení a lepší. Rozhodne doporučujem knihu pre ľudí, ktorí sa o danú tému zaujímajú a možno budú prekvapení rovnako ako ja.
Autobiografie psaná srozumitelně a čtivě. Myslím, že stojí za přečtení a za zamyšlení a určitě obsahuje myšlenky, které mohou motivovat. Příklad ze závěru: "Skutečná cesta ven ze škatulkovaného života je vydržet a dojít ke svému cíli, i když ostatní tvrdí, že to nejde, anebo se mi v tom snaží bránit."
Autobiografická kniha o tom, jak získat respekt a svůj prostor v porevoluční rasistické společnosti. Kniha dává zajímavý pohled k tomu, proč je mnohdy integrace Romů do většinové společnosti komplikovaná. Doufám, že dnešní společnost už je dál než v devadesátých letech
Nevím , co jsem od knihy očekávala. Minimálně určitý nadhled. To co jsem četla je jednostranný pohled, řekla bych ,že si autor potřeboval postěžovat na všechno zlé, co ho v životě potkalo. Věřím, že to vše ze svého úhlu pohledu takto vnímal a možná si něco i trochu přibarvil, jako každý z nás, vzpomínky nejsou přesným obrazem skutečnosti. Myslím, že všichni máme svůj život ve svých ruku a každý má své těžké chvíle, většinu situací mohl zažít kdokoli , záleží vždy na situaci a na lidech. Pokud tato kniha přiměje čtenáře vnímat romské spoluobčany lépe , tak to bude jen dobře, ale docela o tom pochybuju. Je příliš ufňukaná, a slohově průměrná. Navíc i přes ty děsivé devadesátky a svůj původ se autor dostal docela daleko. Kdo chce žít a pracovat poctivě, k tomu se lidé budou chovat slušně. A pokud narazíte na špatné lidi ať už policisty nebo zdravotníky je většinou jedno zda jste nebo nejste romského původu.
Kniha mě zklamala, jak už v audio provedení , tak papírová.
Všichni proti všem. Čtivé, zajímavý pohled na život Cikánů ,některé události mi přišly přitažené za vlasy.Nelibilo se mi grafické zpracování fotek
Solidně, i když samozřejmě subjektivně nastavené zrcadlo většinové společnosti. Každý si z toho vezměte, co je vám libo. Autor jde navzdory předsudkům, rasismu, vážnému onemocnění, ale v podstatě i navzdory romské komunitě houževnatě ke svému cíli - to je skutečná cesta ven a už to je hodno následování. Přes znepokojivý obsah kniha nepostrádá lehkost a černý humor.
Posloucháno na mujRozhlas.
Není špatné si to přečíst. Nějakou představu si člověk udělá. Ne všemu úplně věřím. Od novináře bych čekala víc...
V první třídě jsem velice často zapíral, kdo rozpoutal rvačku ("Yep, thats me."). A pak se většinou stejně zjistilo, jak to bylo a viník byl potrestán. To, že vám pak ti samí lidé nevěří, když řeknete pravdu tak, jak byla, je tak nějak nasnadě. A stejně tak mi přijde zvláštní, jak dotčeně Banga reaguje na to, že Gadžové se dívají na Romy tak, jak se na ně dívají. Banga tu totiž staví tenhle naivní obraz oběti v demokratické společnosti. Ale jsou za tím podložené zkušenosti. A v obecné rovině je lidem jedno, že jeden, dva, sto, tisíc, takoví nejsou, když drtivá většina je. Integrace vietnamské menšiny, většinou daleko skromnější (opět, i jejich menšina má tu a tam řekněme aspekty organizovaného zločinu, ale jak se chovají, jednají, jejich přístup není iritující), mi přijde zdařilejší, čistě pro srovnání. Pokud se bavíme o autobiografickém aspektu samotného textu, o Romovi, který se dostal ze svého zázemí k novinařině, je to ok, pro někoho to může být inspirující. Za sebe doporučuju spíše knihu 'Tatitatitati' od maďarského autora Tamáse Jónáse, která je, řekl bych, mnohem lepší. Na Bangovi je zajímavé to, že je to tuzemsko a během devadesátek+, ale jinak asi nic, nemluvě o tom, že jeho vlastní bratr vydal taky autobiografii, kde je vše zase řečeno obráceně, což se taky vzájemně úplně nevylučuje, ale působí to úsměvně a ironicky, protože jakoby si člověk říkal, že ty předsudky vždycky nakonec mají něco do sebe. Magnesia opět cpaná hlavně z politických důvodů.
Parádní kniha, Magnesii Literu získala zcela oprávněně. Doporučuji všem, zejména lidem jakkoliv zaměřeným proti menšinám.
Štítky knihy
dospívání rasismus Romové, cikáni 90. léta 20. století Žižkov autobiografie romská literatura Magnesia Litera
Skutečná cesta ven
Čtivě a živě napsaná vzpomínková kniha Patrika Bangy, jehož jsem před přečtením neznal ani jako novináře, ani jako aktivistu či muzikanta. Dostal jsem se k ní díky ocenění Magnesia Litera, přičemž mě nalákala především žižkovská a romská tematika. V tomto ohledu mě v zásadě nezklamala, jakkoli by se klidně problematice Žižkova v 80. a 90. letech a tehdejších (nejen) pražských mohla věnovat mnohem obšírněji. Zároveň ale chápu a beru, že si autor nezvolil hlubší a systematičtější (klidně jen observačně) sociologickou perspektivu, kterou bych nesmírně ocenil, a soustředil se spíše na vlastní život, osobnější vzpomínky.
Výběr a způsob podání faktů (jakož koneckonců i samotný titul knihy) působí, jako by tvořila základní osnovu knihy Bangova takřka až archetypální sebeprezentace v podobě superhrdiny navzdory všemu. Tedy postavy zrozené z bídy, nucené čelit nesčetným protivenstvím osudu, a přesto mnohdy bezmála zázračným nadáním, štěstím či souhrou okolností schopné neuvěřitelných činů a výsledků. Dovedu si představit, že by to některý čtenář mohl vnímat kriticky (jako nevěrohodné chvástání a machrování), ale mě to bavilo a myslím, že i kdyby to nebylo všecko do puntíku pravda, tak to má svou hodnotu jako subjektivní historické a sociální svědectví. Knížku tedy bez váhání doporučuju.