Skutečná cesta ven
Patrik Banga
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/499079/bmid_skutecna-cesta-ven-7ma-499079.jpeg
4
218
218
Jak těžké bylo uniknout ze stereotypů, předsudků i dramatických zkušeností romské komunity na pražském Žižkově devadesátých let? Skutečná cesta ven je reálný příběh novináře Patrika Bangy, který popisuje, jak se dostal z romské čtvrti až mezi novináře předních českých médií. Vyprávění začíná v devadesátých letech na pražském Žižkově, který v té době zdaleka nebyl tak ambiciózní čtvrtí jako dnes. Místo čpí neutěšeností, drogami, alkoholem, prostitucí a rvačkami a vyrůstat ve zdejších romských komunitách znamená jediné — být předurčen k životu dalšího z nepřizpůsobivých. Banga syrovým a nemilosrdným způsobem popisuje realitu romského dospívajícího chlapce, který se už v raném věku setkává s odmítáním, kriminalizací, rasismem a policejní brutalitou. A hledá skutečnou cestu ven. Mnohokrát narazí, mnohokrát prohraje. Autor je bytostně přesvědčený, že každý člověk je individualita, a ve své biografii otevřeně líčí úspěchy i pády, vnitřní střet s romskou kulturou nebo snahu vymanit se ze škatulky „Rom“.... celý text
Přidat komentář
Solidně, i když samozřejmě subjektivně nastavené zrcadlo většinové společnosti. Každý si z toho vezměte, co je vám libo. Autor jde navzdory předsudkům, rasismu, vážnému onemocnění, ale v podstatě i navzdory romské komunitě houževnatě ke svému cíli - to je skutečná cesta ven a už to je hodno následování. Přes znepokojivý obsah kniha nepostrádá lehkost a černý humor.
Posloucháno na mujRozhlas.
Není špatné si to přečíst. Nějakou představu si člověk udělá. Ne všemu úplně věřím. Od novináře bych čekala víc...
V první třídě jsem velice často zapíral, kdo rozpoutal rvačku ("Yep, thats me."). A pak se většinou stejně zjistilo, jak to bylo a viník byl potrestán. To, že vám pak ti samí lidé nevěří, když řeknete pravdu tak, jak byla, je tak nějak nasnadě. A stejně tak mi přijde zvláštní, jak dotčeně Banga reaguje na to, že Gadžové se dívají na Romy tak, jak se na ně dívají. Banga tu totiž staví tenhle naivní obraz oběti v demokratické společnosti. Ale jsou za tím podložené zkušenosti. A v obecné rovině je lidem jedno, že jeden, dva, sto, tisíc, takoví nejsou, když drtivá většina je. Integrace vietnamské menšiny, většinou daleko skromnější (opět, i jejich menšina má tu a tam řekněme aspekty organizovaného zločinu, ale jak se chovají, jednají, jejich přístup není iritující), mi přijde zdařilejší, čistě pro srovnání. Pokud se bavíme o autobiografickém aspektu samotného textu, o Romovi, který se dostal ze svého zázemí k novinařině, je to ok, pro někoho to může být inspirující. Za sebe doporučuju spíše knihu 'Tatitatitati' od maďarského autora Tamáse Jónáse, která je, řekl bych, mnohem lepší. Na Bangovi je zajímavé to, že je to tuzemsko a během devadesátek+, ale jinak asi nic, nemluvě o tom, že jeho vlastní bratr vydal taky autobiografii, kde je vše zase řečeno obráceně, což se taky vzájemně úplně nevylučuje, ale působí to úsměvně a ironicky, protože jakoby si člověk říkal, že ty předsudky vždycky nakonec mají něco do sebe. Magnesia opět cpaná hlavně z politických důvodů.
Parádní kniha, Magnesii Literu získala zcela oprávněně. Doporučuji všem, zejména lidem jakkoliv zaměřeným proti menšinám.
Poslouchala jsem jako radioknihu v emotivním podání autora. Chci si pořídit i knihu, abych v klidu a postupně mohla vstřebat text a prohlédnout dobové fotografie.
Přiznám se, že jsem o autorovi neměla potuchy, to, že jeho debut získal ocenění Magnesia litera za rok 2022, mi jaksi uniklo.
Díky DK jsem se dozvěděla, že i dvojče autora - Radek má za sebou literární počin.
Autor barvitě líčí život Romů v pražském Žižkově v devadesátkách. Dost mě šokovalo chování policie - opravdu mohli tak neskrývaně a hrubě dávat najevo své rasistické postoje ? I když...v devadesátkách se toho dělo....
Nedalo mi to , trochu jsem si zagooglila, abych se o Patrikovi Bangovi dozvěděla více - třeba o jeho hudební tvorbě. Působí v hudební skupině Trio Romano ( zřejmě se svými dvěma bratry?). Pustila jsem si na You Tube jejich nahrávku Oj, mamo - líbila se mi - pobavilo mě, jak ta trojka přechází po přechodu ( kde mají čtvrtého? )
Zatím hodnotím 5 hvězdičkami - zabodoval i hlasový projev Patrika.
Po přečtení knihy budu možná objektivnější.....
Při poslechu radioknihy na Českém rozhlase plus vždy od půl dvanácté v noci, se mi vtírala myšlenka, zda to poslouchají i nějací Romové a co to s nimi dělá.....
Bez patosu, bez sebelítosti, vlastně skoro bez emocí. Pokus o vlastní životopis nahlíženej profesionálním novinářským odstupem. Povinný čtivo pro všechny latentní rasisty, který maj ještě šanci se myšlenkově pohnout z místa. A prosím ne, Patrik neni "ta jedna výjimka" - kdo chcete poznat celej zástup, napište mi :)
Jako trochu se Patrik Banga chválí - rebel bez bázně a hany projde každým protivenstvím a nakonec všem ukáže - ale knížka se čte jedním dechem a dá člověku náhled na to, čím vším Romové u nás musejí procházet. A taky na různé, statistikami nezachytitelné příčiny toho, jak u nás vznikl a dál vzniká problém s vyloučenými lokalitami a komunitami. Rozhodně bych ji doporučil všem těm "slušným lidem", co mají jasno o tom, že Romové jsou nevzdělavatelní a nechtějí pracovat.
O formování dobrého chlapa v prostředí, které vám nedá nic zadarmo. Pro mě osobně je celý dramatický příběh o to výmluvnější, že jsem celý život měl ty výhody a privilegia, o kterých bych si jako Rom mohl nechat zdát. Rasismus české společnosti a diskriminace, které jsem součástí. Díky za příběh, Patriku, potřebujeme otvírat oči právě takovým vyprávěním, jaké jsi sepsal. Jsi borec.
Skutečná cesta ven je autobiografická kniha českého novináře Patrika Bangy. Možná jste ji v nedávné době zaznamenali v médiích, kniha totiž vyhrála cenu Magnesii Litera za debut roku. A já vám knihu rozhodně doporučuji.
Autor zde retrospektivně popisuje život pražských Romů v devadesátkách. Toto období bylo velmi divoké - lidé se učili žít v novém režimu, nastavovala se pravidla a spousta věcí si žila tak nějak bezprizorně. Nejinak tomu bylo u Romů, kteří v té době obývali pražský Žižkov a čelili brutální antipatii ze strany české společnosti. Kniha bez příkras ukazuje, jak společnost svým chováním a nastavením opakovaně vyřazovala ze hry romského mladíka, který se pouze a jenom snažil najít cestu ven.
Čtení je to šokující, mnohdy jsem si říkala, že to snad ani nemůže být pravda - přece se tohle všechno nemohlo stát jednomu člověku Autor zažil věci, které většině z nás ani nepřijdou na mysl (díkybohu), nicméně četba knihy je dost odstrašující střet s realitou (což byl pravděpodobně autorův záměr).
Knihu doplňují dobové fotografie, které jsou však podivně graficky zpracovány a moc toho na nich nejde vidět. Každopádně máte aspoň částečnou představu o lidech a místech, která jsou v knize uvedena. Děj místy dost skáče z jedné situace na druhou, avšak celek jako takový má vyznění jasné.
4/5 a běžte do ní i vy :)
Přečteno na jeden zátah. Co dodat, přečtěte si to taky. Obrovský respekt pro toho kluka.
Týhle knihy jsem se bál. Z mnoha důvodů. Nakonec jen příval hnusu z devadesátkových policajtů byl důvodem sem tam tu knihu na chvíli odložit. Jinak se to čte samo, mimo jiné díky formátu krátkých kapitol. Bangův osobní příběh je fascinující, a nešetří nikoho, jak fašouny, tak Romy, kteří to nedávají (degeši). Zároveň se stydím za to, že jsem o tom, jak moc hnusné byly jeho devadesátky, co by Roma, neměl tehdy tuchu.
Autorovi moc fandím, přeji jen to nejlepší. Souhlasím s ním, že je důležité vzdělání pro začlenění se do společnosti, ale nejvíc je vůle chtít se začlenit.
Je mi líto, že má autor pocit, že jsou (nebo byli) všichni proti Romům - cikánům. Bohužel mám letité zkušenosti, ale dělají si to sami. Neznám Roma, který je pracovitý, spolehlivý, šetřivý, pravdomluvný. Neříkám, že takoví neexistují, ale je jich tak strašně málo......, že jsem neměla to štěstí je osobně potkat. Ale těch prolhaných a nespolehlivých jsem potkala strašně moc.
Moc přeji autorovi, aby zapůsobil na své okolí, ale obávám se, že se pohybuje více mezi lidmi "nerómskými", takže jeho příklad v jeho okolí nepadne tam, kam by měl.
(Tím nechci říct, že neznám několik "bílých" prevítů, kteří se živí nepoctivě a jsou nespolehliví - znám)
Kniha je čtivá, zajímavý pohled na devadesátky.
Velmi osobní zpověď autora o svém dětství, rasismu. Příběh na mě působil dost neuspořádaně. Autor skáče v čase a tématech. Rušivě také působí rozostřené fotografie na kterých toho moc neuvidíte. Z výpovědi čiší velká bolest, hněv a ublíženost.
Z tohohle jsem si sedla na zadek. Kniha se nedá po přečtení prvních stránek vůbec odložit. Jen si říkám, jak jsem některé věci mohla nevidět a nevnímat. Jak mohla policie bít malé děti?! V autorovi je hodně (pochopitelné) zloby, ale dokázal ji transformovat v úžasné věci a pomoci v tak mladém věku tolika lidem, kolika já nepomůžu za celý svůj život.
asi bych si měla řečíst ještě Radkovu knihu, abych to měla kompletní...o Patrikovi Bangovi jsem až do přečtení této knížky neslyšela, a jestli jo, tak jsem úspěšně zapoměla. teď jsem se k němu dostala v rámci "romského" období...
co ke knížce dodat ? bylo to smutné čtení..jako by snad Patrik ani nic hezkého v životě nezažil. Je to osobní výpověď a je v ní cítit neskutečně moc bolesti, hněvu a ublíženosti - nevím, jestli to tak mělo být, ale takto na mě knížka působí. (když tam pak Patrik popisuje své onemocnění ledvin, žloutenku z Kosova a podobně - ani mě to neudivuje..z psychosomatického hlediska vše krásně zapadá...)
Patrik kope kolem sebe, v rámci rodiny, komunity. Jmenuje několik lidí, kteří mu na cestě pomohli, a pak spoustu, kteří ho potopili. Zmiňuje své putování na Balkán, snahu o práci mezi drogově závislými.
Celkově knížka působí neučesaně, neuspořádaně. Skáče zleva doprava. Jak už někdo zmínil v komenářích dříve, i na mě velmi rušivě působila grafická stránka, zejména zmršené fotky...rozzrněním a kolážemi se docílilo naprosté nepřehlednosti, nečitelnosti. Jednotlivé osoby na nich prakticky nejde rozeznat. Byl to záměr ? aby třeba členové Bangovic rodiny nešli poznat ??? tak to tam pak ale ty fotky vůbec nemusely být...za toto velké mínus...
Ten negativismus...opravdu to tak bylo ? Nebo je to úhel pohledu ? v podstatě je vše o člověku. Ať bílý či rom, když chce, tak to jde...mám romského kamaráda, kterého rodiče nebyli žádná šlechta, normální, tvrdě pracující lidé, kteří vzešli z prostých a nuzných poměrů. Kteří chtěli žít jinak. Jako gádžové ? podle mě dokonce žili lépe...všechny jejich děti bez problému studovali. A dostudovali. Můj kamarád medicínu...a v životě jsem ho neslyšela brečet, stěžovat si na rasismus a klacky pod nohami. Přitom Ostravsko taky není žádná země zaslíbená...snad jen zopakuju - když se chce, tak to jde.
Takže hodnocení rozpačité...grafika hrůza, patrikova výpověď s pachutí...neberu mu to, respektuji, že to jsou jeho osobní pocity a zážitky. Ale od kovaného novináře bych čekala víc...
Čtivý popis vlastního dětství a dospívání, nad kterým musí čtenář jen marně kroutit hlavou. Některé zážitky ve škole nebo s policií jsou naprosto tristní, neslušné a mnohdy asi i nezákonné, a to přestože většinou autor neuvádí důvody, které k nim přímo vedly. Nejvíc mě zaujala poslední třetina knihy popisující dobu, kdy autor coby mladistvý nezletilý hoch žil na chatě, pracoval jako streetworker a podnikal cesty na Balkán. Jak je možné, že kolem sebe neměl žádného soudného dospělého? Všechno dopadlo dobře, ale nemuselo.... Rodiče, jiní příbuzní, příbuzní jeho dívky nebo lidé v práci - ti všichni by pak nesli větší či menší díl morální zodpovědnosti.
Velmi otevřené. Přečetla jsem ji jedním dechem, byť to není vůbec lehké čtení.
Štítky knihy
dospívání rasismus Romové, cikáni 90. léta 20. století Žižkov autobiografie romská literatura Magnesia Litera
Skutečná cesta ven
Všichni proti všem. Čtivé, zajímavý pohled na život Cikánů ,některé události mi přišly přitažené za vlasy.Nelibilo se mi grafické zpracování fotek