Skutečná cesta ven
Patrik Banga
Jak těžké bylo uniknout ze stereotypů, předsudků i dramatických zkušeností romské komunity na pražském Žižkově devadesátých let? Skutečná cesta ven je reálný příběh novináře Patrika Bangy, který popisuje, jak se dostal z romské čtvrti až mezi novináře předních českých médií. Vyprávění začíná v devadesátých letech na pražském Žižkově, který v té době zdaleka nebyl tak ambiciózní čtvrtí jako dnes. Místo čpí neutěšeností, drogami, alkoholem, prostitucí a rvačkami a vyrůstat ve zdejších romských komunitách znamená jediné — být předurčen k životu dalšího z nepřizpůsobivých. Banga syrovým a nemilosrdným způsobem popisuje realitu romského dospívajícího chlapce, který se už v raném věku setkává s odmítáním, kriminalizací, rasismem a policejní brutalitou. A hledá skutečnou cestu ven. Mnohokrát narazí, mnohokrát prohraje. Autor je bytostně přesvědčený, že každý člověk je individualita, a ve své biografii otevřeně líčí úspěchy i pády, vnitřní střet s romskou kulturou nebo snahu vymanit se ze škatulky „Rom“.... celý text
Přidat komentář
Lidstvo bylo na Měsíci, známe teplotu, kterékoliv hvězdy, ze které k nám přichází světlo, a debatujeme paralelní vesmíry, ale co je přímo tady na Zemi na dně oceánu, či pod našima nohama, o tom máme vědomosti jenom kusé. Stejně tak žijeme vedle lidí jejichž životní zkušenosti jsou zcela odlišné od našich - jako kdyby žili v nějakém tom paralelním vesmíru, kde platí úplně jiné zákony. Pro život romské komunity v Česku jak ho popisuje Patrik Banga to platí beze zbytku. Někdo v 90. letech prožíval vzedmutí svobody a naplnění tužeb po lepším životě, někdo rasismus, odsudky, policejní brutalitu. Kniha Patrika Bangy se čte sama. Plyne lehce přes témata a příběhy, nad kterými se vám svírá hruď. Kdyby se z textu vynechály tečky za větami, mohl by to být takový Hrabal, kde se zase znovu a znovu “neuvěřitelné stává skutkem”. Přál bych si, aby se cesty romské a většinové komunity konečně začaly potkávat v nějakém společném vesmíru. Konkrétní životní cesta Patrika Bangy není a nemůže být požadována po atomech jako standard. Málokdo z dnešních úspěšných gádžů by něco takového dokázal. Cesta ven existuje, ale dokážeme to jen společně.
Extrémně čtivá kniha, která popisuje svět mnohým z nás (obzvlášť nám mladším) naprosto utajený. Problematiku zde popisovanou považuji za významný společenský problém, a přesto pokud nevyvinu vlastní iniciativu, informace se ke mně nikdy nedostanou. Myslím si, že se autor nemusel vůbec bát jít víc do hloubky. Vlastně, ač se mi kniha líbila, zdá se mi to spíše jako takové předběžné načrtnutí toho skutečného románu, který přijde později. Opravdu by stálo za to s dalším odstupem let sepsat knihu novou, která bude detailnější a fungovat jako skutečné paměti. Takhle to slouží jako příjemný úvod do problematiky, ale mně, která nikdy nesledovala autorův blog (neb jsem vůbec netušila, že existuje) to nestačilo. Sice to ve spoustě lidech může probudit snahu se o problematiku více zajímat, ale pokud by se už z knihy dala celá situace pochopit celistvěji, bylo by to o to hodnotnější.
Skutečně negativně nicméně hodnotím jen jednu věc a to ediční rozhodnutí úpravy fotek. Jestli mají fotky sloužit jako obrazové svěděctví, nechápu smysl toho příšerného filtru/úpravy. Rádoby komiksový styl spíše ubírá na kvalitě a na fotkách člověk moc nerozezná. Když už tam jsou, ráda bych si je prohlídla detailně.
Jeden večer jsem zkusila do knihy nakouknout a přečetla jsem ji za necelých dvacet čtyři hodin celou.
Skutečná cesta ven je autobiografie českého novináře a hudebníka Patrika Bangy, kterou autor ohraničil devadesátkama, což mě trochu mrzelo, protože jsem chtěla vědět, jak to bylo dál. Nicméně chápu, že nějak ukončené to být muselo.
Pražský Žižkov, rasismus, policejní násilí, drogy a zážitky na několik životů.
Nesmírně zajímavý pohled na romskou komunitu zevnitř. V naší společnosti plné předsudků velmi důležitá kniha.
Navíc Patrik jako novinář opravdu umí psát, což u autobiografických knih není vždy pravidlem. Tohle je opravdu napsané tak, že to přímo vdechnete.
Pokud vám jméno autora přijde podvědomé a vybavil se vám Radek Banga, tak ano, jsou to bratři. Knihu Radka Bangy jsem nečetla, ale viděla jsem pár rozhovorů. Nijak rozlišné varianty dětství podané každým z bratrů nesoudím, jen mi přijde zajímavé, nakolik odlišně dvojčata situaci vnímají.
Patrik bez příkras vypráví o dětství, které prožil a především o chování společnosti vůči jeho komunitě. Ani nemusel nic říkat a byl odepsaný jako zloděj a ten, co nemaká a pobírá dávky. Je smutné, jak veřejnost dokáže někoho tak jednoduše odepsat jen proto, jak vypadá. Patrik prožil dětství v 90. letech, ale myslím, že v dnešní době převládá v lidech stejná nenávist.
Nelze se ubránit srovnání publikací obou bratrů, Patrka i Radka. Zmíním se tedy globálně o tvorbě obou bří, maje na jejich životní postoje zhruba stejný náhled.
Oba "mladíci" popisují jednu a tu samou realitu každý po svém a zaujímají diametrálně odlišné postoje. Nic proti, každý prostě uchopil svůj život po svém a lze tomu lidsky rozumět. Problém mám s onou naléhavou didaktičností se kterou téměř doslova vnucují svůj postoj a vydávají ho za jediný správný. V druhém plánu se samozřejmě, byť každý po svém, snaží implikovat myšlenku, že oni za nic nemůžou a za vše může jejich okolí, které jim tu něco nedovolilo, tam něco upřelo a tady zase sebralo.
Tohle typické fňukání mladíků mi na jejich tvorbě vadí asi nejvíc, ale chápu princip a mám drobnou toleranci pro formu.
Tvářit se, že jejich tvorba je biografie, je ovšem hodně troufalé. Čte se to zajímavě a je to dobře napsané ale ani jeden nedokáže odstoupit od svých "traumat" a ten osobní vklad tomu dává spíš rámec nějaké sociální fikce.
Za mě jsem rád, že jsem to nemusel kupovat a bylo mi to zapůjčeno. Utratit za tyhle svěží dílka nějaký obolus, byl bych mírně roztrpčen.
Po dočtení knížky jsem trochu na rozpacích. Asi mi to moc nesedlo literárně, dej mi přišel dost popisný a některé části pro mě postrádaly větší hloubku. Začátek byl velmi čtivý a pak se to nějak střídalo. Některé části příběhu působí až neuvěřitelně (v tom smyslu, že by člověka ani nenapadlo, že se něco takového může dít, konkrétně napr. nezákonné policejní postupy, systemovy rasismus a brutalita) a jsou dost mrazivé. Po dočtení jsem si hned koupila knížku autorova bratra, tak jsem zvědavá... Kdyby to bylo literárně zdatnější, určitě bych dala vyšší hodnocení, ale i přesto kniha určitě stojí za přečtení. A naprosto souhlasím s tím, že klíčem k hodnotnému životu, a taky k likvidaci rasismu a xenofobie, je vzdělání.
Příběh dětství a mládí romského novináře Patrika Bangy, odehrávající se v 90. letech minulého století převážně v Praze.
Banga popisuje nepříliš podnětné prostředí rodiny, kde věčně nebyly peníze, byť rodiče pracovali, putování po základních školách, protože byl podle svých slov "divoký" a nepřizpůsobivý v tom, že nesnášel nespravedlnost a téměř všudypřítomný rasismus.
Vzpomíná na nepříjemná setkání s policií, v jejichž řadách se to hemžilo skinheady, na to, že v patnácti se z něj stal de facto bezdomovec, neboť se rodiče odstěhovali na vesnici k Jičínu, jak začal později pracovat jako streetworker v Praze nebo jako dobrovolník ve válce v Kosovu.
Konkrétně jmenuje gádže, kteří mu věřili a dali mu příležitost posunout se dál, vysvětluje také, proč vznikla romská ghetta v severních Čechách, snaží se pochopit důvody rasismu a xenofobie.
Uznává, že romská mentalita je jiná, ale věří, že kdyby měli Romové správné vzory a dostali příležitosti, budou schopni normálně chodit do školy, pracovat a uplatnit se v životě tak, aby byli spokojení.
Mrzí mě, že knížka popisuje pouze 90. léta a nepokračuje dál, přece jen tohle jsou vzpomínky staré třicet let, byť nesmírně zajímavé, ráda bych si přečetla, jak autor hodnotí léta nedávná a současnost (což by se ovšem jistě dalo dohledat na Bangově blogu a v jeho článcích).
Až po přečtení knihy jsem zjistila, když jsem si dohledávala další informace, že Patrik je dvojčetem hudebníka Radka Bangy. Patrik o něm v knize píše pouze jako o "dokonalém" dvojčeti s tím, že se věnuje hudbě, ale vůbec mi to v tu chvíli nedošlo.
Radek vydal rovněž knihu, která podle toho, co jsem se dočetla, odhaluje ještě více neutěšené prostředí domova, a já si ji chci určitě také přečíst.
Hodnocení : 4,5 ⭐ z 5 ⭐
Z (literární) tvorby bratří Bangů mám poněkud rozpačité pocity, protože pohlíží na společné kořeny diametrálně jinou optikou. První se uvedl Radek se svou autobiografií (Ne)pošli to dál, kde v podstatě velmi naturalisticky líčí zneužívání a násilí ve vlastní rodině, zneužívání dávek a stigmatu, které šijí na vlastní děti mnozí romští rodiče, což podpořil sérií rozhovorů médiím. Následuje jeho dvojče Patrik s knihou Skutečná cesta ven, kde naopak mluví o stigmatizaci majoritní společností, neustálém odmítání, rasismu a brutalitě, a svého bratra se zřekl.
Dychotomie pohledů samozřejmě vůbec nevylučuje, že se děje vše řečené současně, ale osobně mám poněkud čtenářsky rozpačitý dojem z toho, když dva bratři mluví o tomtéž diametrálně jinak, a do toho je tu ještě matná vzpomínka osobní na sourozence Bangovi v pubertě coby na děti z docela dobře situované a běžné pražské rodiny, kteří nijak neakcentovali své romské kořeny a řada lidí o nich ani neví. Když pak oba s odstupem píší o stereotypizaci, dá to vzpomenout na Radkovu hudební kariéru, v níž až groteskně zneužívá všechna romská klišé, romské lingo, kterým evidentně nevládne a pouze ho neuměle reprodukuje, atd.
Drsné. Obraz z úplně jiné strany. Přesně jak je řečeno, že je vše jen černé a bílé a člověk se tomu snaží věřit. Ale pak si přečtu syrový životní příběh pana Bangy a začnu vnímat i jiný pohled a není to procházka růžovou zahradou.
Když jsem v mládí přičichl k punku, některé texty hudebních kapel popisujících policisty jako nacisty, kteří po šichtě svléknou uniformu a nazují kanady, mi přišly kapku přehnané. Kniha Patrika Bangy ovšem ukazuje, že právě písničky okrajových skupin byly zoufalým výkřikem popisujícím skutečnou realitu nejchudších, pro které ochrana právního státu neplatila a mnohdy stále ještě neplatí.
Banga ukazuje, že slovo diskriminace, které se pro část české společnosti stalo rudým hadrem, je v porovnání s tím, co se dělo, ještě eufemismus.
(SPOILER)
Biografie českého novináře, blogera a hudebníka romské národnosti.
Divoká devadesátá léta na pražském Žižkově, rasismus, nezájem společnosti, drogy a policejní zátahy, okrajově válka v Kosovu... Touha být lepší a nezakrnět a uniknout stereotypu.
Neskutečně čtivé, autentické.
Dva momenty, které mě zaujaly:
Patrikovo stěhování po školách, kde ho nedokázaly zaujmout a rozvinout...
Setkání s kamarádkou, která se stala drogově závislou.
Štítky knihy
dospívání rasismus Romové, cikáni 90. léta 20. století Žižkov autobiografie romská literatura Magnesia Litera
Na knížku jsem narazila náhodou a když jsem jí dostala k vánocům, byla jsem ráda, že jsem si ji mohla přečíst.
Knížka se čte skvěle, je dobře napsaná a jelikož jsem prožila část dětství na Žižkově o to víc mne vyprávění zajímalo.
Je skvělé, že Patrik Banga popisuje věci otevřeně, protože mnohé události z knížky jsem sama zažila nebo si je pamatuji z vyprávění, z novin... ale byli to jen jednotlivé, samostatné události a díky Patrikově vyprávění teď chápu a dokonce se ty události vzájemně propojily.
Například: Devadesátá léta a Řehořovka, postupně vymizeli Romové a já ani nevěděla kam, prostě najednou nebyli... Pak jsem díky příteli začala poznávat Chomutov a myslela si, že jsou tam Romové odjakživa... Nebo události v Srbsku a Černé Hoře a uprchlickém táboře... Nebo Skinheadi...
O mnohých věcech jsem věděla už od dětství, ale mnohé se vzájemně propojilo a jsem moc ráda, že se ke mne knížka dostala.
Určitě bych jí doporučila i lidem, kteří se o takovou to problematiku nezajímají.