Zalknutí
Chuck Palahniuk
https://www.databazeknih.cz/img/books/20_/2010/bmid_zalknuti-sNX-2010.jpg
4
529
529
Hrdina románu Viktor Mancini potřebuje spoustu peněz na lékařskou péči pro svou matku, a tak si vymyslí neobvyklý způsob: chodí do restaurací a předstírá, že se dusí jídlem. Ti, kdo mu pomohou „nabrat dech“, se pak cítí svým „hrdinstvím“ zavázáni i k další pomoci, která se pak může protáhnout na celá léta. Viktor se také nechává zaměstnat v bizarním historickém parku a dochází na terapeutická sezení lidí závislých na sexu. Hledá nové partnerky a vlastně především únik před skutečností. Jenomže lži a iluze jsou osidla, která hned tak nikoho nepustí…... celý text
Přidat komentář
'Choke' (Zalknutí) jsem kdysi viděl jako adaptaci "with Sam f'in Rockwell" a už tehdy jsem věděl, že jako herec je underrated, ale film mě definitivně jaksi minul - závislák na sexu, který předstírá, že se dusí a pak parazituje na svých zachráncích zní zajímavě, netradičně, ale možná, že po třiadvaceti letech ztrácí tahle záležitost na své působivosti, možná, že příběh nepůsobí tak nesmrtelně, ikonicky, koneckonců i 'Klub rváčů' už mi připadá poněkud vyčpělý, ač jej pořád považuju za důležitý generační milník (a tentokrát i skvěle podtržený Fincherovým filmem), kterým si Chuck zajistil nesmrtelnost, nicméně jde vidět, že i přes svou plodnost se jaksi motá v kruzích... a ač i v 'Zalknutí' Palahniuk nabízí typickou smršť svých břitkých pravd, glos na téma, hrátek se čtenářem, hrátek s motivy, nebo jen proč se ženský dole holí, nebo proč jsou závislí (podle mě podobně, jako láska) a jak řekne i postava v téhle knize (a tady překládám volně, vy psi!) "Pravdou je, vlastně ani nechci vědět, proč chci nezávazný sex. Prostě to dělám, protože v momentě, kdy si k tomu dáte důvod, váš zájem o to se začne pomalu zmenšovat" (...až splaskne, jako péro po sexu). Nicméně i přes Chuckovy typické chytré prupovídky jsem se přistihl, že mě, jak je ostatně poslední roky celkem zvykem u jeho novel, obsah příliš nezajímá (ačkoliv to můžu přičítat i své současné šílené zaneprázdněnosti, očekávajícím schůzkám, odpolední tenhle týden, další týden, zítřejší narozeniny, potom smuteční oběd, potom pohřeb, potom pohovor s ředitelem, v podstatě neexistující víkend a "pressure that creates diamons", namáhavé práci a faktu, že nikomu na ničem nesejde... není čas na reset). Nicméně is myslím, že jde o trend, že Palahniukův vlak v oblastni jeho románové tvorby mě už jaksi minul, nebo ho mám jaksi odhadnutého... podcasty, rozhovory, nebo "psaní o psaní", mi teď s ním sedí víc, baví mě ho poslouchat, jak o psaní mluví, baví mě, jako člověk... vždycky si vzpomenu na skvělé 'Consider This', které vedle 'Klubu' a 'Snuff' byly věci, co jsem si od něj užil nejvíc, ale jeho starší tvorba ke mně příliš nemluví, hádám, že mě musí hodně přitáhnout námět a že některé věci patří a fungují jen v určité době, nebo jinak, vše je, jako vždy, o načasování. Timing.
Palahniuk, který mě konečně víc bavil. Dostal jsem se k němu zcela po chuti a vyplatilo se. Pokaždé jsem se těšil, jak se opět začtu. Horší bylo spíš, že vlastně vůbec nevím, o čem to bylo. Ale nijak extra mi to nevadilo.
(8/10) „Pokud se chystáte tohle číst, ušetřete si práci. Po pár stránkách budete chtít být jinde. Takže to pusťte z hlavy. Jděte pryč. Vypadněte, dokud jste živí a zdraví. Spaste se.“
Stejně jako třeba u Řady nešťastných příhod jsem na toto varování samozřejmě nedbal a četbu ve zdraví přežil. Rozhodně šlo o zvláštní, ale zajímavý zážitek (což se zatím dá říct o všech knihách, co jsem od tohoto autora četl).
Opus Magma autora a za mě už teď (v únoru) nejlepší kniha tohoto roku. Celou dobu jsem měl spadlou čelist, vypsal si z toho spoustu citátů a ten konec si budu muset přečíst ještě jednou. Klobouk dolů, fakt!
"I když jsme se hnali jako diví, nakonec jsme se ocitli jen vprostřed pustiny vprostřed noci."
Sbírka různých lidských úchylek, podivných zaměstnání a utkvělých představ, dokonale sladěná v jeden skvěle fungující celek. Zdařilá je také filmová adaptace.
Kniha, která jako by se svým zaměřením na ty podivné, nehezké a tabuizované stránky lidského života, vyvolávající pocity ošklivosti až odporu, snažila čtenáře spíše odradit; však také obsahuje výslovné a důrazné varování hned v první kapitole. Ve skutečnosti je to velmi dobrá reklama na další obsah. Kdybych už toho neměl docela dost načteno a nesetkal se v tomto ohledu asi s ještě "horšími" knihami, možná bych byl obsahem trochu šokovaný, ale takhle jsem se naopak výborně bavil, protože situačním i slovním humorem je kniha doslova prošpikována. Navíc je Palahniuk i výborným a trefným glosátorem života - jednou dvěma větami dokáže vystihnout nějakou životní pravdu tak, že by na to jiný autor potřeboval celý odstavec. Ne nadarmo je v doslovu srovnáván s mým oblíbeným Kurtem Vonnegutem. Takže moje první setkání s ním určitě nebude poslední.
Tohle tedy byla hardcore jízda! Včetně skvělého doslovu Jiřího Pavlovského, který vše bravurně shrnul: Palahniukův cynismis a nihilismus a optimismus a jeho deformované hrdiny. Takže jestli máte rádi černý humor, ne zrovna uhlazenou literaturu, nevadí vám barvité popisy sexu či vyměšování, a potěší vás brilantní pointa a v podstatě happy end, tuto knihu nadšeně DOPORUČUJI!
Minulý rok jsem přečetla svoji první knihu od Palahniuka, Klub rváčů. Tehdy jsem si myslela, že mě nic moc nemůže překvapit, protože film jsem viděla několikrát. Ale opak byl pravdou: Jeho styl mě uchvátil, protože byl naprosto nepodobný čemukoliv, co jsem kdy četla. A tak jsem s napětím čekala, jak se mi bude líbit Zalknutí.
Bože, to bylo tak skvělé! Dokonce jsem se při čtení těm absurdním situacím několikrát smála nahlas. A tohle já fakt normálně nikdy moc nedělám, protože humor v knihách mi často přijde prvoplánový a hloupý.
Kniha je trochu švihlá a zvláštní, ale v tom právě tkví její kouzlo. Baví mě postavy, které nejsou pořád jen kladné, ale jsou lidské, mají svoje chyby a někdy prostě dělají věci pro své vlastní dobro a neohlíží se na ostatní.
Děkuji facebookové čtenářské skupině za doporučení dalšího Palahniuka a s radostí ho doporučuji dál.
Na začátku mě kniha moc nezaujala, ale pokračoval jsem a příběh gradoval. Samotná myšlenka, že budu vydělávat na léčbu matky tím, že se v restauraci začnu dusit zhltnutým soustem a vyrejžuju prachy na svým zachránci, mi přijde parádně ujetá. Stejně jako pasáže ze středověký vesničky, kde hlavní hrdina Viktor pracuje spolu s kámošem Dennym, kterej je za trest věčně zavřenej v kládě.
Filmu jsem dal na csfd 80 %, podobně to vidím i u knihy. Jo a její obálka je ještě ujetější než její příběh.
Se sexem je to stejný malér jako s ostatními závislostmi. Vždycky se léčíte. Ono totiž: co je asi tak lepšího než sex? No jasně, i ta nejmizernější kuřba je lepší než řekněme přivonění k té nejpěknější růži… než pohled na ten nejbáječnější západ slunce. Než dětský smích.
Jo, krásný je vzduch, krásnější je moře, ale co je nejkrásnější, to je vyžhavený, prdelku svírající, zemětřasný orgasmus. Můžete namalovat obraz, složit operu, ale není to víc než cosi, čím se zabýváte v mezidobí, než si najdete další svolnou prcinu.
Jakmile se objeví něco lepšího než sex, v tom momentě mi volejte. Nechtě mě vyvolat rozhlasem.
Nebýt trošku utopeného a přeplácaného konce ve stylu Lynche, ale jak psal někdo přede mnou, takový mladší Bukowski, až se neche věřit, že ti Američani josu až tak hloupí :)
Druhé setkání s Chuckem není tak úspěšné jako s Fight Clubem, tentokrát je to na hranici bizáru a úleťárny připomínající Bukowského, protože co fungovalo minule a bylo tak nějak dobře vrstvené ( lepší slovo mě nenapadá ), tady je často nevyvážené a nesouvislé držící pohromadě. Přesto byly kapitoly a pasáže, kdy mi tekly slzy smíchu a nebo jsem pokýval uznale hlavou- opičák s kaštany, venušiny kuličky, svatá předkožka, tantrický sex v letadle nebo třeba přitakávání starouškům a proto nevidím důvod nezkusit s Palahniukem ještě další cestu, což by Ježíš rozhodně neudělal - 60 %
Pokud jste od Karla Míši Pólanyka ještě nikdy nic nečetli, tak vězte, že je to něco podobného, jako by vám poprvé v životě naservírovali k obědu červy. Buď se otřepete hnusem, a nebo získáte novou závislost. A těch závislostí a úchylek mají lidé bezpočet. Protože jsme (mimo krátkého období v dětství) pokrytci, vidíme ty úchylky většinou pouze u druhých. Možná je to také tím, že šutr nemá nikdy den blbec, takže může být v neustálé pohodě.
Zpět k Pólově knize. Je to geniální až genitální, je to bombastické až bombarďácké, je to boží až demonofilní. Takže neváhejte, čtěte a bavte se, neboť hodiny tikají.
Úžasná kniha. Nevím, kde začít. Suprově napsané postavy, zajímavý děj. K zamyšlení a pro pobavení současně.
Chucka Palahniuka prostě nejde nemilovat...miluji ho po knize (a filmu) Klub rváčů, teď po knize Zalknutí jestě víc a ještě víc po osobním setkání s ním...kniha Zalknutí je bláznivá, tragická, vtipná a neskutečně pravdivá...kniha je naším zrcadlem, ukazuje nám kým nejsme...
Moje první setkání s autorem a opravdu mne to zaujalo :-) Takový bizár se jen tak nevidí, originál každým coulem a to mám ráda. Něco jako artové filmy. Pro někoho nechutná přízemní kniha, já osobně v tom vidím i něco víc.
Autorovy další knížky
| 2005 |  Klub rváčů |
| 2009 |  Snuff |
| 2007 | Strašidla |
| 2010 | Neviditelné nestvůry |
| 2012 | Prokletí |
Patrně nejsem cílová skupina, i když se kniha četla vcelku dobře a svižně.
Ale témata typu závislost na sexu, její léčení, koloniální park, senilní matka mě příliš neoslovila.
Některé poznámky viz namátkou sledování seriálů byly vtipné. A vtipných momentů tam bylo více.
Ale jako celek to nebylo pro mě.
Jsem zvědavý na film, protože si to nějak nedovedu představit, jak to šlo zfilmovat.