Vladimír Sládeček | Databáze knih

Vladimír Sládeček

česká, 1954

Populární knihy

Nové komentáře u knih Vladimír Sládeček

Obecné správní právo Obecné správní právo

Asi budu poněkud méně optimistický, pokud jde o kvality této publikace. Rozumějte, u čtení jsem sténal a plakal. Knihou to ani tolik není, jako spíše jejím autorem. A autorem to vlastně taky není až tak, jako spíše celkovým stavem naší administrativistiky. Onehdy jsem napsal velice nepříznivý komentář k Průchově učebnici správního práva. Sládečkova na tom není tak hrozně, jen co je pravda. Ale že by se dohromady jednalo o zázrak, to se tedy nejedná. Naše věda správního práva je v naprosto mizerném stavu. Člověku je z toho až špatně. V Brně (nevím, jak je tomu jinde) je to dokonce tak bídné, že se v ní přednáší a seminarizuje na téma odvětvotvorných kritérií. Doufal jsem, že jinde to není tak katastrofické. Je. Pro ilustraci. Sládeček patří k legendám českého správního práva, je to velikán Olomoucké fakulty, vysloužilec Ústavního soudu. Přitom jeho rozlišovací schopnost nesahá tak daleko, aby rozeznal co to je správní delikt a správněprávní odpovědnost. Správní delikt vám pak definuje deliktní způsobilostí. Já se vám omlouvám, ale proto, že někdo není deliktně způsobilý, přičemž je naplněno materiální i formální kritérium skutkové podstaty, nedošlo k deliktu? To je ale přeci nesmysl, vážení. Proto bylo čtení učebnice utrpením – třebaže za to nemohla učebnice jako taková. Pokud jde o vlastnosti knihy... Upřímně z ní nijak nadšen nejsem, čekal jsem to přeci jenom lepší. Zdá se mi pochybné funkční stránku správného práva předřadit organizační, ale budiž. I text sám má ale tendenci být poněkud chaotický, neodlišuje na první pohled dostatečně historické exkursy, úvahy de lege lata a de lege ferenda. Střídá se tu menší a větší formát bez zjevného smyslu (menší formát pravidelně implikuje menší důležitost, nebo doplňkovost textu, co v něm potom ale dělá vytučnění?), kapitoly jsou nepřehledné, leckdy obsahově prázdné. Sládeček navíc až příliš často sklouzává k vyjmenovávání názorů ostatních autorů, aniž by se byť pokusil o vlastní syntézu. Dovíte se ale, co o tom napsal Hendrych, Kopecký, Průcha, Pražák, Hoetzl, Hácha… Kapitoly jedenáct, třináct až sedmnáct navíc až příliš často tíhnou k repetetivnosti. No tak vám nevím no... Ono to není špatné, leckomu je to jistě dokonce i sympatické, jak ostatně patrno níže. Je-li toto ale to lepší z naší správněprávní literatury, jsme na tom opravdu dost nepěkně.... celý text
Set123


Obecné správní právo Obecné správní právo

Pokud se chcete seznámit se základními instituty obecné části hmotného správního práva, sáhnutím po této učebnici od pana Sládečka rozhodně chybu neuděláte. Všechny instituty jsou systematicky členěny, podrobně (ale nanejvýš srozumitelně popsány) a doplněny o odkazy na příslušnou judikaturu či právní předpisy. I lidem, kteří správnímu právu neholdují, jako např. já je materie podána velmi stravitelným způsobem, což by mělo být ostatně cílem každé takové publikace. Nezbývá než dodat, že lze Obecné správní právo doporučit všem, kteří potřebují do problematiky správního práva hmotného hlouběji proniknout a chtějí tak učinit co nejméně "bolestným" způsobem.... celý text
Miliarda


Správní právo - zvláštní část Správní právo - zvláštní část

Základní seznámení s jednotlivými oblastmi správního práva matrikami počínaje a správou obrany konče. Celkově je učebnice velmi dobře strukturovaná, přehledná a informativní a je prosta nadbytečných detailů, které patří spíše učebnicím specializovaným na jednotlivé rezorty. Trochu mi však přišly nadbytečné pasáže o historickém vývoji jednotlivých rezortů, které byť mohou být informativní, do konceptu celé učebnice moc nezapadají. Celkově se však jedná o jednu ze čtivějších publikací na poli správního práva a lze její četbu pro její informační přínos rozhodně doporučit.... celý text
Miliarda



Ústavní právo a státověda. II. díl, Ústavní právo České republiky Ústavní právo a státověda. II. díl, Ústavní právo České republiky

Zpětně, po trošičku hlubším prozkoumání odborné publikační činnosti v oblasti ústavněprávní problematiky, musím knihu hodnotit lépe a vzít zpět některé mnou dříve publikované názory. Jednak se omlouvám za impertinenci - "nerozumí ústavnímu právu". To byla očividně nadsázka, ale něco na tom fakt je. Pochopte, oni perfektně rozumí organické složce ústavního práva, ostatně k ní mají ze všech nejblíže. Zdá se mi, mají větší potíže s interpretací a lidskými právy, či hodnotami ústavního práva vůbec. Musím zpětně uznat, že kniha je zkrátka obsahově nejlepší v této naší zemičce. Po přečtení Klímovy publikace oceňuji Pavlíčkovu jako takřka zázračnou a musím uznat, že obsahuje vlastně opravdu hodně potřebných a zajímavých informací a její přečtení rozhodně stojí za námahu. To že v ní chybí teorie (a na zkoušku z ústavka na PRF MU tak zkrátka nestačí), je prostě fakt, stejně jako absence názorové vyhraněnosti, de lege ferenda koncepcí, a filosofie práva. Což je velká škoda, ale alespoň je její vydání aktuální, obsáhle a informačně funkční, takže... takže hej, jděte do toho.... celý text
Set123


Ústavní právo a státověda. II. díl, Ústavní právo České republiky Ústavní právo a státověda. II. díl, Ústavní právo České republiky

Inu… Krom komentářů se jedná o patrně nejdelší učebnici ústavního práva v České republice, už proto je třeba ji ocenit a uznat ji jisté místo na poli ústavněprávní publikace. Přes to… nemohu se zbavit pocitu… pardon! Ale… No jak bych to… nemohu se zkrátka zbavit pocitu, že Pražáci moc (lidé z Karlovky, přiznejme si to…) úplně nerozumí ústavnímu právu. Uznávám, doktora Hřebejka mám rád, některé další také (ostatně v autorském kolektivu jsou i ústavní soudci), ale nemohu si pomoci… Učebnice obsahuje nějakých 300 stran o ústavním vývoji na našem území. A to je jistě milé, při učení na zkoušku z českých právních dějiny mi pomohla více, než samotná učebnice dějin. Problematika je vyložena příjemně, stručně, ale stále podrobně. To v jiných učebnicích ústavního práva nenajdete a je to škoda. V tomto ohledu má tedy kniha velký přínos. Ovšem… neobsahuje ani náznak podrobné teorie ústavního práva, či filosofie ústavního práva. Že neobsahuje teorii, to beru, to je jistá úchylka pana profesora Filipa (v tomto ohledu doporučuji jeho knihy), ale neobsažení jistých filosofických pasáží je po mém soudu naprosto chybné. Klauzule věčnosti, ideologické prvky ústavy a tak dále pak naprosto ztrácejí na obsahu a učebnice se tak zdá takřka jen polovičatou. Drobné výhrady bych měl i k aktuální právní úpravě v knize popsané. Jistě, je obsáhlá, je poměrně podrobná (ačkoliv považte, že obsahuje pouhých 800 stran (300 šlo do dějin) a 300 stran jde do základních práv (což je, pravda, očividně nedostačující), čili 500 stran zbývá pro organickou část ústavka, bezpečnost, EU atd.), ale (po mém soudu) nezdá se zajímavá, postrádá totiž jakoukoliv vyhraněnost. Když už je učebnice názorově vyhraněná, je to vůči teorii, není progresivní (což bych, Derridovky, ocenil), ale konzervativní. Při úvaze, o čl. 9. odst. 2 Ústavy například odmítá označení „materiální ohnisko ústavy“ a preferuje „klauzuli věčnosti“ zkrátka proto, že „materiální ohnisko“ terminologicky Ústava neobsahuje. A klauzuli věčnosti ano? Autoři odmítají teoretickou úvahu proto, že ji ti různí Havlové a Klauzové v ústavě neobsáhli, ačkoliv v době tvorby Ústavy toto teoretické dělení ani neexistovalo? Ale notak… A propos, prohlášení "Všeobecná branná povinnost je výrazem demokratických principů státního zřízení ve vztahu k obraně a vnější bezpečnosti státu." mne docela pobavilo. Buď jsem jej nepochopil (což je dost dobře možné), nebo je natolik absurdní, že mě k tomu ani nenapadají slova.... celý text
Set123