• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

Nové komentáře u knih Vladimír Zoubek

Postmoderní právověda a státověda

„Občas si nakoupím právnickou literaturu. Na některé tituly se těším, na některé méně. Na tento jsem se těšil velice, ale opravdu velice. Stála 522 korun a já se jí nemohl dočkat. Nebuďte takoví blbci jako já. Nekupujte to a když už to koupíte, netěšte se na to, kniha je to totiž dost špatná. Dle názvu jsem očekával postmodernistickou analýzu právních konceptů, jejich dekonstrukci a novou interpretaci. Ne. To je to poslední, co by kniha snad jen náznakem mohla obsahovat. Nebudu řešit, zda postmoderně autor rozumí, či nikoliv, po mém soudu ne, to co nazývá postmodernou je čistá globalizace, tedy při nejlepší vůli jedna část postmoderny, ale to je jedno. Nemohu si však odpustit, poznámku, že globalizaci kritizuje, zdá se mi, z rasistických důvodů (či alespoň důvodů nacionalistických), což mne u univerzitně vzdělaného člověka překvapí, ale budiž. Kniha začíná tím nejarogantnějším možným úvodem, jaký je jen možné si představit. „Lze si jen povzdechnout, že pro mladou generaci studentů (kteří v podstatě nezají fundamentální otázky dějin jak obecných, tak českých) je velmi obtížné v prvním až třetím semestru vysokoškolského studia transferovat maximum státoprávních definic.“ To zní skoro Petersonovsky, že? Takhle, kdybych do sebe měl maximum státoprávních definic transferovat prostřednictvím této knihy (která se nakonec skládá jen z kompilace citací), vskutku bych mohl být klasifikován jako prakticky negramotný blb, který o látce neví vůbec nic. Proč? Protože tato kniha nedosahuje co do obsahu na úroveň alespoň bakalářským studijním textům jako je „Základy teorie práva“ od recenzenta této knihy (prof. Miloše Večeřy), coby vedoucího kolektivu. Či jednodušeji, tato kniha je na prd. O tom, že tato kniha s postmodernou v názvu pracuje s jedním metanarativem za druhým ani snad nemá smysl mluvit. Hlavní problém publikace? Je to kompilace bez autorského obsahu. V knize narazíte na pasáže, kde v rámci čtyř a více stran autor pouze cituje výroky intelektuálů. Například na 19 stranách od strany 65 do strany 84 máte na jednu každou stránku, která obsahuje cca 53 řádků, pouhé 3 řádky autorského textu – zbytek jsou přímé! citace! To si nedělám prdel. Prostě 19 stran po sobě tvoří vlastně jen odsazené citace různých filosofů, nota nebe spíš jen volně souvisejících s tématem. Autor je neproblematizuje, nekomentuje, neinterpretuje, je to psotě: „Contra bonos mores.“ – latinská sentence „Non in solo pane vivit homo.“ – NZ, MT 4,4 a L 4,4 A tak dále 4 strany. Uboze působí potřeba autora všude používat latinu, o to trapnější a dětinštější to je u citací nového zákona, které nejsou původně latinské. Ne, fakt, uvažuje se o aramejštině, hebrejštině a řečtině, ale latina není původní jazyk. Opakuji, autor je zkrátka arogant, jakého jsem v akademii ještě nepotkal. Mimochodem, latina jo, ale proč necituje v originále i francouzštinu? A ruštinu? Či čínštinu? Smysl by to dávalo stejný. Pravda, ony své „sentence“ v závorce překládal, ale stejně doprčic! Čili je to prostě strašně špatná kniha, která i dost svévolně používá zavedenou terminologii a nejhodnotnější je snad pasáž, ve které autor cituje celé dvě strany textu (doslovně, opět bez komentáře, či interpretace) Viktora Knappa a jeho Teorie práva. Pakliže je tato kniha coby povinná v Policejní akademii ČR, je mi našich drahých policistů upřímně líto. Kde jsem tuto informaci vzal? Ano, v úvodu výše zmíněném autor opravdu uvádí školy které publikaci používají a bůh nás chraň. On tedy ten úvod stojí celý za přečtení, je to cringe jak prase. A propos, nabízí se samozřejmě ta interpretace, že je to postmoderní parodie na odborný text, indicie k tomu kniha obsahuje (vlastně vše výše popsané tak působí), ale spíše se mi zdá, že to autor, bohužel, myslel vážně.“... celý text
— Set123

---

Ústavní systém České republiky

„Přehledná učebnice na ústavní právo.“
— kate9326

---

Lidská práva

„Vladimír Zoubek pojal svou monografii o lidských právech ambiciózně. Je obsáhlá a věnuje se z velké části problematice bezpečnosti, policie a globálních vlivů na lidská práva. Dočtete se tak mimo jiné i o ekologii, náboženství či stravování a jejich dopadů na užívání lidských práv. Nutno poznamenat, že v řadě ohledů Zoubek prezentuje osobní postoje, a tak je potřeba ke knize přistupovat, a v části věnované lidským právům rovněž. Viděno z tohoto úhlu se lidská práva jeví jako politikum, soudě podle postojů různých autorů, a politickým nástrojem také v různých částech světa nepochybně jsou. V případě Zoubka pak jsou pak v části lidských práv informace i poněkud okleštěné či v některých momentech zavádějící (viz generace lidských práv). Jako zdroj pro studium či práci použitelné, určitě však nutno konfrontovat s dalšími publikacemi a názory a číst kriticky.“... celý text
— Rihatama

---