• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

/ všech 52 knih

Nové komentáře u knih Zora Beráková

Zimní královna

„opravdu hezky napsaný příběh....“
— MKrat

---

Konec hodokvasu

„Velkolepá freska z bouřlivého období českých dějin. Začíná zlatými rudolfinskými časy, končí pokořující bitvou na Bílé hoře. Tahle kniha chce čas, nelze ji přečíst za pár dní, musí se pečlivě procítit a prožít, a na oplátku vám otevře dveře do barvité historie. Při čtení mě často napadalo, jaká je škoda, že nemáme více filmů z tohoto období. Nedávám plný počet, protože, ačkoli je příběh skvělý, styl psaní je mnohdy až příliš zkratkovitý. Kniha nemá žádného hlavního hrdinu, skáče od postavy k postavě, od tématu k tématu, nikde se nezastaví natolik dlouho, abychom se s postavou a situací mohli propojit. Což je na jednu stranu škoda, na druhou stranu uznávám, že takto se paní Berákové podařilo vtěsnat 30 bouřlivých let do únosných 400 stran.“... celý text
— Durancie

---

Vraždy v hotelu

„Odpočinkové čtení, které asi ničím nepřekvapí.“
— rilajaan

---

---

Marné lásky

„Tuto knihu jsem opět vytáhla ze svých nepřeberných zásob, má necelých 200 stran, tak jsem si říkala, že bude brzy přečtená... Víc jsem se asi mýlit nemohla... Příběhy mi nešly číst kniha je rozdělená na dvě části, v první části je 17 samostatných vyprávění, ve druhé 8 různých příběhů. První část neobsahuje příběhy, ale vyprávění o různých lidech, se kterými se autorka ve svém dětství a mládí setkala. Líbily se mi části z válečné Prahy. V druhé části jsou to příběhy, ale mírně řečeno zvláštní, celou knihu však spojuje jedno-smrt a umírání. Autorka knihu psala jako osmdesátiletá, asi si chtěla splnit "sen" a napsat o lidech, které znala. Nejsem z Prahy, takže názvy ulic a další přesnosti jsem moc neocenila, ale někdo, kdo celý život bydlí v Praze, si určitě přijde na své. Příběhy z druhé části jsou smutné, prodchnuté smrtí a tajemnem. Na duchařinu a nadpřirozené jevy nevěřím, takže toto bylo pro mne zvláštní čtení.“... celý text
— knihovnička007

---

Vraždy v hotelu

„Tři detektivní povídky jsou napsané stylem, ze kterého lze jen stěží uhodnout, v jaké době se příběhy odehrávají. Podle dialogů by člověk tipoval na první republiku, ale podle některých indicií se jedná o současnost. Druhý příběh Policejní kocour s jeho závěrem lze směle zařadit do červené knihovny a raději nebudu hodnotit úroveň děje, ve kterém je tolik nesmyslů a náhod, že spíš vyvolává úsměv. Vzhledem k tomu, že jde o tuzemskou autorku přidávám jednu hvězdičku.“... celý text
— Ava365