Ann Radcliffe citáty

Přidat do oblíbených Koupit knihy

anglická, 1764 - 1823

Citáty (10)

„A jestli snad chabá ruka, která zaznamenala tento příběh, svými výjevy dala nešťastnému aspoň na pár hodin pozapomenout na jeho trápení, nebo jej svou morálkou poučila, jak je snášet - pak toto úsilí, jakkoli skromné, nebylo vynaloženo nadarmo a pisatelka nezůstává bez odměny. (Záhady Udolfa)“

„Bohatství určitě má v sobě nějaké mocné kouzlo, jestliže mu lidé takto projevují úctu i tehdy, když z toho sami nemají žádný prospěch. Jak je to podivné, že nějaký hlupák nebo darebák, jen proto, že je bohatý, prožívá v očích společnosti více vážnosti než dobrý nebo moudrý člověk, který je chudý! (Záhady Udolfa)“

„Jak nepatrné jsou i ty nejskvělejší výtvory umění v porovnání se vznešenou krásou přírody. (Záhady Udolfa)“

„Je to hrozné vrátit se domů, když tam není nikdo, kdo by člověka přivítal!“ — Záhady Udolfa II

„Přestože nyní, jak se zdálo, panoval všude klid, připomínalo to nehybnou tvář, z které již vyprchal život, ale do jejíchž rysů jsou dosud vepsány známky předsmrtných křečí.“ — Záhady Udolfa I

„Sotvaco dokáže zasáhnout duši bolestněji než pocit nejistoty, zdali je milovaná bytost skutečně tím, zač ji pokládáme.“ — Záhady Udolfa I

„Tady končí rukopis letopisů. Když se zamyslíme nad příběhem, zjistíme v něm vzácný a působivý příklad mravní odplaty. A poznáváme, že pro ty, kdo jednají SPRÁVNĚ, je neštěstí jen zkouškou ctností, a když v té zkoušce obstojí, jistě si zaslouží ochranu nebes. (Sicilský román)“

„Tak mocná může být i jedna jediná vášeň, že přemůže každý jiný cit a zapečetí jakoukoli další cestu k srdci. Posedne nás jako zlý běs a pohání nás k běsovským činům, bezohledným a zcela neúprosným. A když dosáhne svého, jako běs nás nechá napospas mukám oněch citů, které v nás dočasně otupila, ale nezničila - mukám lítostivého soucitu a neodbytných výčitek svědomí. Potom procitneme ze sna a vidíme kolem sebe nový svět - zíráme v údivu a hrůze -, ale čin byl již spáchán; ani žádná pozemská síla, ani všechny mocnosti nebeské nemohou jej již odčinit - a přízraky svědomí se nedají odehnat! Co je bohatství - sláva - i samo zdraví proti přepychu čistého svědomí a čisté duše! (Záhady Udolfa)“

„Vzala si od Annetty světlo, aby si prohlédla portrét nějakého vojáka na koni, namalovaného na pozadí bitevního pole. Svým kopím mířil na muže, který ležel pod kopyty jeho vraníka a prosebně k němu vztahoval ruku. Voják pod zdviženým hledím upíral na svou oběť pohled plný pomstychtivé nevraživosti a výraz jeho tváře rázem Emilii připomněl Montoniho. Se zachvěním se rychle odvrátila.“

„Zaměstnání je tím nejúčinnějším prostředkem, jak čelit dotírajícímu zármutku.“ — Záhady Udolfa II