Anthony Doerr citáty

Přidat do oblíbených Koupit knihy

americká, 1973

Citáty (84)

„Starý kmenový jazyk umí jedním slovem vyjádřit, že někdo stojí v dešti a dívá se na někoho, koho miluje.“

„Stěhuju se do Litvy. Litva leží v pravém horním rohu Evropy. Vedle Ruska. Na školní mapě má růžovou barvu. ... Litva není růžová. Spíš šedivá. Dědův malý Peugeot je zelený a uvnitř je cítit kameny.“

„Svět míří do pekel, ale děti se rodí pořád.“

„Svět polyká lidi jako bonbóny. (Hlubina)“

„Téměř každý druh, který kdy žil, nakonec vyhynul, Laurette. Není důvod myslet si, že s námi lidmi to bude jinak! - doktor Geffard, Jsou světla, která nevidíme“

„Ticho je ovocem okupace: visí na větvích, odpařuje se z ulic. (Jsou světla, která nevidíme)“

„Tomuto světu vládne jen štěstí, náhoda a fyzika.“

„V mysli člověk dokáže cestovat z desetiletí do desetiletí, ze země do země, z minulosti do přítomnosti, ze vzpomínek do fantazie.“

„Věci, které vidíme, nám jen zastírají to, co nevidíme.“

„Vezměte mě do svých řad, abych nezemřel obyčejnou smrtí! Nechci zemřít zbytečně, svým životem chci přinést oběť. (Jsou světla, která nevidíme)“

„Vídáme různé věci. Někdy tam jsou a někdy ne. Ale i tak je vidíme. (Řeka Nemunas)“

„Víš, jaké je největší poučení z dějin? Že dějiny jsou takové, jak je interpretují vítězové. Právě tak to je. Kdo vyhraje, ten rozhoduje o dějinách.“

„Všechno se ubírá po cestě vyšlapané těmi, kdo už odešli. (Hlubina)“

„Všechno se ubírá po cestě vyšlapané těmi, kteří už odešli. (Hlubina)“

„Všichni se vracíme na místa, z nichž jsme vzešli. Šlapeme v zašlých rozích a kreslíme nové linie.“

„Vzduch je jako knihovna a záznamy každého prožitého života, každé vyřčené věty a každého odvysílaného slova v něm zůstávají napořád...“

„Vzpomínky nejsou uloženy v buňkách, ale v mezibuněčném prostoru.“

„Zapomenout nám umožňuje nepřítomnost všech těch těl. Že jsou pohřbená pod zemí. - Jutta, sou světla, která nevidíme“

„Zapomenout nám umožňuje nepřítomnost všech těch těl. Že jsou pohřbená pod zemí.“

„Zavřít oči neznamená poznat slepotu.“

„Znovu povstaneme v trávě. V květinách. V písních. - Marie-Laure, Jsou světla, která nevidíme“

„Žít je tak úchvatné, že zůstává jen málo času na něco jiného. (Řeka Nemunas)“

„Život každého tvora je jen rychle slábnoucí jiskřička v nezměrné temnotě. Taková je Boží pravda.“

„Život v tropech člověku neustále připomíná nemožnost něco výhradně vlastnit (našel jsem sršně v rýži, střevli ve vodě na holení). Cesta přede mnou patří víc tomu, kdo v ní vyhloubil ty stovky hromádek z rudé hlíny, než komukoli z nás. Trámy tohoto bytu patří mouchám, kouty oken pavoukům, střecha gekonům a švábům. Jsme tu jen nájemníky. Patří nám vůbec to jediné, o čem se domníváme, že je naše - čas, který nám byl tady na Zemi dán? (O dívce Grace)“