Camillo Sbarbaro citáty
italská, 1888 - 1967
Citáty (5)
„(…) Nechávám se laskat večerním vánkem, osvětlovat lucernami a strkat lidmi, kteří procházejí, netečný jako koráb bez kotvy a bez plachty, jenž vydává svůj vrak napospas vlnám. A očekávám takto, bez myšlenky a bez touhy okamžik, kdy poznovu skrze nikdy nekončící běh věcí vůle k životu se mi opět vrátí.“
„(…) V mém nitru narůstá touha po smrti, aniž jsem si užil, co lze si užít aniž jsem vytrpěl, co lze vytrpět. Zmocňuje se mě touha odhodit pryč jako zbytečnou přítěž svoje jméno. A potom ve spolku se Zatracením se srdcem lehkým se do světa vydat.“
„(...) Věčně zabraný v sebe a ve svůj svět, jak v snu se pohybuji mezi lidmi. Nevšimnu si, kdo do mě loktem strčí, a i když na vše se pozorně dívám, téměř nikdy nevidím to, nač hledím. Zlost mě popadá na ty, co mě berou mně samotnému. Každý hlas mě ruší. neboť já miluji pouze hlas věcí. Podráždí mě všechno, co je nezbytné a navyklé, všechno to, co je život, tak jako podráždí stéblo hlemýždě a jako on se do sebe stahuji.“
„Neboť život, jenž stačí jiným lidem, mně by nepostačoval. A opravdu, kdybych ještě druhý svět neměl, ten svůj, do něhož před životem se utíkám, kdybych kromě strádání a zármutků a všech nezbytností a navyklostí sobě samotnému nezůstal já sám, ach jak bych si jenom přál, abych nebyl! Však jeden divný dojem mě provází stále na každém kroku a konejší: že jen jakoby náhodou procházím světem vezdejším….“
„Poezie? Další samotářský zlozvyk.“
Camillo Sbarbaro - knihy
| 2000 |
 Kráčím nocí samotný |
Žánry autora
Štítky z knih
dvojjazyčná vydání básně italská poezie
Sbarbaro je 0x v oblíbených.