Christos Tsiolkas citáty

australská, 1965

Citáty (33)

... a nakonec mi krásu Shakespeara, duši jeho slov a neohroženost jeho jazyka, při němž se v úžasu otevírají ústa, odhalí až kriminál. Barakuda


Bez tělesné síly a energie by to nikdy nedokázal, ale sílu a energii musel mít také uvnitř. Právě tam, uvnitř, měl stejnou sílu i energii: tělo a mysl splynuly vjedno, a proto se nemohly zadrhnout, nemohly selhat. Barakuda


Budoucnost si člověk může vysnít jen jednu. A tu on už posral. Barakuda


Dál než do Austrálie se odejít nedá, ne? Barakuda


Dokud se Dana báli, nemohli na něho. Nemohli mu ublížit. Barakuda


Dovedeš si představit, že někdo malému klukovi řekne, že nesmí snít? Takový to byl svět. Barakuda


Chtěl jen knížky, jen knížky a nic jiného... V četbě nacházel samotu. Četba dokázala zaplašit překotné tempo světa. Barakuda


Jsem cizinec. Být zdvořilý je moje povinnost. Barakuda


Každé slovo, které tato krásná žena pronese, každé slovo pluje na smutku. Barakuda


Knihy neexistují mimo tělo, nýbrž pouze v mysli, slova jsou dech, lze je zažívat a pochopit díky nedělitelnosti mysli a těla, slova jsou voda a čtení je plavání. Stejně jako kdysi ve vodě se nyní ve čtení dokázal ztratit: jeho mysl a tělo splynuly v jedno. Barakuda


Konečně byl volný. Záškoláctví je ten nejlepší pocit na světě. Barakuda


Miluju to něžné teplo, které vkládá do mého jména. Barakuda


Musí existovat nějaké slovo přesahující manželství, musí existovat nějaké vhodné slovo. Barakuda


Myslel jsem si, že o nenávisti vím všechno, ale než jsem se dostal do vězení, neměl jsem nejmenší představu, kolik nenávisti na světě je. Ale na druhou stranu, než jsem se dostal do vězení, nevěděl jsem ani to, kolik může mít kůže různých barev. Barakuda


Myslím si, že si zasloužíme být ve čtyřiceti svobodný - za to, jak nám ostatní kurvili celý naše dětství a dospívání. Barakuda


Nechci, aby mi někdo vykládal o tom, jaký mám štěstí, chci to štěstí cítit. Barakuda


Některé věci člověku nemohou být odpuštěny, ponese si je s sebou do dalšího života, pokud něco takového existuje; a pokud žádný další život ani žádný Bůh nejsou, důsledek je týž: pokud někomu není odpuštěno, zemře plný lítosti. Barakuda


Nemůžeš si vysnít stejnou budoucnost. Nevěděl jsem, jaká ta budoucnost bude, ale věděl jsem, že to nebude v Glasgow, a Clyde taky věděl, že tady to nebude, a uvědomit si tohle, tohle pochopit, bylo důležitější než otázka, jestli jsem byl nebo nebyl zamilovanej. Barakuda


On v tichu nenacházel prázdnotu - právě naopak, nacházel v něm mír a klid; pouze v řeči číhaly problémy. V tichu nenacházel ani žádnou samotu. Samota se mohla nacházet v řeči, číhala ve slovech. Barakuda


Opravdová odvaha je opustit domov, když nemáš nic - ani peníze, ani kontakty. To je opravdová odvaha a to je taky opravdová svoboda. Barakuda


Ponořím se do románu z devatenáctého století se všemi jeho odbočkami, slepými uličkami, do světa, kde osud předurčuje budoucnost mnohem nemilosrdněji, než jak to dokáže volba či touha, kde mládí je kruté ve své tvořivosti a pocitu, že je v právu. Čím dál tím víc chci mizet právě v takových světech... Tohle jsem chtěl od dalších tří dnů, číst si a procházet se, procházet se a snít. Nechci mluvit, nechci lopotně hledat slova a konverzovat. Nechci být v tomhle světě. Barakuda


Potěšení z rutiny... Barakuda


Skutečná voda umí trestat. Abyste si skutečnou vodu ochočili, zkrotili ji, musíte tvrdě makat. Skutečná voda vás může zabít. Barakuda


Stesk po domově, jak zjišťuju, není záležitostí klimatu ani krajiny; nepadne na vás z cizí architektury. Stesk po domově vás zasáhne nejsilněji uprostřed davu ve velkém, neznámém městě. Barakuda


Školák ještě zpomalil. Dan přesně věděl, na co teď myslí, teď myslí na to, že se smějí jemu, připadá jim, že je ošklivý, že je nula. Dan chtěl k chlapci přiběhnout a říct mu: Není to pravda, ani nevíš, jak jsi krásný. Barakuda


Ta slova, která mám v sobě, jsou jiná než ta, která přicházejí ven na svět. Barakuda


Takhle to mezi náma je, pomyslel si, nikdy se nám nepřihodí nic, co bysme jeden pro druhého neudělali. Barakuda


Tělo znám, vím, jak se musí sochat a hníst a ohýbat, aby fungovalo. Nevím toho moc, ale vím, že tělo se dá vytrénovat, že tělo se dá změnit, že tělo je v pohybu, nikdy není statické. A vím, že někdy tělo zakřičí, že je u konce, dá vám najevo, že už není kam jít, že bez ohledu na touhu, naději či vůli se některé možnosti nikdy neuskuteční. Vím to líp než kdokoli jiný. Barakuda


Věděl, že právě dostal dárek, jen netušil, jak ho rozbalit, nedokázal přijít na to, jak ho přijmout. Barakuda


Věděl, že tím, co bude využívat, co si bude pamatovat a co z něj udělá lepšího plavce, bude nenávist. Barakuda