Christos Tsiolkas

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Populární knihy

Ari

Facka

Barakuda

Nové komentáře u knih Christos Tsiolkas

Facka

„Začátek se mi moc líbil a ke konci už jsem měla trochu problém. Celý se to motá kolem facky jednomu fakanovi. A těm jeho rodičům, těm bych ji flákla hned na začátku. Líbilo se mi, že se střídá víc vypravěčů a tudíž pohledů na věc, to mám ráda.“... celý text
— Radimka

Barakuda

„Kniha o nesmírné vášni a o bolesti, která přichází ve chvíli, kdy se o to, co vás naplňovalo, sami připravíte. Je to kniha o touze vyvěrající ze vzteku, o vzteku vyvěrajícím z hanby, o následcích, které mívají nerozvážné činy, které se však rodily, formovaly a klíčily už dávno předtím. Je to příběh rodin přistěhovalců, kteří přišli do Austrálie s prázdnýma rukama a s nadějí a jejichž děti vyrostly se stejně prázdnýma rukama, ale už bez naděje. Tyhle věci se nečtou nikdy snadno, protože nenabízí úlevu ani útěchu. No tak, Christosi, dej mu aspoň něco, žádala jsem. A on mi, abych mu nekřivdila, pár drobků hodil. Když já ze země prostě nejím ráda. Barakuda je příběh o tom, co se s člověkem stane, když celou své bytí napře jedním směrem a jako černá díra s sebou vtáhne i své nejbližší, aby jediným okamžikem všechno zahodil, popřel a vymazal. A odsoudil tak ve své sebestřednosti nevědomky k trvalé bolesti nejen sebe, ale i ty, co v něj celou svou duší věřili. (Brutální sexuální scény byly na mě trochu moc, je mi fuk, kdo s kým a co, ale o tomhle číst nemusím, pěkně šukran - místy to skoro olizovalo paty Nahému chlebu nebo Než se setmí. A vlastně moc nechápu jejich smysl v rámci textu - další důkaz zoufalé Dannyho hrubosti a snahy si tu strašnou bolest nějak odžít? Fyzicky? Nevím. Pro mě celá tahle linie text zbytečně tříštila.)“... celý text
— Jizi

Barakuda

„Tak nějak nevím, co si o knize myslet. Nemohl jsem se do ní vůbec začíst, vadilo mi to přeskakování v čase a celkově postava samotného Dannyho. Kniha asi má ambice na hlubší myšlenku někde pod čarou, ale osobně jsem ji nenašel.“... celý text
— ondras666

Barakuda

„Byl malým chlapcem, který vztahoval ruce ke slunci a bál se mořských vln... Stal se z něho kluk s tělem dokonalejším než stroj... Kluk, jehož život mimo bazén byl jen nutným mezidobím... Plaval. Pořád jenom plaval. Byl nejsilnější, nejrychlejší, nejlepší... Byl Barakuda. A pak se začal topit... První kapitoly Tsiolkasova románu mě nadchly. Malý odhodlaný Danny byl velmi neotřelým hrdinou s jasným cílem - vyhrát olympiádu. Jeho drzost byla osvěžující. Jeho sebevědomí nic nenabouralo. Přála jsem si být s Dannym pod vodou věčně... Bavil mě. Zajímal mě. Fandila jsem mu. Věděla jsem, že to skončí, že nebude Barakudou věčně... A bolelo mě to za něho. Náš hrdina se na stránkách této knihy změní k nepoznání. Sledujeme, jak svou bolest a stud obaluje hněvem. Prudkou agresivitou, lhostejností, ubližováním všem okolo. Z ambiciózního Dannyho je parchant, ke kterému už není tak snadné nalézt cestu. Nedokážete ho litovat. Zároveň byste mu však podali záchranný kruh, kdybyste mohli. Chtěla jsem, aby se již přestal plácat v minulosti, aby se nám neutopil před očima. Neztratil. Abychom ještě jednou zahlédli v Danielově dospělé verzi malého Dannyho. Jeho cesta a jeho vnitřní svět je komplikovaný a neprožívá se snadno. Nahání strach. Nahání hrůzu. Sama jsem toho už někdy měla plné zuby a chtěla kapitolami jeho bezútěšného dospělého života proplout co nejrychleji. Polykala jsem slova s neustále stejnou pachutí. Mezidobí končilo, když nás autor znovu zasadil do jeho minulosti, kde jsme s ním zase skočili do bazénu a plavali a plavali a plavali... Protože jestli mě něco absolutně odrovnalo, byly to právě tyto scény, kdy jsem spolu s hlavním hrdinou brázdila vodu. Prolínání časových rovin mi nevadilo, naopak to děj silně obohatilo. Ke konci jsem však už toužila Danielův svět opustit. Bylo to moc dlouhé a měla jsem pocit, že většina byla řečena již v první části. Kdyby měla kniha o sto stran méně, o nic by snad čtenář nepřišel. Kromě rozplizlé nudy posledních pár desítek stran. Ryze chlapecký svět to byl... A mně se moc líbil. Není možné nebýt smutný... Danny, silně ses mi vryl pod kůži. Když na tebe budu vzpomínat, uvidím tě mladého a krásného v bazénu u oceánu... Chtěl bys být ve vlnách, ale jsi tam. A v té chvíli víš, že jsi nejsilnější, nejrychlejší, nejlepší. Že jsi Barakuda. Jsi chlapec, jehož ještě nezlomili. Nádherný chlapec, co sní svůj sen. Tak si tě budu pamatovat. BARAKUDA je silná. Kéž by tu nebyla tak osamělá a měla více čtenářů... Rozhodně by si to zasloužila.“... celý text
— Anna 13

Barakuda

„Tak já v tom řazení děje totálně plavala :( přála jsem si, aby se Danny utopil už po pár kapitolách. Sem tam se objevil dějový záchranný kruh a díky tomu jsem se rozhodla doplavat až na poslední stránku, ale celkově nic moc. Knihu jdu zatížit kameny a hodit do vody, vím, že se pro ni určitě nevrátím.“... celý text
— adrianna0305

Přejít na knížky autora