Dušan Fabian citáty

Dušan Duke Fabian, Dušan D. Fabian · pseudonymy

Přidat do oblíbených Koupit knihy

slovenská, 1975

Citáty (60)

„Myslel som si, že mi už smrť prehodila svoj plášť cez hlavu, no pravdepodobne to iba mesiac zašiel za mraky. (Dvadsiatyšesty kríž)“

„Na co sáhl, z toho se Peklo mohlo posrat. (Sonáta pro Azazela)“

„Na pekelné stvorenia třeba ísť s duchovnými zbraňami. (Na dne)“

„Na perách mi stále hral silený úsmev, no v srdci už mi začínal rásť nepokoj a tieň neurčitého podozrenia. (Migréna)“

„Na přírodní pleťové masky nedá žádný správný zombík nikdy dopustit. (Živého mě nedostanou)“

„Nasraného člověka dokáže vytočit k nepříčetnosti kdejaká blbost. (Sonáta pro Azazela)“

„Neberte nám naše bobry!“

„Nehmotná časť môjho Ja sa odpútala od hmotnej. Dreň sa vylúpla z kôry. A kolesá času na moment akoby zamrzli. (Tri noci na zámku)“

„Nic proti tradicím a svátkům, ale mám pocit, že je příjemnější žít v představě, že nemají reálný základ a v podstatě jde jen o divadlo pro masy. (Živého mě nedostanou)“

„Nie je nič horšie, jako stratiť zmysel života, keď ste ho už raz našli. (Cesta k novej identite)“

„Nikdy jsem na mágiu a povery neberil. (Tri čierne utorky)“

„Okúsil som, čo to je byť na krok od Dokonalosti. (Cesta k novej identite)“

„Prekliati pomstitelia zo záhrobia! (Na dne)“

„Pričasté vynášanie magických pRedmetov na svetlo je Rriskantné. Priťahuje pozoRrnost nebezpečných síl.... (Šťastná guľôčka)“

„Řekl bych, že mě ten hajzl neskutečně nasral. (Živého mě nedostanou)“

„Slnečné lúče ju nežne pošteklili na tvári. Usmiala sa. (V predvečer prvého mája)“

„Sme prví, prinajmenšom po stopädesiatich rokoch, kto vstúpil do tohoto podzemia! (Andrášiovská pivnica)“

„Som sklamaný. Práve som vám zveril tajomstvo, ktoré pozná len zopár vyvolených na zemi a vy sa chováte ako... ako imbecil. (Andrášiovská pivnica)“

„Tak pohni zadkom, mág, a všetkých tých samopalníkov spál na prach alebo premeň na žaby! (Noc oživených nekromantov)“

„Tak už se ukaž, ty parchante! (Živého mě nedostanou)“

„Tempo sa stupňovalo. Onedlho už boli naše telá pritisnuté tesne k sebe a nenásytne sa vlnili v divokom rytme. (Krvavočervené večerné zore)“

„To jsem dopadl. Takhle mrzačit vlastní druh. Ze zombíka zombiobijec! Že se nestydím.... (Živého mě nedostanou)“

„To som ani len netušil, že to najstrašnejšie ma ešte len čaká. (Tri čierne utorky)“

„Údiv a hněv v mém obličeji pomalu vystřídá úšklebek šílence. (Živého mě nedostanou)“

„V lesoch nerastú zástrčky, v ktorých by ste si mohli dobiť mobil. (Stratený, stratená, stratené)“

„Všetko sa začalo presne mesiac po sviatku vyrezávaných tekvic a dýň. V utorok, dvadsiateho deviateho novembra, večer před Ondrejom...“

„Vykosťovali ramená, predlaktia, stehná, holene, panvy i bedrové chrbtice. Očistenú svalovinu hádzali do koryta a kosti pod stôl. (V predvečer prvého mája)“

„Vzdej to, Wolverine! (Sonáta pro Azazela)“

„Zažil som hrôzy, s akými sa bežný smrteľník nestretne. (Cesta k novej identite)“

„Život je ťažká droga. Ste na ňom závislý, a keď vám ho chcú odobrať, jednoducho sa ho odmietate vzdať. (Tri čierne utorky)“