Invocatio Elementalium přehled

05.10.2022

Ezofantasy román :) Autor vzal všechno, co bylo na přelomu tisíceletí v ezo kruzích v kurzu a vyrobil z toho docela dobrou prvotinu o čarodějích z Košic. Asi by mě to bavilo víc, kdybych na knihu narazila v době, kdy to byla novinka, teď už mě téma tolik neoslovilo. Nejvíc se mi líbilo odpočítávání. Gradace mi nepřišla úplně tip ťop, nejprve velmi dlouhé dostávání hrdiny do obrazu (zatímco čtenář už je desítky stran docela zorientovaný), pak se chvíli jezdí po Evropě a konečné střetnutí se odbude raz dva. Naštěstí má příběh dohru, takže když už čtenář vydržel s Davidem Ábelem všechny ty útrapy, dozví se i něco málo o tom, jaké má hrdina vyhlídky do budoucna. Na to jak to bylo akční, jsem se o hrdiny moc nebála. Znovu knihu číst nebudu, ale něco jiného od Fabiana bych si v budoucnu přečetla.

27.09.2019

Už je to nějaká doba, co jsem se vydala na cestu s Davidem Ábelem: putovali jsme od počátku svižným krokem, tu použili nudné auto, sem-tam rychlý přesun letadlem. Mezitím jsme se dozvídali více o fungování světa kolem nás, o věcech skrytých zrakům běžných mudlů. Dlouhé putování často zkřížily astrální bytosti – všemožní slovanští skřítkové, germánští koboldi, arabští ifrítové, severské Nixie, zkrátka bytosti ohně, vzduchu, země i vody. Nešlo o tvory automaticky nepřátelské, ale to víte, živí se mannou, lidskou energií, a ne vždy hledají dobrovolné dárce.
Zpočátku jsme si s Davidem a jeho společníky příliš nerozuměli, byli jsme si poměrně lhostejní. Ve druhé polovině cesty jsme se však bavili stále víc a našli jsme k sobě kamarádský vztah. Užili jsme si magické kejkle i klasické přestřelky - a s Davidem jsme hlavně utíkali. On totiž není mág ani bojovník, spíše klikař (nebo smolař, jak se to vezme), byla s ním docela pr... legrace. Jeho „odpočítávací“ drastické sny a záchvaty až tak vtipné nebyly, přesto přinášely oživení.
Lehce jsem si při této pouti zapřemýšlela o vztahu přírody a starých mýtů či náboženství k dnešní civilizaci. A také jsem se přesvědčila, že pokud hrdina není neporazitelný superhrdina, pak stále ještě dokážu akčními pasážemi procházet se zaujetím, ba i s potěšením.

Dušan Fabian stvořil příjemnou prvotinu, která mě sice zpočátku příliš netáhla, přesto při četbě nekladla odpor. Teprve v poslední třetině mě opravdu začalo zajímat, co se bude dít - závěrečných cca 150 stran jsem doslova hltala. Nabízí se srovnání s Lukjaněnkovou „Noční hlídkou“, styl a záměry autorů jsou však dostatečně rozdílné, aby mi tématická podobnost nijak nevadila. „Invocatio Elementalium“ nevyvolá extatické výkřiky, ovšem uznalé poplácání po rameni a poděkování za dobrou knihu si autor určitě zaslouží. 70% „Pestis Draconum“ už čeká v poličce...