Citáty (22)

Ať se rozhodnu jakkoli spáchám smrtelný hřích. (Povídka – Poslední zázrak Marie Lazare)


Ať už se rozhodnete jakkoli, vaše rozhodnutí bude správné. (Povídka – Poslední zázrak Marie Lazare)


Blééé, co to do tý vody, u rybí řiti, dávají? (Povídka – Život po Vánocích)


Celé věky plul osaměle Vesmírem (Povídka - Světla promenád)


Existence duše je otázkou víry a nikoli vědy. (Povídka – Poslední zázrak Marie Lazare)


Chameleon je nejen krásný, ale také myslí! (Madeleine de Scudéry) Chameleon v běhu staletí


Jo, já vždycky říkala, že jednou chcípne ve špíně. (Povídka – Špína)


Kdyby měl ústa, řval by. Kdyby měl duši a víru, úpěl by k bohům. (Povídka – Světla promenád)


Možná jednou, až lidská civilizace zmizí, se planeta lidí stane planetou chameleonů. Náš malý hrdina bude na věk lidí jen matně vzpomínat jako na prchavý zlomek věčnosti. Chameleon v běhu staletí


Naučil se přemáhat bolest a nevnímat svůj odpudivý vzhled. Nevšímat si poznámek kolemjdoucích. (Povídka – Světla promenád)


Nejstarší chameleon pochází z Čech! Chameleon v běhu staletí


Nesmysly, jak tomu často bývá, mají svůj základ ve zcela reálných faktech. Chameleon v běhu staletí


Nesrovnávejme africké bajky s úvahami antických a renesančních filozofů. Chameleon v běhu staletí


Nikdo neměl ponětí, kolik sil ho stálo, aby se aspoň navenek ovládal. (Povídka – Poslední zázrak Marie Lazare)


Rychlá jsou křídla smrti, brzy dostihnou ty, kdo znesvětili hrob božského krále. (Povídka – Křídla smrti)


S nadsázkou můžeme říct, že v Africe není na počátku Slovo, ale chameleon. Chameleon v běhu staletí


Tak toto je smrt? (Povídka – Duše bez těla)


Takže život po Vánocích existuje? (Povídka – Život po Vánocích)


Tisíce hlasů k ní promlouvaly nesrozumitelným šepotem, a přece poselství v něm ukryté bylo více než zřejmé... - Zákon chrličů


Tři roky života se mihly rychleji než plamen zhasínající svíce. (Povídka – Růže pro Alberta)


Uzavřené dveře na konci chodby jsou vždy zneklidňujícím prvkem. (Povídka – Poslední zázrak Marie Lazare)


Vstoupili do jiných světů, kde se nad pustou krajinou vznášely barevné měsíce, či nad rozkvetlými loukami vycházela planeta s mnoha prstenci, anebo ze země namísto květin vyrůstaly drúzy blyštivých krystalů. Každý z těch světů byl jiný, a přece jedno měly společné - pohádkovou nádheru jakoby stvořenou z přediva snů. Jenomže oni věděli, že všechny ty světy jsou skutečné... - Zákon chrličů