František Niedl citáty

Přidat do oblíbených Koupit knihy

česká, 1949

Citáty (14)

„Ani morfium, nebo co jste mi to dávali, mi neposkytlo takové chvíle úlevy a blaženosti, jako dokáže jediný váš úsměv. – Vy jste ale hrozný člověk. Jsem vdaná. (Poslední batalion)“

„Co jste v civilu? – Vystudoval jsem práva, ale než se ujmu advokátní praxe, chtěl jsem… - Nezvolil jste dobře. U soudní stolice se vám takové manipulace určitě hodí, ale ne tady. Sem to netahejte, mohl byste přijít k úrazu. – Například? – Třeba by Vám dal někdo přes hubu. (Poslední batalion)“

„Co Vám napsali? – Že zemřel hrdinskou smrtí. – Ano, jak jinak. Jen nevím, jak určují, která je hrdinská a která ne. Protože každá smrt je především hloupá. (Poslední batalion)“

„Já jsem poručík Trégl. – Poručík Koutecký. – A nechrápu. – To je dobře. (Poslední batalion)“

„Jenom hovado mohlo na něco takového přijít! – To vzešlo z rozhodnutí vrchního armádního velení. – A co má být? Hovada se najdou všude. (Poslední batalion)“

„Jste tu už dlouho? – Dost dlouho na to, abych poznal, že sem nepatřím. – To myslíte jen jako vy, nebo i ostatní? – Všichni, i ti na druhé straně. (Poslední batalion)“

„Kubovče, můžete mi říct, proč je statek v takových sračkách? – Co jako? – Co jako?! Jako ve sračkách. Slyšel jste dobře. Je to jenom proto, že jste tak neschopný? Ne, to nemůže být jediný důvod. Vy budete nejspíš ještě pěkný zloděj. (Poslední batalion)“

„Leželi jsme vedle sebe na zádech a civěli do stropu (zase ten blbý strop - proč tu není nebe?) a já si začal uvědomovat, co se vlastně stalo a dostal jsem trochu strach.“ — Útěk do pekel

„Myslel jsem, že budu mít uvařeno, a ty tu zatím poleháváš, navíc s úplně cizím člověkem. (Poslední batalion)“

„Pak jsem stál oblečený v kuchyni a najednou jsem zjistil, že jsem netušil, že to bude tak těžké. "Pavlíku, Pavle, to už musíš dneska?" V matčině pohledu bylo zoufalství, asi takové, jako když člověk přijde o ruku, která teď leží kdesi na zemi a on cítí, že je jeho a zároveň už není. "Já se přece vrátím, mami." "Ale kdy?"“ — Útěk do pekel

„S těmi Rusy si nedělejte starosti. Pokud by se sem dostali, to oni už si vezmou, co budou potřebovat. Ani vás nebudou obtěžovat s tím, že by se ptali na to, co si můžou a nemůžou vzít. (Poslední batalion)“

„Víte, pane majore, mně je to jedno, kulka si nevybírá, jestli urazí palici poručíkovi, nebo vojákovi. Dokonce ten voják je na tom lépe, protože šarže bývají vyhledávaným terčem snajprů…Máte ještě něco, pane majore, čím byste mě chtěl postrašit? Už asi ne. Zato vy asi musíte prožívat hrozné chvíle strachu, jestli vám tohle teplé místečko vydrží až do konce války. (Poslední batalion)“

„Vstávej, dneska budeme hrát podle mých pravidel", zařval na mě Wolf. A tak jsem vstal. Kdybych měl křídla, prolétl bych oknem a byl pryč. Proč jenom lidé nemají křídla?“ — Útěk do pekel

„Vzdejte to, majore. Je konec. – A když to neudělám? – Tak vám prostřelím hlavu a vaši muži se pak stejně vzdají. Bojovali jste dobře a svoji čet neztratíte…Dělejte. Nebudu čekat, až mě některý z vašich nervózních vojáků zastřelí. – Jste aspoň důstojník? Nerad bych se vzdával nějakému frajtrovi. – Nadporučík Viktor Koutetzky von Lichwitz. – No, to by snad mohlo stačit. (Poslední batalion)“