Ivan Klíma citáty

Přidat do oblíbených Koupit knihy

česká, 1931

Citáty (25)

„... je to opovážlivé tvrzení, ale věk není tím rozhodujícím, tedy ani doba, po niž láska může trvat. Věřím, že někdy několik silných, jedinečných a nezapomenutelných chvil může znamenat víc než celý dlouhý život, který takové chvíle nenalezl.“ — O lásce, tichu i zradě

„'Holčičko, nemohu za to, že musím odjet. Chtěl bych tu radši zůstat s tebou. Chtěl bych být pořád s tebou, protože tě miluju.' Pokusil se ji pohladit po vlasech. 'Nesahej na mě,' odstrčila mu ruku. 'Takový kecy - nemůžu za to a chtěl bych být pořád s tebou, protože tě miluju. Ze samé lásky už spěcháš na vlak. Nechci si ty svoje řeči. Nestojím ti o pitomý řeči o lásce a že se vrátíš.' (Milostné léto)“

„'Neodcházej ode mě, miláčku, můj mroži, zůstaň ještě u mne, já tě chci mít u sebe, dneska už jsem ti musela zavolat. Dokud jsi ještě tady. Zůstaň u mne. Koho teď budu volat, když zůstanu v noci sama? Kdo mi hodí do schránky orchidej? Kdo mě poveze v noci autem? Víš, kdy jsem tě začala milovat? Tu první noc v autě, když jsi tam sedel vedle mne a funěl jsi jako tuleň a nepolíbil jsi mě. Každý by mě zkusil líbat, ale ty ses bál. Odvez mě! Já chci s tebou zítra jet autem a jíst. Tys mě vždycky krmil a ríkal mi takové věci.' 'Holčičko, vždyť já se k tobě zase vrátím.' 'Nechci, aby ses vracel. Zůstaň tu se mnou. chci, abys tu se mnou zůstal pořád. Och, miláčku, obejmi me pevněji. Teď cítím, jak mě objímáš. Chci, abys mě pořád takhle objímal. Když jsem u tebe, vím, že jsem v bezpečí. Vím, že mě miluješ, u tebe mi je dobře. Ty mi děláš samé hezké věci a já tě za to miluju, já budu za to tvá, já u tebe zůstanu, budu se s tebou milovat, budeme se milovat, až zešílíme. Budeš za mnou chodit v noci anebo za tebou budu chodit já, přijdu, když budeš chtít, protože te mám ráda, přijedu, kam mě zavoláš. Zůstaň tady, neodjížděj miláčku, zůstaň u mne, nenechávej mě tu, přece víš, že jsem tvá, nikdy jsem nikoho nebyla tak moc jako tvoje. Vždyť jsem ti zavolala, sama jsem tě zavolala, ačkoli jsme se u rozloučili.' 'Dobře. Ale co bude, když zůstanu, jak budeme žít? Copak můžeme žít tak, jako jsme žili doteď?' 'Já nevím, já nevím nic. Já chci, abys zůstal. Abys na mě byl hodný. Já potřebuju, abys na mě byl hodný.' Za oknem svítá. Nemám sílu odejít a vím, že nemůžu zůstat. Všechno, co učiním, bude špatně. 'Och, máláčku, zůstaneš, zůstáváš, vím to, cítím to, pojď ke mně blíž, já tě chci, jsem tvoje, já se z toho zblázním, jak je mi s tebou dobře, jsem úplně tvoje, nikdy jsem nebyla tak moc tvoje.' A cítím znovu tu rozkoš, které jsem obětoval všechno, pro kterou obetuji všechno, miluju ji, miluju tě, maličká, zůstanu u tebe. (Milostné léto)“

„"Co by bylo ráno?" "Ráno bychom se milovali." "To myslís opravdu? Už ráno?" "Jak bychom se mohli nemilovat, kdybychom leželi vedle sebe?" (Milostné rozhovory)“

„"Dej si tedy, soudruhu, otázku: Je pro tebe jako pro svazáka správné, abys četl takové knihy?" (článek "Odhalujeme tajemství Chaty děsu" z roku 1952, v němž Klíma kritizuje knihy J. Foglara.“

„"Proč však zní šíleně věci, které doopravdy chceme - nezdá se spíš, že právě tyto věci, jsou v naprostém pořádku - a šílení jsme, když je tak nazveme a vzápětí zničíme?" (Mladý muž a bílá velryba)“

„A cítím cizotu, nepřátelství chladného, bílého, nepatřičného těla, které se chystá vyzkoušet mě, porovnat, přeměnit v jeden z rychle uplývajících příběhů, zatímco já ztrácím všechno a dávám všechno, zrazuju prvně v životě, zatímco já překračuju hraniční čáru do jiného života, a už nahý jdu po špičkách ke dveřím a zamykám a třesu se zimou, div nejektám zuby, když k ní přiléhám.“ — Milostné léto

„A tak tu ležím na cizím gauči, po mém boku cizí žena, nad hlavou mi visí svatební fotografie, na které chybím.“ — Milostné léto

„Co by bylo ráno?" "Ráno bychom se milovali." "To myslís opravdu? Už ráno?" "Jak bychom se mohli nemilovat, kdybychom leželi vedle sebe?“

„Čekat znamená těšit se. Dokud se máš na koho těšit, život má smysl.“

„Člověk čte o miliardách let a většinou není s to ani naplnit čas svého života. (Poslední stupeň důvěrnosti)“

„Dar může být projevem lásky, úcty, účasti, nebo také výkupným za nedostatek lásky, úcty a účasti. (Poslední stupeň důvěrnosti)“

„Extrémy nejsou nikdy užitečné. (Jak přežít blahobyt)“

„Jeho vlast, jak pochopil, potřebovala nové vůdce. Osobnosti vzdělané, neúplatné, nezkažené mocí, připravené sloužit společnosti a naslouchat hlasu lidu. Pochopil také, že takovou osobností je právě on sám. (Premiér a anděl)“

„Láska bez sexu je jako hostina bez jídla.“

„Mrtví se od nás vzdalují, a tak zvolna přestáváme rozeznávat jejich podobu. (Poslední stupeň důvěrnosti)“

„Někdy mě napadá, že už si nenajdeme chvilku volnou k přemýšlení o tak podstatných věcech, jako je třeba svědomí. Většina se honí jen za penězi a za zábavou – vládneme, přemýšlíme jak vládnout, ne jak žít. Chybí nám také schopnost podívat se zpět a zhodnotit, co jsme řekli anebo udělali. (Premiér a anděl)“

„Nesluší se zmiňovat ty, co zemřeli, protože by se tím zraňovali ti, co ještě zůstali. (Poslední stupeň důvěrnosti)“

„Potom se zeptala: 'Ještě pořád jsme v Německu?' 'Pořád.' 'A jak dlouho ještě budeme v Německu?' 'Hodinu. Nebo už jenom 40 minut.' 'Tak zastav, už zastav a hledej nocleh.' 'Už se ti chce spát?' 'Ne. Ale ještě jsem se nikdy nemilovala v Německu.' (Milostné léto)“

„Prázdno v duši se nedá zaplnit ani všemi věcmi světa. - Láska a smetí“

„Představa, že z dějin lze čerpat poučení, je mylná. Jediné skutečné poučení z dějin vede k poznání, že lidsvo se nikdy v ničem nepoučilo. To, co nazýváme historií, je jen hromada zlámatých větví, náhodně utržených listů a natolik povadlých květtů, z nichž se snažíme obnovit celý sad a mylně věříme, že jsem ucítili vůči všech záhonů...tehdy jsem měl v oblibě poetické metafory (Premiér a anděl)“

„Vydal se tam a cestou přemítal, jak jemožné, že po celou dobu se tak málo zabýval myšlenkou na útěk. Jenže jakou naději uniknout má svázaný člověk obklopený ozbrojenými únosci? Zřejmě tak donedávna vnímali svou beznaděj odsouzenci na smrt. To ho vždycky udivovalo, že šli bez odporu: do arény se lvy, pod gilotinu, do plynové komory nebo pod komunistickou šibenici. Teď ho napadlo, proč tomu tak asi bylo. Tím, že se člověk vzpírá, promeškává nejen čas k vnitřnímu usmíření, ale ohrožuje taky jedinou skutečnou naději, že ti, kdo ho vedou na smrt, se mohou slitovat, mýlit anebo z nějakých jiných důvodů změnit svůj záměr... (Premiér a anděl)“

„Za minulého režimu nemohl být dán průchod spravelnosti, protože do každé vážnžější kauzy zasahovali straničtí nebo jiní funkcionáři. Dneska nemáme stranické tajemníky, anebo aspoň ne toho typu, ale máme mnoho bohatých lidí, daleko, daleko bohatších než je kterýkoliv vyšetřoval anebo soudce. A máme různé politické a osobní zájmy, které se vždycky nemusí krýt se zájmy těch, kdo zrovna vládnou! (Premiér a anděl)“

„Zhasne a posadí se do houpací židle a tu ji napadne, že láska je vlastně jako život, člověk ví, že skončí špatně, že skončí příliš brzy, že není naděje v jeho trvání a přece jej žije; a člověk tedy miluje - jako žije - s touhou po trvání a bez naděje na trvání, miluje se zavřenýma očima a s úzkostí, která prolíná štěstí, a nemyslí a nechce myslet.“ — Milenci na jednu noc

„Žijeme ve světě prázdných slov. (Poslední stupeň důvěrnosti)“