Joanne Harris citáty

Přidat do oblíbených Koupit knihy

britská, 1964

Citáty (14)

„Ďábel je zbabělec, nechce ukázat svou tvář.“ — Čokoláda

„Dobře umístěná slova mohou ukončit režim, mohou změnit lásku v nenávist, mohou vyvolat nové náboženství nebo dokonce válku. Slova jsou pastýři lží - to nejlepší z nás odvedou na porážku. (Broskve pro otce Francise)“

„Lidé jsou jako karty, víte. Vyberte si kartu. Jakoukoli kartu. A trik je přimět toho druhého věřit, že karta, kterou si vybral, byla jeho volba, jeho určitá piková dáma. (Modrá je barva vraždy)“

„Některé knihy si přečtete. Některé si užijete. A pak jsou tu takové, které pohltí Vás, Vaše srdce i Vaši duši.“

„Některé knihy si přečtěte. Některé si užijete. A pak jsou tu takové, které pohltí Vás, Vaše srdce i Vaši duši.“

„Odjeď dost daleko, říkával Joe, a všechna pravidla zmizí. Teď Jay začínal chápat, co tím myslel. Věrnost, oddanost, totožnost. Věci, které nás poutají k místům a tvářím domova přestávají platit. Mohl být kýmkoliv. Jít kamkoliv. Letiště, nádraží, autobusové stanice, všechno bylo možné.“

„Ovšem, Smrt a Sen k sobě mají velice blízko. Jejich území se prolínají, a proto se nám tak často zdá o zesnulých. Jim se o nás taky zdá, tím jejich zvláštním, rozředěným způsobem, a občas s námi mohou i mluvit a prozradil nám střípky budoucnosti.“ — Hymnus pro Lokiho

„Proto, když jsme schopni zaútočit, musí se zdát, že jsme neschopní; když používáme naše síly, musí se zdát, že jsou neaktivní; když jsme blízko, musíme nepřítele přesvědčit, že jsme ještě daleko; když jsme daleko, musíme ho přesvědčit, že jsme blízko. (Modrá je barva vraždy)“

„Tam, kde lidé sní, nejsou bohové nikdy daleko.“

„Topila jsem se v Loiře, cítila jsem, jak se přes mé mrtvé tělo převaluje bahno říčního dna, a když jsem natáhla ruce, abych se zachránila, cítila jsem kolem sebe stovky jiných těl, lehce se pohupovala ve spodním proudu, jedno vedle druhého, rameno vedle ramene v strašlivé tlačenici, některá celá, některá jen kusy bez tváří, bezzubě se cenící polámanými čelistmi a kulící mrtvé oči v přehnaně nadšeném uvítání...(Pět dílků pomeranče)“

„Trocha odvahy je všechno, co je potřeba. Potom můžeš být svobodný.“ — Jiná třída

„Včera to byla Paříž, na březích Seiny. Spala pod mostem; strašlivě vyčerpaná, krásná. Potrhaný staniol a použité jehly pokrývaly zem kolem jejího lůžka. Okamžitě jsem věděl, že je to ta pravá. Dlouhé vlasy v barvě řeky splývaly na špinavou dlažbu; oči měla zavřené. (Jiné světy, jiní lidé)“

„Volání z obchodu na druhé straně náměstí mi pořád rezonuje v hlavě. Skoro by to mohl být můj vlastní hlas, hlas Vianne, kterou jsem byla, když se Anouk narodila, ozývající se napříč roky jako volání hladového zvířete. Najdi mě. Vnímej mě. Vyženu ten hlas. Kšá-kšá. Odejdi! Znovu se vracím k čokoládě.“ — Zlodějka jahod

„Vtipné, jak se naše prohřešky časem vracejí a pronásledují nás jako toulaví psi, které jsme kdysi nakrmili.“ — Hymnus pro Lokiho