John Gray citáty

Přidat do oblíbených Koupit knihy

britská, 1948

Citáty (20)

„Ale co je větším skokem do tmy: přijmout, že lidstvo jedlo ze stromu vědění a teď se musí vyrovnat s následky, nebo věřit, že věda spasí lidstvo před ním samotným?“

„Bezstarostný postoj k sexu je nyní součástí národního charakteru. Britská kultura je laxní a hédonistická; žije z dluhů a měkkých drog a zapomněla na viktoriánské hodnoty. Ale tím se nestává liberální. Většina voličů nevidí důvod, proč by se jim vláda měla plést do jejich požitků, ale mají nemilosrdný postoj k těm, které považují za narušitele zákona nebo za outsidery.“

„Dnes, kdy se neustálým důrazem na city stalo naše myšlení laxním, si představujeme, že idea pokroku vyjadřuje optimistický postoj a její zamítnutí pesimismus. Ve skutečnosti myšlenka pokroku ztělesňuje teorii, která nikdy neměla mnoho podpůrných důkazů a která byla ve století, jež právě skončilo, vyvrácena.“

„Duchovní život není hledáním smyslu, ale zproštěním se ho.“

„Je těžké představit si jinou z hlavních mocností tak špatně vybavenou k tomu unést břemeno impéria. Americká veřejnost není připravena na trvalý přísun zabitých vojáků a ekonomicky je schopnost Spojených států udržet si impenální roli nejistá. Chtějí-li Američané impérium vůbec, chtějí ho dostat levně: bez ztrát a bez výdajů.“

„Komunismus i neoliberalismus byla mesiášská hnutí, která používala jazyka rozumu a vědy, ale ve skutečnosti je řídila víra. Na první pohled úhlavní nepřátelé, lišily se tyto dvě víry vlastně jen v doktrinálním detailu – zda se konečného zdokonalení lidstva dosáhne univerzálním socialismem nebo globálním demokratickým kapitalismem. Stejně jako Marxův revoluční socialismus i globální volný trh slíbil konec dějin. Jak se dalo očekávat, historie pokračuje – s příměsí krve.“

„Krajní pravice rozumí chatrnosti liberálních společností, strany středu nikoli. Evropské politické elity, udržovány při životě kombinací arogance, módní doktríny a uklidňující neznalostí dějin, se zdají být rozhodnuty hromadící se rizika přehlížet. Následkem toho se pravděpodobně v několika málo letech stanou partnery v držení moci s krajní pravicí na větší části kontinentu. Zdá se, že v Evropě se znovu chystá k zrodu taková verze modernosti, která bude zahrnovat její nejtemnější tradice.“

„Levice bude obnovu svrchovaného státu považovat za naprosté neštěstí. Bien-pensant („vhodně uvažující“) ekonomové, pobláznění vizí celosvětového volného trhu, budou šokováni. Nikdo nemůže pochybovat, že je to vývoj plný nebezpečí, ale přinese jednu velkou výhodu: politická rozhodnutí se vrátí na takovou úroveň, kde budou předmětem demokratické zodpovědnosti. Moc nadnárodních institucí nespadá pod žádný druh demokratické kontroly, v praxi se téměř vždy používá k prosazování zájmů nejsilnějších států. Mezinárodní měnový fond a Světová banka byly v průběhu devadesátých let něčím o málo více než jen instrumenty, kterými Spojené státy předepisovaly slabým a rozvojovým státům ekonomickou ortodoxii, výhodnou pro Američany. Teď má jejich ekonomika vážné problémy, a tak ztratily zájem o výhody volného trhu a vyrovnaný rozpočet. Rozhodně nedovolí, aby jim diktovaly podmínky nějaké nadnárodní organizace, i když je v nedávné minulosti tak hlasitě podporovaly. Konvenční mínění bude v obnově státní svrchovanosti spatřovat návod na válku všech proti všem, ale nebude to zdaleka tak apokalyptické. Je to jednoduše návrat k rozmanitějšímu mezinárodnímu prostředí toho druhu, jaký se v minulosti považoval za normální. To jen vzestup sekulárních náboženství jako komunismu nebo neoliberalismu ve dvacátém století způsobil všeobecnou víru, že by všechny lidské bytosti měly žít pod diktátem stejných institucí.“

„Mediální podívaná na americkou palební sílu, jak srovnává se zemí bagdádské čtvrti, nezmenšila nenávist, kterou ke Spojeným státům chová celý arabský svět. Naopak, namísto uznání nezdolatelné převahy USA v hi-tech válečnictví zvýšila přitažlivost terorismu. Růst sebevražedných atentátů v Iráku má v sobě zlověstnou ironii. Stejně jako palestinská území byl Irák jednou z nejsekularizovanějších společností na Blízkém východě. Ale teď, jako vedlejší produkt války vedené s nepokrytým cílem prosadit „západní liberální hodnoty“, začíná mít vliv fundamentalistická kultura mučednické smrti.“

„Neschopnost předvídat míru a hloubku rozkladu civilního pořádku se shoduje s dětinským nerealismem neokonzervativního myšlení. Ve velké části Evropy jsou neokonzervativní intelektuálové, kteří vymysleli válku v Iráku, považováni za machiavelistické typy, jejichž odporné machinace jsou předzvěstí éry neohraničené americké hegemonie. Pravda je podivnější a možná i znepokojivější: praví věřící v Pentagonu a v Bílém domě nejsou konzervativci v žádném smyslu, který by byl v Evropě známý. Jsou to nezkušení utopisté s omezeným chápáním nepoddajných problémů světa, který tak dychtivě touží předělat.“

„Po všem tom povídání o neodolatelném šíření demokracie a volného trhu je skutečností válka, ochranná celní opatření a pokoutní politika tajností a korupce – jinými slovy dějiny jako obvykle. Mimo trockistické sekty a pravicové think-tanks, myšlenkové líhně, nikdo nevěří, že by se svět dal předělat revoluční politikou. Tato fantazie se může ještě udržovat v antiglobalizačním hnutí, ale i tam je spíš výrazem strachu z budoucnosti než opravdovým přesvědčením.“

„Potřeba náboženství se zdá být do lidského zvířete napevno zabudována, chování sekulárních humanistů tuto hypotézu rozhodně potvrzuje. Ateisté jsou obvykle stejně horlivě zaujati jako věřící a zcela běžně jsou intelektuálně strnulejší. Dnes se v Británii stačí pustit do diskuse s náboženskými filozofy, aby člověk rychle zjistil, že jsou v podstatě inteligentnější, vzdělanější a nápadně více volnomyšlenkářští než nevěrci (jak si evangeličtí ateisté stále ještě nemístně říkají). Nepochybně je pro tento stav věcí mnoho důvodů, ale já se obávám, že tu posedlou strnulost sekulárního myšlení vysvětluje potlačení náboženského pudu.“

„Pro většinu kontinentální Evropy, kde je nízká nezaměstnanost, všeobecná prosperita a zároveň krajní pravice na postupu, je tento názor jednoduše mylný. Neznamená to ovšem, že bude opuštěn. Přesvědčení, že volné trhy a liberální hodnoty patří k sobě, není výsledkem empirického zkoumání, je vyznáním víry: osvícenské víry, že s růstem vědomostí a bohatství odhodí lidské bytosti své rozdílné a rozdělující je totožnosti, aby se staly členy univerzální civilizace. Kdysi byla tato víra výsadou marxistů, nyní je toto smyšlené racionalistické krédo intelektuálním základem tržních reforem po celém světě.“

„Problém se sekulárními mýty je v tom, že jsou často škodlivější než mýty náboženské. V tradičním křesťanství byl apokalyptický impuls potlačen vědomím, že lidské bytosti mají nenapravitelnou vadu. Ze sekulárních náboženství, která se z křesťanství vyvinula, se toto vědomí vytratilo. Výsledkem je forma tyranie, v dějinách nová, která páchá v honbě za nebem na zemi obrovské zločiny.“

„Předpoklad, že růst globální ekonomiky postupuje ruku v ruce se šířením liberálních hodnot, se stal článkem víry.“

„Říkají nám, že si globalizace vynucuje nepřetržité převádění vládních funkcí na nadnárodní instituce a že svět svrchovaných států patří minulosti. Rovněž tento názor je jako mnoho módních klamů založen na tom, že se z krátkého a netypického údobí – dvanácti let mezi pádem berlínské zdi a teroristickým útokem 11. září 2001 – vyvodí závěry pro naohraničenou budoucnost. Během té doby začalo mnoho akademiků a politiků věřit, že se dostáváme do povestfálského světa. Mylně si vyložili poměrný klid onoho unikátního mezivládí jako stabilní stav a s pohledem na historii jako na progresivní pohyb směrem k univerzální civilizaci se těší na dobu, kdy anarchii svrchovaných států vystřídá určitá forma globální vlády. V této lehkověrné vizi je mnoho bolavých míst a jedním z nich je názor, že OSN je embryonální verzí světové vlády. Ve skutečnosti je stejně jako Liga národů i OSN fórem vytvořeným a udržovaným svrchovanými státy, a je tudíž v nebezpečí, že ho opustí, postaví-li se do cesty jejich zájmům. Není to zdaleka povestfálský svět, do kterého jsme vstoupili, je to svět, v němž svrchované státy požadují zpět svou moc a nejvíc to platí o těch nejmocnějších.“

„Stát existuje proto, aby zajistil mír. Kdykoliv mír nesouhlasí se svobodou, je to vždy svoboda, která tratí. Jak věděl už Hobbes, lidé chtějí od státu nejvíce ochranu, nikoli svobodu. Možná je to politováníhodné, ale budovat politikckou filozofii na popírání lidské povahy je pošetilé, lepší je vyrovnat se s fakty. Osobní svobody nezapadají jedna do druhé automaticky, mají často navzájem si odporující požadavky, a když k tomu dojde, úkolem vlády je vytvořit směs, která poskytne občanům přijatelný stupeň bezpečí.“

„Teorie kulturní evoluce je možná hloupost, ale permanentně přitažlivá. Důvod není těžké najít: ztotožňuje evoluci s pokrokem. Je formulována jazykem vědy, ale potřeba, kterou uspokojuje, není potřeba pravdy. Je to touha najít smysl a účel v lidských dějinách. Historický křesťanský mýtus o spasení se s příchodem sekulárního myšlení nevypařil. Právě naopak, utvářel sekulární myšlení, a tak dal vzniknout myšlence pokroku, která inspirovala mnohá politická hnutí minulého století. Teď, když je víra v politiku mrtvá, upnuly sekulární kultury své naděje na vědu.“

„V ekonomice poháněné potřebou vyrábět poptávku dokáže sláva prodat všechno ostatní. Platí to nejvíc tehdy, kdy může být slavný každý, což je v zábavním průmyslu novinkou. V minulosti bylo luxusní zboží prodáváno masám tak, že se spojovalo s životním stylem slavných. Dnes je to víra, že každý může být slavný, co udržuje masovou spotřebu. Z celebrity se udělala jakási lidová loterie, s jejíž pomocí se většina lidí smiřuje s fádností svého každodenního života.“

„V tom, že máme o práci tak vysoké mínění, jsme až nenormální : jen málokterá jiná kultura zastávala takový názor - pracovat platilo téměř po celou historii a pravěk za nedůstojné.“