Kateřina Dubská citáty

česká, 1965

Citáty (5)

A já se stále více domnívám, že na světě je jen jeden Bůh a mluví k nám všem stejně. Pouze se k němu modlíme jinými slovy a jinými rituály, které potřebujeme proto, abychom se mohli odlišovat a ve jméně toho našeho Boha vraždit ty ostatní. A třeba se lidé jednoho dne domluví a budou se modlit k Bohu stejně a bez vzájemné nenávisti. (Člověk Gabriel)


A proc nemaji srdce ani hvezdy na nebi, protoze z te vysky vidi vsechno, co se na nasem svete deje lidem a co lide zpusobuji sami sobe. Kdyby hvezdy mely srdce, tak by je tizilo a bolelo, az by vsechny popadaly z nebe na zem a to by byl konec sveta.


My lidé své roky nepočítáme, je nám jedno to ubíhání let lidského života, které určuje, jestli je člověk mladý, či starý a má ještě žít, nebo už zemřít. Čas lidského života vyměřujeme silou paží, pevností kůže a šedinami ve vlasech. Víme, že až se jednoho dne zachce Bohu, povolá nás k sobě a bude mu úplně jedno, jestli k němu přiběhneme, nebo se přibelháme. Vezme nás k sobě, protože se náš život naplnil. Někdo ho naplní rychleji a někdo je mladý i s hůlkou a bílou hlavou. (Člověk Gabriel)


Některá slova přicházejí až tehdy, když už na ně vůbec nečekáme. (Dcery)


Některá zranění způsobená láskou bolí víc než rány vyryté nožem nenávisti. (Dcery)