-

Ladislav Fuks citáty

Přidat do oblíbených Koupit knihy

česká, 1923 - 1994

Citáty (17)

„Citliví lidé hudbu milují.“

„Co abych tě, drahá, oběsil?“

„Dnes není doba na romantické toulky, víš přece, co se stalo, zabrali Sudety, žijeme jako ve vojenském táboře, policie romantismus chlapců dnes asi moc ráda nemá. - Spalovač mrtvol“

„Hledat se bude věčně, toužit také věčně, to ano, ale to je snad dobře, věčně se totiž bude i nacházet a věčně se bude i vzlétat. (Návrat z žitného pole)“

„Jediné, co v životě je jisté, je smrt.“

„Jestliže se vdova opět vdá, chválí prvního muže.“

„Měli bychom vyjít od posledního dechu člověka, abychom pochopili jakou podobu měl jeho život a jaký význam náleží čemukoliv co prožil. Teprve smrtí je hotovo mládí i narození člověka.“

„Na tak radostný den by mělo být pohřbu hodně, aby co nejvíc duší se vymanilo, osvobodilo, vzlétlo do vesmíru, našlo nové těla. Štědrý den má být štědrý i pro mrtvé. Aspoň že z toho něco mají tihle milí šmažení kapři...“

„Nejúplněji jsem obsažen jen a jen ve svých knihách. Bude-li je někdo číst za sto let, nebude ho zajímat, jaký jsem byl já. Pokud ano, tak si mě stvoří z toho, co si přečetl.“

„Největší lstí ďábla je, když sám o sobě prohlašuje, že není. (Giovanni Papini)“

„Největší zločin, který známe, je ten, když někdo druhému zabije kus života tím, že ho omezuje, znemožňuje mu rozlet, brání jeho svobodnému prožívání, ale na tento zločin nikde na světě není paragrafu.“

„Nic není v životě lidském jisté. Budoucnost je nejistá, a proto se jí lidé často bojí. Jediné, co v životě je jisté, je smrt.“

„Pochopil, že Martin Blaskowitz nezemřel, ale žije, žije ve mně a bude živ, dokud budu živ já. A až zemřu jako on, budeme na tom stejně – i pak bude živ ještě dál a věčně a nikdy, nikdy se nemineme ve věčnosti času a nekonečnosti vesmíru a nikdy se neztratíme. Setkáme se, jako se setkávají dřívější molekuly a atomy, najdeme se, jako se nacházejí někdejší myšlenky a vědomí, poznáme se, jako se vzájemně poznává vše, co spojovala láska a proudí v toku nekonečného, nepomíjejícího a nezničitelného života. Venku svítalo a zpívali ptáci a červená zář petrolejky na stole pod jeho úsměvnou tváří bledla, a Daniel Potocký u stolku se omlouval, že námět nezpracuje a připravil mě o jednu noc, začínal být přece jen už trochu opilý, avšak na tom už vůbec, vůbec nesešlo. Poznal jsem, že vskutku nebylo třeba se loučit a oplakávat jeho ztracený hrob, protože žije ve mně a já v něm navždy.“

„Smrt osvobozuje člověka od bolesti a utrpení. - Spalovač mrtvol“

„Smutek je žlutý a šesticípý jako Davidova hvězda.“

„Strach je kromě bídy, závislosti a pomluv největší nepřítel lidstva.“

„Z kolika zlých lidí by se stali dobří, milí, kdyby se našel někdo, kdo by je pochopil, kdo by jim porozuměl, trochu tu jejich vyprahlou duši pohladil... Vždyť snad každý člověk potřebuje lásku, vždyť snad dokonce i ta policie, která stíhá prostituci, potřebuje lásku, zlí lidé jsou zlí jen proto, že jim nikdo nikdy trochu lásky neposkytl...“