Leonard Cohen citáty

Přidat do oblíbených Koupit knihy

kanadská, 1934 - 2016

Citáty (20)

„Bojím se samoty. Zkus si zajít do blázince nebo do továrny, sedni si do autobusu nebo do bistra. Všude žijí lidé v naprostém osamění. Třesu se při pomyšlení, že se všechny ty jednotlivé hlasy ponesou k nebi jako náhodná kopí. A jejich těla stárnou, srdce pukají jako staré tahací harmoniky, začínají problémy s ledvinami, svěrače se uvolňují jako vytahané gumičky. Děje se to nám všem, i tobě pod těmi zelenými proužky. Nejradši bych Tě držel za ruku. A právě tohle je ten zázrak, kvůli kterému jukeboxy na celém světě polykají čtvrťáky. To, že se můžeme tomu lhostejnému masakru vzepřít. Vzít tě za ruku je výborný protest. Škoda, že tu nejsi se mnou. (Oblíbená hra)“

„Breavmane, v tomto nejlepším ze všech světů máš možnost zažít mnoho různých zkušeností. Napíšeš mnoho krásných básní, za něž se ti dostane chvály, a strávíš mnoho zoufalých dní, kdy nebudeš schopen přiložit pero k papíru. Pohroužíš se do mnoha rozkošných kundiček, políbíš celou řadu odstínů kůže, proděláš nejrůznější orgasmy a leckterou noc se budeš procházet sám a zahořklý, abys ze sebe vyhnal chtíč. Zakusíš nespočetné citové výšiny, majestátní západy slunce, vzrušující osvícení, bolesti tvoření a mnohá nebezpečí lhostejnosti, která ti nedovolí, aby sis ponechal třeba jen své vlastní zoufalství. Kolikrát se ti dostane skvělých a mocných karet, jež budeš bezohledně nebo naopak velkodušně vynášet, budeš uléhat pod nesmírným nebem a blahopřát si k pokoře, proděláš mnoho plaveb na galérách dusivého otroctví. Tohle všechno tě čeká. (Oblíbená hra)“

„Budeme postupovat pomalu, ale nakonec zvítězíme.“

„Děti se pyšní jizvami jako medailemi. Milenci v nich vidí tajemství, která je třeba odhalit. Jizva vzniká, když se svět stane bytostí z masa a krve. (Oblíbená hra)“

„Hej, zapomněla sis u mě na palci kapku své vůně. (Oblíbená hra)“

„Její mokré vlasy ho studí do břicha. Jeho mysl se rozpadá na pohlednice. (Oblíbená hra)“

„Jsem přesný jako Kant.“

„Jsou vážně hvězdy tak mrňavé? Měl bych si schovávat ostříhané nehty? Je hmota svatá?“

„Kdybych věděl, odkud dobré písničky pocházejí, chodil bych tam častěji.“

„Málem jsme zahájili dokonalý rozhovor.“

„Mám pocit, že jsme se octli ve velmi zchátralé fázi existence, ale že ani naše literární, ani naše hudební zkušenost nemá prst položený na tepu této krize. Podle mého názoru se nalézáme uprostřed jakési Potopy, Potopy biblických rozměrů. Má svou stránku vnější i vnitřní - v této chvíli je zřejmě ničivější na úrovni vnitřní, ale prosakuje už i do reálného světa. A tato Potopa má tak obrovský, biblický rozsah, že vidím všechny lidi, jak se jeden každý svým individuálním způsobem úporně drží nějaké bedny od pomerančů či kusu dřeva a jak je bezmocné, odtržené jeden od druhého, unáší kamsi do záhuby vzdutá řeka, která s sebou strhla veškeré důležité mezníky a vyvrátila všechno, co jsme si dosud vydobyli. A přesto, navzdory daným okolnostem, se jen všichni s úpornou malicherností snažíme popisovat sami sebe jako "liberály" nebo "konzervativce". Připadá mi to naprosto šílené.“

„Měla zvláštní barvu kůže, jako ten bílý vnitřek mladé větvičky, když palcem oloupeš kůru. Bradavky měly barvu nenamalovaných rtů. Mokré vlasy vypadaly jako řady nablýskaných kopí složených na jejích ramenou. Stvoření z masa a očních řas. (Oblíbená hra)“

„Nikdy o sobě nemluvil jako o básníkovi a svou práci nepovažoval za poezii. To, že někdo píše v krátkých řádcích, ještě nic neznamená. Poezie je druh úsudku, nikoliv zaměstnání. Nenáviděl hovory o technice veršování. Báseň je špinavá, zkrvavená a žhnoucí věc, již je třeba ze všeho nejdříve uchopit holýma rukama. Kdysi oheň oslavoval světlo, špína pokoru a krev obětování. Dnešní básníci jsou jako polykači ohně, kteří se předvádějí na libovolném karnevalu. Oheň snadno klouže do krku a neoslavuje v podstatě nikoho. (Oblíbená hra)“

„Pohnula se a přitáhla si bílou přikrývku k boku, její pas a stehno vypadaly jako vytesané z hrubého mramoru. Nemohl srovnávat. Nešlo o dokonalost těch tvarů, ba ani o to, že je tak dobře znal. Neměl před sebou žádnou princeznu, žádnou Šípkovou Růženku. Byla to Shell. Byla to určitá konkrétní žena s trvalým bydlištěm a rodovými rysy. Žádný krasohled, v němž otáčením vznikají nové a nové pohledy. Každý její výraz představoval nějaký pocit. Když se smála, mělo to svůj důvod. Když ho uprostřed noci popadla za ruku, mělo to také svůj důvod. Tím důvodem byla ona. To tělo patřilo Shell, té Shell, kterou znal. Odpovídalo jí, bylo její. Neposluhovalo mu z žádného piedestalu. Narazil na konkrétní osobu. Nezáleželo na tom, jestli je krásná nebo ne, jestli její krásu zítra někdo zničí vitriolem. Shell byla ta, již miloval. (Oblíbená hra)“

„Proč si každé ráno při probuzení připadám jako pitomec?“

„S radostí přiznávám každému muži a ženě právo na všechny ty temné a uslintané noci, kterých je tak málo a proti nimž se staví tolik zákonů.“

„Sezení na zadku prostě obličeji prospívá.“

„Touha mění svět!“

„Udělal snad něco, co mi otevřelo dveře, které jsem zase s bouchnutím zavřel?“

„Vydej se se mnou na docela novou cestu, po níž se mohou vydat jen úplně neznámí lidé, abychom si ji zapamatovali, až zase budeme sami sebou, a tím pádem už nikdy nebudeme jenom sami sebou.“