Oblíbená hra přehled

09.01.2025

Četl jsem román tak dávno, že už jsem si tím teď, při opětovném setkání ve formě poslechu rozhlasového čtení na pokračování, chvílema ani nebyl jistý. Ale některé momenty z knihy jsem si v paměti uchoval a byly to zrovna situace, které mě nějak rozezvučely (v dobrém i zlém) i nyní. Tak jsem rád, že v některých aspektech jsem se jako čtenář nezměnil. :-)

Jako zpěvák je pan Leonard naprosto unikátní úkaz a jako autora písňových textů si ho také jen těžko spleteme. Jako autor tohoto bildungsrománu se ale poměrně pevně drží pravidel žánru. Jeho autobiografický hrdina prochází tím vším, čím bychom očekávali, že bude procházet. Jako červená nit se příběhem táhne hledání vlastní identity utvářené úspěchy i zklamáními, kdy od pocitu výjimečnosti není nikdy daleko k propadům do temných sebepochybností. Vymezování se proti rodině i společnosti, jak jinak. Mezilidské vztahy: od pocitu, že tohle přátelství zde nemůže být než navždy je zde opět tak krátká cesta k naprostému rozbití všeho - a Breavmen si to vyzkouší jako zrazující i zrazovaný.
No a láska, samozřejmě! Mr. Cohen se netají tím, že je to ladies man, jeho románové alter ego stejně tak. Ale i tohle platí obecně, jen těžko by nám autobiografický román o mládí přišel věrohodný, pokud by láska a trápení s ní nezabíralo nejvíc prostoru – ať už si pod tím pojmem Lawrence představuje cokoliv.

Leonard Cohen přesto vytvořil výborné dílo, svébytné a originální. To proto, že do svého stylizovaného vzpomínání vkládá svoji osobitou poetiku, která dobře kombinuje něhu i drsnost, humornou nadsázku i promyšlené postřehy a komentáře, introspektivní upřímnou sebekritiku i cynický nadhled.
Breavman mi někdy lezl na nervy, jindy bych nejraději nakopal, jindy sevřel do náručí, a ještě jindy zase bez obav poslal do dalšího života jako už dospělý exemplář lidského druhu. Ale hlavně mě těšil ten čas, který jsem s ním strávil.

09.10.2024

Moc příjemně poetické a nápadité. Spíš útržkovité, příběh takový roztěkaný. Hezky se poslouchalo.