Oblíbená hra přehled
Leonard Cohen
Kanadský zpěvák, básník a spisovatel Leonard Cohen se stal hudební legendou, přestože měl původně ambice literární. Právě o tom vypráví jeho prvotina – silně autobiografický román z roku 1963 Oblíbená hra, po němž Cohen o tři roky později vydal už jen knihu Nádherní poražení (Argo 1996) a svoji romanopiseckou dráhu uzavřel. Literární teoretici se ve spojení s jeho literární tvorbou vyjadřují o próze navýsost básnické, dekadentní, obskurní, módní a erotické. Oblíbená hra je napsaná formou mozaiky skládající se z drobných epizod, které líčí dospívání a raný mužný věk bohatého židovského mladíka z Montrealu jménem Breavman. Vzpomínky z dětství se prolínají s rozhovory s jeho současnou dívkou Shell a průběhem této Brevmanovy „oblíbené hry“, vztahem s dlouholetým kamarádem Krantzem a setkáním s matematickým maniakem, božím prosťáčkem Martinem na letním táboře. Ač mu všichni slouží jako inspirace na cestě k umění, na to, aby se stal umělcem, je musí nakonec opustit a vyrazit do světa na vlastní pěst.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1998 , ArgoOriginální název:
The Favourite Game, 1963
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Oblíbená hra. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (13)

Moc příjemně poetické a nápadité. Spíš útržkovité, příběh takový roztěkaný. Hezky se poslouchalo.


Audiokniha Čro. Dětství, přátelství, snění, první láska, dospívání, první zkušenosti s milostným životem. Mrtvé krysy, kočky a žáby. Hrátky se sexem a milostná dobrodružství, děvky, zamilování, rozchody, velká láska. Dospění a s ním přicházející změny charakterů. Životní zkušenosti, životní prohry a také smrt. Nelehké vztahy s rodiči, povinnost, zodpovědnost. To všechno v knize najdete. Je snová a nádherná. Poslouchala jsem ji třikrát a pokaždé se mi líbila víc a víc. Ubírám jednu hvězdičku za ten zvláštní styl, hodně krátké věty, musela jsem se hodně soustředit.
Související novinky (2)
Knižní novinky (13. týden)
22.03.2020
Leonard Cohen
12.11.2016
Citáty z knihy (5)
„Nikdy o sobě nemluvil jako o básníkovi a svou práci nepovažoval za poezii. To, že někdo píše v krátkých řádcích, ještě nic neznamená. Poezie je druh úsudku, nikoliv zaměstnání. Nenáviděl hovory o technice veršování. Báseň je špinavá, zkrvavená a žhnoucí věc, již je třeba ze všeho nejdříve uchopit holýma rukama. Kdysi oheň oslavoval světlo, špína pokoru a krev obětování. Dnešní básníci jsou jako polykači ohně, kteří se předvádějí na libovolném karnevalu. Oheň snadno klouže do krku a neoslavuje v podstatě nikoho.“
„Její mokré vlasy ho studí do břicha. Jeho mysl se rozpadá na pohlednice.“
„Měla zvláštní barvu kůže, jako ten bílý vnitřek mladé větvičky, když palcem oloupeš kůru. Bradavky měly barvu nenamalovaných rtů. Mokré vlasy vypadaly jako řady nablýskaných kopí složených na jejích ramenou. Stvoření z masa a očních řas.“
Více citátů z knihy najdete u autora.
Kniha Oblíbená hra v seznamech
v Právě čtených | 6x |
v Přečtených | 78x |
ve Čtenářské výzvě | 10x |
v Doporučených | 10x |
v Mé knihovně | 64x |
v Chystám se číst | 68x |
v Chci si koupit | 19x |
(tato data se aktualizují 1x za hodinu.)
Autorovy další knížky
1980 | ![]() |
1997 | ![]() |
2008 | ![]() |
1998 | ![]() |
2004 | ![]() |
Četl jsem román tak dávno, že už jsem si tím teď, při opětovném setkání ve formě poslechu rozhlasového čtení na pokračování, chvílema ani nebyl jistý. Ale některé momenty z knihy jsem si v paměti uchoval a byly to zrovna situace, které mě nějak rozezvučely (v dobrém i zlém) i nyní. Tak jsem rád, že v některých aspektech jsem se jako čtenář nezměnil. :-)
Jako zpěvák je pan Leonard naprosto unikátní úkaz a jako autora písňových textů si ho také jen těžko spleteme. Jako autor tohoto bildungsrománu se ale poměrně pevně drží pravidel žánru. Jeho autobiografický hrdina prochází tím vším, čím bychom očekávali, že bude procházet. Jako červená nit se příběhem táhne hledání vlastní identity utvářené úspěchy i zklamáními, kdy od pocitu výjimečnosti není nikdy daleko k propadům do temných sebepochybností. Vymezování se proti rodině i společnosti, jak jinak. Mezilidské vztahy: od pocitu, že tohle přátelství zde nemůže být než navždy je zde opět tak krátká cesta k naprostému rozbití všeho - a Breavmen si to vyzkouší jako zrazující i zrazovaný.
No a láska, samozřejmě! Mr. Cohen se netají tím, že je to ladies man, jeho románové alter ego stejně tak. Ale i tohle platí obecně, jen těžko by nám autobiografický román o mládí přišel věrohodný, pokud by láska a trápení s ní nezabíralo nejvíc prostoru – ať už si pod tím pojmem Lawrence představuje cokoliv.
Leonard Cohen přesto vytvořil výborné dílo, svébytné a originální. To proto, že do svého stylizovaného vzpomínání vkládá svoji osobitou poetiku, která dobře kombinuje něhu i drsnost, humornou nadsázku i promyšlené postřehy a komentáře, introspektivní upřímnou sebekritiku i cynický nadhled.
Breavman mi někdy lezl na nervy, jindy bych nejraději nakopal, jindy sevřel do náručí, a ještě jindy zase bez obav poslal do dalšího života jako už dospělý exemplář lidského druhu. Ale hlavně mě těšil ten čas, který jsem s ním strávil.