Oblíbená hra
Leonard Cohen
https://www.databazeknih.cz/img/books/26_/26033/mid_oblibena-hra-LZB-26033.jpg
4
59
59
Kanadský zpěvák, básník a spisovatel Leonard Cohen se stal hudební legendou, přestože měl původně ambice literární. Právě o tom vypráví jeho prvotina – silně autobiografický román z roku 1963 Oblíbená hra, po němž Cohen o tři roky později vydal už jen knihu Nádherní poražení (Argo 1996) a svoji romanopiseckou dráhu uzavřel. Literární teoretici se ve spojení s jeho literární tvorbou vyjadřují o próze navýsost básnické, dekadentní, obskurní, módní a erotické. Oblíbená hra je napsaná formou mozaiky skládající se z drobných epizod, které líčí dospívání a raný mužný věk bohatého židovského mladíka z Montrealu jménem Breavman. Vzpomínky z dětství se prolínají s rozhovory s jeho současnou dívkou Shell a průběhem této Brevmanovy „oblíbené hry“, vztahem s dlouholetým kamarádem Krantzem a setkáním s matematickým maniakem, božím prosťáčkem Martinem na letním táboře. Ač mu všichni slouží jako inspirace na cestě k umění, na to, aby se stal umělcem, je musí nakonec opustit a vyrazit do světa na vlastní pěst.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1998 , ArgoOriginální název:
The Favourite Game, 1963
více info...
Přidat komentář
Audiokniha Čro. Dětství, přátelství, snění, první láska, dospívání, první zkušenosti s milostným životem. Mrtvé krysy, kočky a žáby. Hrátky se sexem a milostná dobrodružství, děvky, zamilování, rozchody, velká láska. Dospění a s ním přicházející změny charakterů. Životní zkušenosti, životní prohry a také smrt. Nelehké vztahy s rodiči, povinnost, zodpovědnost. To všechno v knize najdete. Je snová a nádherná. Poslouchala jsem ji třikrát a pokaždé se mi líbila víc a víc. Ubírám jednu hvězdičku za ten zvláštní styl, hodně krátké věty, musela jsem se hodně soustředit.
Nedávno jsem četla skvělý životopis L. Cohena od Sylvie Simmons a vím tedy, že začínal jako básník a spisovatel. Se zvědavostí jsem proto sáhla po této knize. Čekala jsem něco drsnějšího, rozháranějšího, ale byla jsem okouzlená jejím citlivým a poetickým stylem. Čtenářské potěšení.
Dokážu pochopit, proč kniha nepředstavovala Cohenův úspěch a spíše byla kritiky přijata rozporuplně. Tato tvorba (styl) v jeho době musela být velmi rozšířena (beatníci/moderna) a umím si představit, že kritikům se pod ruku dostávalo mnoho podobných románů. Pro mě zajímavá sonda do literární tvorby zpěváka, jehož písně mám moc rád. Literárně mě to příliš neoslovilo, ačkoli tento směr literatury není pro mě cizí. V doslovu mě překvapilo srovnání s Richlerem. Myslím, že Richler je detailnější/preciznější vypravěc, méně "neurotický". Cohen hodně používal zkratku. Pro mě tedy to srovnání nebylo namístě.
Mám zvláštní pocit. Tíží mě, že nedávám 5 hvězdiček, ale někdy jsem byla zmatená. Vnímám nádhernou Cohenovu hudbu, ale v próze se trochu ztrácím. Někdy byli lepší pasáže, ale pak se moc ponořil do svých myšlenek a já byla ztracená. Každopádně velmi, velmi pěkné dílo.
Je pravda, že kniha nebyla taková, jakou jsem ji očekával. Od svých patnácti let sbírám a čtu všechny knihy, které jsou srovnávány či připodobňovány ke knize Kdo chytá v žitě. Tak jsem se dostal k Leonardu Cohenovi, aniž bych tohoto tvůrce předem blíže znal, měl jsem jen hrubou představu o jeho osobě. A ke svému překvapení se mi do rukou dostala kniha velmi křehká a těžko uchopitelná. Spíše než román jsem měl dojem, jako bych četl poesii, a líbilo se mi to. Čím dál víc. Ze začátku jsem se zdráhal přistoupit na Cohenovu hru, ale postupem stránek mne do sebe skutečně vtáhla.
Mé pocity z knihy se mění, stejně jako v průběhu čtení, i doteď... Cítím, že po tom, co jsem ji dočetl, ji v sobě stále mám, a ona se vyvíjí.
Asi bych opakoval slova, která byla použita k popisu knihy..zpočátku vás děj nechává chladným a přemýšlíte, zda knihu zavřít a už se k ní nevracet, ale postupem času se stáváte součástí příběhu a nakonec vás zcela pohltí a jste sám takový "bohém".
Nemohu dnes napsat nic zasvěceného, protože jsem knihu četla už dávno. Vzpomínám si, že jsem ji dostala k 18. narozeninám, že jsem si ji jako velká obdivovatelka jeho písní moc přála. Přečetla jsem ji tenkrát jedním dechem a prožívala natolik, že jsem upadla do hluboké deprese. Byla to pro mě tehdy jedna z nejlepších knih, co jsem četla, a to i díky stylu, jakým je napsána - hutnost vyjádření, nikde nic nepřebývá, ale podstatné je dokonale vystiženo.
Hotovo, další životní kapitola je za mnou. Asi tak bych shrnul své pocity po přečtení Oblíbené hry. Cohenovi se povedlo něco neskutečného, nikdy jsem nic podobného nečetl a ani jsem takto žádnou jinou knihu neprožíval. Jako bych se stal Bravemanem, žil jsem, miloval jsem jako on, ale i tak jsem si na konci říkal je to kniha o člověku co se nedokázal ze života radovat. Pokaždé, když kněmu přišlo štěstí měl tendenci utéct, protože radši uteče dřív než by ten pocit štěstí měl skončit.
Cohen mi pomohl si uvědomit jaké to mám štěstí :-).
Román Oblíbená hra doporučuji všem.
Cohen ma vzal na výlet – od nevýrazných spomienok na moje vlastné dospievanie do jeho mladých rokov. Ocitla som sa uňho doma, na mejdanoch s najlepším kamošom, v kadejakých posteliach s kadejakými krátkymi či menej krátkymi láskami ... ale to je jedno. Hlavne v Amerike druhej tretiny minulého storočia a v jeho hlave, myšlienkach, medzi riadkami autobiografického románu, na vlnách počínajúcej tvorby veľkého umelca.
Bol to zvláštny, čarovný výlet, plný hľadania a nachádzania bolestných slastí; s množstvom chutí neobyčajne obyčajných okamihov, zvečnených lepšie ako na maliarskom plátne.
Som nadšená, presne takéto čítanie mi vyhovuje. Také, keď autor dáva do seba nahliadnuť, úplne prirodzene a nenútene, pretože chce a vie ako (ak píše aj poéziu, o to lepšie, a ak skladá piesne, bomba, čo viac si želať). Nuž a keď mám pocit, že celkom aj rozumiem. Hádam nežijem v sebaklame. :-) Vlastne možno netreba rozumieť.
... opírá se lokty o okno a sleduje slunce, jak zažíhá hladinu řeky Hudson. ... Na té ohnivé vodě je určitě něco napsáno. Boží přísaha. Podrobné schéma osudu. Adresa jeho dokonalé ženy. Zpráva, která ho předurčuje ke slávě či mučednictví.
Má pokoj hned vedle výtahové šachty a naslouchá lomozu těžkého soukolí složeného z kabelů a závaží. Stejně těžký je i mechanismus jeho ruky, jak se zvedá i klesá. Hudson skýtá jednotvárný výhled. Na Grantově hrobu sedí holub. Při otevřeném okně je zima.
Cohenův svět je roztřesený, jeho život je Projekt neustále loupený ze životů ostatních, jako puzzle, které je poskládáno správně, přesto ale nedává smysl. Moc dobrá kniha, u jejíhož čtení se slabší povahy mohou dočasně zbláznit.
Autorovy další knížky
| 1980 |  Víc než jen hlas |
| 1997 |  Nádherní poražení |
| 2008 | Kniha toužení |
| 1998 | Oblíbená hra |
| 2004 | Květiny pro Hitlera |
Moc příjemně poetické a nápadité. Spíš útržkovité, příběh takový roztěkaný. Hezky se poslouchalo.