Marcel Proust citáty

Přidat do oblíbených Koupit knihy

francouzská, 1871 - 1922

Citáty (54)

„Myslíme-li si, že někdo, kdo vzbuzuje náš zájem, do sebe vstřebal prvky jakéhosi neznámého života, jenž se nám pro svou neznámost jeví o to přitažlivější, věříme-li, že začneme žít jen skrze náklonnost této bytosti - co jiného to je než zrod lásky?“

„Na zemi je jen jediné opojení: absolutní jistota, že druhá osoba vám patří. Já toužím po tomto opojení. Hledat nenalezitelné.“

„Naše touhy se stále křižují a v životním zmatku se zřídka stává, aby se štěstí sneslo na touhu, která si je žádala.“

„Není chudý ten, kdo má málo, ale ten, kdo více žádá.“

„Není třeba, aby se nám do té doby líbila víc či aspoň tak jako jiné. Je však třeba, aby naše záliba v ní se stala exkluzivní.“

„Není-li kniha zrcadlem mocné individuality, je aspoň ještě zrcadlem zajímavých chyb ducha.“

„Nervní lidé jsou solí země: dali nám všechno, co máme velkého.“

„Nic nedodá ženě tolik odvahy jako neohroženost muže, kterého miluje.“

„Odvaha mít vlastní názor vždy připadá tomu, proti komu se projevuje, jako vypočítavost a zbabělost.“

„Pokaždé, když si znovu uvědomíme své štěstí, zrodí se v nás nová touha žít.“

„Pro zrození lásky je třeba, aby nebyla na překážku ošklivost. Milenec však brzy dospívá k tomu, že shledává svou milenku krásnou právě v té podobě, jakou má, aniž si myslí na pravou krásu.“

„Představa, že zemřeme, je krutější než umírání...“

„Při četbě ze sebe vždycky trochu rádi vystupujeme a cestujeme.“

„Říše hvězd je našemu poznání méně přístupná než skutečné činy lidských bytostí.“

„Skoro se zdá, že příroda sesílá na lidi jenom krátké nemoci, ale lékařství si osvojilo umění je prodlužovat.“

„Skutečná cesta k našim objevům nespočívá v hledání nových světadílů, ale v tom, jak se na vše dívat jinýma očima.“

„Svět se nám jeví jako pravdivý a přitom je každého jiný.“

„Touha rozvíjí a majetnictví rozbíjí každou věc.“

„V životě není důležité, koho milujeme, ale skutečnost, že milujeme.“

„Ve skutečnosti každý čtenář, když čte, je vlastním čtenářem sebe sama. Dílo je jakýmsi optickým přístrojem, který spisovatel dává k dispozici čtenáři, aby mu umožnil rozeznat to, co by byl bez této knihy v sobě možná nezahlédl. Fakt, že čtenář pozná to, co kniha říká, v sobě samém, je důkazem její pravdivosti.“

„Žena, která nás opustila, není už táž, která u nás byla.“

„Žena, kterou milujeme, jen zřídka uspokojí naše potřeby, a proto ji podvádíme se ženou, kterou nemilujeme.“

„Ženy dávají přednost mužům, kteří si je berou, aniž jim rozumějí, před muži, kteří jim rozumějí, ale neberou si je.“

„Ženy nezajímavé jsou ty, které zůstávají neproměnné.“