Martina Hohenberger citáty

Přidat do oblíbených Koupit knihy

česká, 1970

Citáty (5)

„„A tak tu stojím s dítětem v náruči jako solný sloup. Připadám si ztracená a mnohem menší, jako by se svět náhle zvětšil. Trčíme tu, dvě cizinky, na které nikdo nečeká. Zamrzly jsme v čase jako sochy uprostřed chaosu ušmudlaného nádraží s nablýskaným fastfoodem. Co tu ksakru děláme?”“

„„Jsem zbabělec. Chybí mi odvaha. Odvaha k životu, ke krokům do neznáma, k prožitkům něčeho nového, k riskování a smíření se s nezdary. Přede vším jen utíkám a schovávám se! Dodnes jsem žila ve strachu, že se něco nezdaří. Marnila jsem čas obavami ze ztrát a z toho, co všechno zlého by se mohlo přihodit. Přitom na statečnosti vůbec nic není.”“

„„Proč jsem si dřív neuvědomila, jak je život křehký a krátký a nevážila si šťastných okamžiků, každého nádechu a výdechu? Každého doteku muže.”“

„„Při pohledu do jeho tváře mi z čista jasna dojde, jaká neúprosná přitažlivá síla na nás dva působí. Díky ní přece vznikají planety, hvězdy a galaxie. To ona tajemně řídí pohyb hmoty. Ona způsobuje zakřivení časoprostoru a nutí kupy galaxií k rotaci. Konečně rozluštím své vlastní kosmické tajemství...”“

„„Připadá mi, jako bych právě prohlédla skrze mlhu. Už vím, co je a co není důležité. Abych mohla poznat opravdovou hloubku bytí, musím prožít vrchol štěstí i neštěstí. Vesmír mi tím nejspíš chce sdělit jedno ze svých tajemství, že tohle je prostě život. Zázračný. A se vším všudy.”“