Otto František Babler citáty

česká, 1901 - 1984

Citáty (344)

Kdo si nepřiznává vlastní vinu na svých nezdarech, jako by stále podával u soudu žalobu na neznámého pachatele.“


Kdo si píše deník, může si připadat, jako by sám sobě četl přes rameno.“


Kdykoli rozkvete ovocný strom, kdykoli matka porodí dítě, kdykoli básník napíše báseň, svět se obrozuje.“


Když hledím na krásný strom, bojím se pohlédnout níže k jeho kořenům, abych tam nespatřil připravenou sekyru.“


Když vychází slunce, svíce jsou zbytečné.“


Klec nehledá ptáka. Pták nehledá klec. Proč je tedy tolik ptáků v klecích?“


Kniha učí moudrosti nejúčinněji tam, kde jí nehlásá přímo a otevřeně.“


Kochej se krásnou melodií, ale nezapomínej přitom, že hudba je také harmonie, kontrapunkt a rytmus.“


Kolik je tak zvaných umělců, kteří se neobnovují, nýbrž se jen zdobí cizím peřím nových a nových ptáků.“


Komu není do smíchu, rád se posmívá.“


Krása je podoba, kterou láska bere na sebe ve chvíli, když se jí dostane nejvyšší milosti.“


Křivda se vzpomíná mnohem rychleji než urážka.“


Která láska je tak vznešená, aby člověka ani trochu nesváděla k některépošetilosti.“


Květina je krása, zakletá do říše snů a ticha.“


Květiny jsou posvátné: mívají nejčastěji tvar slunce, hvězdy, kalicha nebo zvonku - pokud zrovna nemají tvar pantoflíčku, bačkorky, pastuší tobolky, ostrušky, lvího zubu, kosí brady, čapího nůstku, husího jazýčku nebo lopatičky.“


Láska na první pohled? Chtěl bych spíš prožít lásku na první slovo.“


Láska není láskou, není-li zároveň věrností, přátelství není přátelstvím, není-li zároveň důvěrou.“


Láska tě nezbaví touhy, ale objasní ti její pravý cíl.“


Lhostejnost je nejumírněnější stupeň nesnášenlivosti.“


Lidský duch i jeho tělesná schránka musí žít v souladu s přírodou a se zákony vesmíru.Ztroskotá, kdykoli se od nich odchýlí.“


Literky písma jsou jako mravenci. Jejich hemžení - na první pohled tak neukázněné a nesmyslné - nakonec vytvoří svět řádu a zákonitosti, smyslu a účelu.“


Malé světlo může člověku ukázat pravou cestu, velké ho může oslnit, zmást a svést.“


Máš-li nadání k psaní sentencí a aforismů, nerozptyluj se psaním románů, máš-li široký dech epika, neztrácej drahocenný čas skládáním epigramů.“


Mateřskou řečí zloby je ironie,lež a pomluva.“


Mějme se na pozoru před každým, kdo vždy přesně ví, co smí a co nesmí říci.


Mějte stromy v úctě - každým svým dechem očišťují a obohacují náš svět.“


Měním se, protože jsem živý a rostu.“


Minulost i budoucnost okřidlují fantasii, přítomnost ji brzdí.


Mluvení je hlasité uvažování, myšlení je nejtišší řeč.“


Mohu-li přestat být tvým přítelem, nikdy jsem jím ani nebyl.“