Paolo Giordano citáty

italská, 1982

Citáty (8)

„Jednou mu Denis povídal o sobě a řekl, že všechna sblížení jsou stejná, je to jako zahájení šachové partie. Není potřeba nic vymýšlet, je to zbytečné, protože stejně jsou vždycky dva, co usilují o totéž. Hra si sama najde cestu a teprve potom je zapotřebí strategie.“


Láska toho, koho nemilujeme, se ukládá jen na povrchu a odtamtud se rychle vypařuje.


Proti některým částem svého já zůstáváme bezmocní.


Prvočísla jsou dělitelná jenom 1 a sebou samými. Mají své místo v nekonečné řadě přirozených čísel, mačkají se jako všechna ostatní mezi jinými dvěma čísly, ale jsou vůči nim o krok pozadu. Jsou to podezřelá a osamělá čísla, a proto Mattiovi připadla úžasná. Jindy se ho naopak zmocnilo podezření, že i jim by se líbilo být jako všechna ostatní, být jen obyčejná čísla, ale že to z nějakého důvodu nedovedou....mezi prvočísly se vyskytují některá ještě podivnější....prvočíselná dvojčata...11 a 13,17 a 19, 41 a 43... Mattia si myslel, že tohle jsou oni dva s Alicí, prvočíselná dvojčata, osamělí a ztracení, vzájemně si blízcí, ale ne dost, aby se skutečně dotkli jeden druhého.


Přimknula se k němu s umíněností, s níž se přimykáme pouze k tomu, co nám ubližuje.


Rozhodnutí uděláme během pár vteřin a jejich důsledky pak neseme po zbytek života.(Z knihy Osamělost prvočísel)


Říkala si, že s focením je to stejné, že teď loví čas a přibíjí ho na celuloid, chytá ho uprostřed skoku do následujícího okamžiku.


Války se nevedou šestým smyslem. Prvních pět bohatě stačí... (Tělo)