Růžena Svobodová citáty

Přidat do oblíbených Koupit knihy

česká, 1868 - 1920

Citáty (8)

„• Bylo mi tak hrozno v prvých dnech v Bechyni jako v zajetí. Byla jsem sama v celé vile a vila je v zahradě a zahrada v lese. A všechny stíny mne navštěvovaly a rdousily. Ale přátelé, jeden po druhém mi psal ubrečené a kyselé psaní. Čekala jsem na listonoše, pak jsem ho přestala čekat, počala jsem uznávat stromy a keře, všechny ty milióny zelení, které se měnily v každém záchvěvu mračen a dešťů. A řekla jsem si: Což jsem ochranná stanice, mastičkář, udýchanec, sprostý felčar, kterého všichni volají, když je jim zle, což nosím pořád jen namáčet obklady, a když sama potřebuji slova, nedostanu ho. Nechci už a nedám už. A nepsala jsem. Hle, proto! A přece psaní, které jsem zadržela, bylo takové, jaké nebylo po léta. (Tíživá samota, str. 37)“

„Já nevím, je-li bůh a je-li slitování. Ale mne neslyší! (Tíživá samota, str. 27)“

„Já Vám povím pravdu, co si myslím: My se nikdy neomrzíme, ani navždy nerozejdeme, my se snad unavíme. Ale jen na čas! Omrzet se nemůžeme, ani Vy mne, ani já Vás proto, “že se vůbec neshodujeme v žádném bodě pod sluncem“. Nikdy si neřeknem: “Nač mluvit, když to všechno dávno víme!“ (Tíživá samota, str. 7)“

„K člověku, který umírá, mění se všechny vztahy.“ — Milenky

„Od všeho se osvobodit - nikde dlouho nesetrvat, k nikomu nepřilnout, chce-li člověk zachránit sebe.“

„Štěstí, které se o minutu opozdilo, není to jako opožděná milost popravenému?“

„To mé starání se o rozchod je rys mé povahy. Jest to první pocit, stane-li se mi někdo milým. Bojím se. To je všechno. (Tíživá samota, str. 6)“

„Všechno co je, je. Nejasné to není, nejasně vidíme my. (Tíživá samota, 17)“