Tomáš Břicháček citáty

česká, 1982

Citáty (73)

Subsidiarita odpůrcům centralizace trn z paty nevytrhne a příznivcům „stále užší unie“ vrásky nedělá. Unie blízká i vzdálená


Unijní orgány trpí neutuchajícím strachem z referend a voleb, kdy evropské národy mají možnost ovlivnit běh věcí. Naopak s oblibou nabízejí jako náhražku neškodné formy nezávazných rozprav s hrstkou jednotlivých angažovaných občanů, jejichž průběh mohou řídit a především z nich samy mohou vyvozovat závěry. Unie ve stínu brexitu


V kulturní válce proti nám stojí nebezpečná destruktivní ideologie, která rozleptává základní stavební prvky společnosti, vytyčuje cestu k antiutopii a představuje ryzí popření starého Západu. Sebedestrukce Západu


V podobě, v jaké je princip subsidiarity v současné době vymezen a aplikován, nemá žádný hmatatelný normativní obsah a žádný praktický význam. Definice principu je postavena na velice nejasných kritériích. Za situace, kdy tato kritéria nebyla doplněna přesnějšími právními vodítky ani uchopena a rozvinuta judikaturou, si je může každý vyložit po svém. Subsidiarita je spíše abstraktním politickým apelem, který je velmi ohebný. Uvážení unijního normotvůrce co do uskutečnění té které činnosti v oblasti nevýlučných pravomocí EU není subsidiaritou omezeno. Unie blízká i vzdálená


Ve jménu rovnosti, spravedlnosti, korektnosti, lidských práv, udržitelného rozvoje a dalších pojmů, jejichž se cítí být progresivisté povolanými vykladači, jsou zpochybňovány veškeré dosud samozřejmé danosti našich životů. Probíhá útok na křesťanské hodnoty, rodinu, pohlaví, autoritu, řád, národ, národní stát, na naše zvyky, tradice, svobodu slova. Má vymizet základní pojem o tom, co je, a co není normální. Cílem je vybudovat nového člověka a novou civilizaci od nuly.


Výjevy klečících postav v amerických a evropských ulicích a na sportovištích jsou alegorií Západu, který je na kolenou – Západu duchovně vyprahlého, mravně a kulturně uvadajícího, dezorientovaného, ustrašeného, odlidštěného, sebenenávidějícího, zajíkajícího se ve své korektnosti, zbloudilého mezi falešnými modlami a náhražkovými (ne)ctnostmi, zadluženého, vymírajícího. Sebedestrukce Západu


Vyrůstal jsem v devadesátých letech, která byla zlatou érou svobody. Tehdy se nikdo nezdráhal říkat a psát, co si myslí. Lidé se neohlíželi, jestli je nikdo náhodou neposlouchá, a netlumili hlas, když chtěli sdělit svůj názor. Nebáli se stýkat s tím či oním pro jeho politické postoje. Neřešilo se, co je korektní a co nekorektní. Cenzura a zákazy se tehdy nenosily. Svoboda je návyková. Ti z nás, kdo jsme silně prožívali onu krásnou dobu a nedáme na ni dopustit, nechceme zapomenout na tehdejší atmosféru a nechceme se smířit s tím, že by mělo být všechno zase jinak.


Vzdálenost a nedemokratičnost unijních rozhodovacích postupů nelze v zásadních ohledech změnit k lepšímu. Je třeba s nimi pracovat jako s danostmi. Pozornost při posuzování problému demokratické legitimity by se tak měla přesunout od techniky rozhodování na unijní úrovni na otázku rozsahu pravomocí Unie a jejich využívání. Unie blízká i vzdálená


Záměr od roku 2035 fakticky zakázat prodej klasických automobilů a dodávek je v rámci Zeleného údělu prvkem natolik zásadním, hmatatelným, reprezentativním a výmluvným, že může sloužit jako určitá zkratka a symbol celého plánu. Snad žádné jiné opatření neukazuje tak názorně, že zelená transformace jde proti svobodě, proti trhu, proti prosperitě, že je plná bezohlednosti, pokrytectví a diletantství, že ideologická zaslepenost zde válcuje ekonomické uvažování a zdravý rozum, a že ochrana životního prostředí v ní vystupuje spíše jako univerzální záminka a výmluva než upřímný program. Green Deal – Zelený úděl


Západ dnes není ohrožován primárně zvnějšku, ale zevnitř. Nebezpečím už nejsou komunisté z Východu a jejich boj s kapitalismem, nýbrž domácí progresivní levice (neboli neomarxisté, kulturní marxisté, progresivisté, nová levice apod.) a její útok na západní kulturu. Opět jde o snahu zbořit starý svět, zděděný od předchozích generací, a na jeho místě vybudovat nový „pokrokovější“, „spravedlivější“, „dokonalejší“. Sebedestrukce Západu


Ze slepé uličky, v níž jsme, vede jenom jedna cesta – zpět. Musíme se otočit čelem vzad a vrátit se na křižovatku, kde jsme sešli z cesty. Regionální integrační seskupení v Evropě potřebujeme, ale jen takové, které zná svoje místo a věnuje se věcem, jež mu příslušejí. Evropská unie má smysl jedině jako hospodářský blok, který usnadňuje vzájemný obchod mezi členskými státy. K tomu byla vytvořena, v tom se kdysi osvědčila, na tom vybudovala svou značku. Čím usilovněji se snaží být něčím jiným – nadstátem, globálním hráčem –, tím víc se z původního užitečného nástroje mění v kouli na noze. Potřebujeme organizaci, která je svým členům sluhou, ne pánem; která si hledí svého, a nemá ambice být ředitelem zeměkoule; která stojí nohama pevně na zemi, a nepodléhá módním ideologiím. #freespeechabsolutist + Jak Janu Bobošíkovou ještě neznáte


Zelený úděl překonává vše, na co jsme doposud byli zvyklí jak na poli klimatického boje, tak v evropské integraci. Jde o plán, který cílí na převratnou změnu světa kolem nás, respektive našeho ekonomického a společenského modelu. Této změny nemá být dosaženo spontánním vývojem, nýbrž pod tlakem a pod vedením veřejné moci. Green Deal – Zelený úděl


Žijeme v časech, kdy i ty nejvíce samozřejmé danosti jsou zpochybňovány, kdy moudrost zkušenosti je cejchována jako „předsudky“, kdy zažité vzorce chování jsou coby „stereotypy“ dehonestovány a bořeny, kdy rozlišování dobra a zla je vysmíváno jako „černobílé vidění světa“ a hranice mezi nimi je zamlžována, kdy sám pojem normality začíná být nekorektní.