Tomáš Břicháček citáty

česká, 1982

Citáty (73)

Agenda ESG – tato vynucovaná angažovanost neboli potřeba „být vidět“, která z podnikatelů dělá lokaje a hlásné trouby veřejné moci, respektive panující politické doktríny – je dalším příznakem toho, že Zelený úděl nabývá povahy státní ideologie s totalitárními ambicemi. Zároveň jde o jednu z nejvíce nevábných složek celého plánu a levicového pokrokářství obecně. Green Deal – Zelený úděl


Antická báj, která se promítla do názvu našeho kontinentu, pojednává o únosu půvabné princezny Európy bohem Diem proměněným do podoby býka. Tento výjev, který od nepaměti inspiroval malíře a sochaře, poskytuje vhodný příměr pro politickou situaci v dnešní EU. Evropa je znovu obětí únosu. Její jméno si bez ustání nárokují ti, kteří ho ztotožňují se spojením evropských zemí do jednoho nadstátního útvaru, s vládou z jednoho centra, s mocí společných institucí, s expanzí jednotné regulace. Pod touto hlavičkou si Unii projektují jako supervelmoc s jednotnou zahraniční a obrannou politikou, jako globálního hráče, který udává směr, a funguje jako protipól Spojených států, Ruska nebo Číny. S tímto zabarvením pak používají také odvozená slova a koncepty jako „proevropský“ (rozuměj prointegrační, prounijní), „Evropan“ nebo „více Evropy“ (ve smyslu více integrace, více moci pro unijní orgány, bujení unijních struktur apod.). „Protievropský“, „euroskeptik“, nebo „eurofob“ je v tomto manipulativním jazyce potom ten, kdo s takovým politickým programem nesouhlasí. Unie blízká i vzdálená


Antidiskriminační legislativa dává pojmu rovnost široký a hlavně stěží předvídatelný obsah. Poskytuje pobídky pro bujení soudních a jiných řízení. Vytváří prostor pro aktivismus a exhibicionismus progresivistických soudců, dozorových úředníků, ombudsmanů apod. Výsledkem mohou být vtíravé zásahy do soukromí a soukromoprávních vztahů, porušování svobody myšlení, svědomí a náboženského vyznání, šikanování lidí ze strany státní moci, právní nejistota, zpochybnění práva na spravedlivý proces, dotěrné kampaně i hysterické štvanice. Ve společnosti vzniká klima honu na čarodějnice.


Antidiskriminační zápal pravidelně vede k přehlížení nespravedlností, jež se vytvářejí vůči těm, kteří nepatří k cílové chráněné skupině.


Boj proti změně klimatu má nepochybně svůj původ ve vědeckých teoriích a na vědu se odvolává. Jakmile však přerostl prostředí kateder, laboratoří a vědeckých časopisů a byl uchopen a zvulgarizován politiky a aktivisty, proměnil se v politickou ideologii. Ta se naroubovala na již dávno existující environmentalismus a stala se jeho novým, nejviditelnějším programem. Dnes klimatický alarmismus představuje jednu z hlavních součástí levicového progresivismu neboli ideologie nové pokrokářské levice. Green Deal – Zelený úděl


Centralisté nikdy nepřijmou závěr, že jakýkoli problém vznikl z přemíry centralismu. Naopak, příčinu vždy vidí v tom, že centralizace („integrace“) je ještě málo. Je zde stále stejná neotřesitelná víra v samospasitelnost centrálních řešení, v to, že velký celek dokáže spravovat věci veřejné a řešit aktuální problémy lépe a účinněji než národní stát či nižší úrovně. Centralizace je pojímána jako univerzální všelék na všechny problémy. Unie ve víru migrační krize


Cesta k demokratické legitimitě rozhodování o věcech veřejných v prostoru Evropské unie nevede skrze mezinárodní parlament, nýbrž skrze parlamenty vnitrostátní. Jinak řečeno, těžiště politického rozhodování musí zůstat na národní úrovni, respektive dnes už bychom měli hovořit o tom, že by se mělo vrátit na národní úroveň Unie blízká i vzdálená


Dnes už je zřejmé, že jakéhokoli rozumného uspořádání v Evropě nelze dosáhnout na základech současné Unie, ale pouze na jejích troskách. Unie ve víru migrační krize


Dnešní halasný antikomunismus znamená ustrnutí v jiné epoše, u dávno dobojovaného, vyhaslého politického konfliktu. Znamená vedení minulé války s nepřáteli, které odvál čas. Nejde přitom o neškodné hrátky politických nostalgiků a opožděných hrdinů. Tento způsob uvažování především zkresluje vidění aktuální situace a snižuje rozlišovací schopnost, pokud jde o identifikaci hran nynějšího konfliktu. Česká společnost pod tíhou přímé volby


Dobrá zahraniční politika je prodlouženou rukou politiky domácí; je nástrojem, kterým se stát snaží pootočit svět o kus blíž ke svým vlastním zájmům. Špatná zahraniční politika přerůstá té domácí přes hlavu, světu se podbízí a dostává stát do vleku cizích zájmů a cizích problémů.


Doktrína stále užší unie se svým úzkým sepětím s moderním levicovým pokrokářstvím představuje přes své ustavičné volání po „více Evropy“ nebezpečnou destruktivní ideologii, která ohrožuje Evropu jako civilizační okruh. Nabourává a podlamuje její obranyschopnost proti nebezpečí z vnějšku, kterému se naopak podbízí a poddává. Uvnitř pak svými sociálními experimenty (na vlnách ideologie gender, kultu sexuálních menšin, antidiskriminace, multikulturalismu, environmentalismu, politické korektnosti) vytváří cestu k antiutopické společnosti, která už nebude něčím, co by za obranu před vnějším světem vůbec stálo. Unie ve víru migrační krize


EU se ke konkurenceschopnosti ani neproreguluje, ani neprodotuje, nekoupí si ji na dluh, ani ji nepřivolá zaříkáváním. Dokud neopustí Green Deal, Evropský pilíř sociálních práv, ESG a celou levicově-progresivistickou ideologickou zátěž, bude jenom klesat dolů a nic ji nezachrání.


Euro a Schengen jsou plodem nabubřelého pokrokářského myšlení, které nadřazuje dalekosáhlé politické vize nad reálný svět kolem nás a nad přirozený běh věcí. Pro fungování evropského integračního celku nebyly potřebné, natož nutné. Zúčastněné státy jimi byly uvedeny do zbytečné a nepřiměřené vzájemné závislosti. Jejich existence, respektive problémy, které vytvářejí, žene Unii směrem k užší integraci v řadě klíčových oblastí, aniž by však, jak se ukazuje, rozhodování na centrální úrovni bylo schopno přinést řešení vzniklých obtíží.


Evropská unie má smysl jedině jako regionální hospodářský blok, který usnadňuje vzájemný obchod mezi členskými státy. K tomu byla vytvořena, v tom se kdysi osvědčila, na tom vybudovala svou značku. Čím usilovněji se snaží být něčím jiným – nadstátem, globálním hráčem –, tím více se z původního užitečného nástroje mění v kouli na noze. Green Deal – Zelený úděl


Evropské národy stojí v mnoha ohledech na šikmé ploše – vymírají, přestávají si uvědomovat sebe sama, upadají mravně a kulturně, vězí v těžkopádném a degenerativním sociálním systému, jsou zadlužené, dobrovolně se vzdávají správy svých věcí. Pokud se tyto tendence nepodaří zastavit, stanou se během několika málo generací v rámci probíhajících migračních toků na vlastních historických územích pasivními menšinami a následně se rozpustí jako kostka cukru v moři nově panujících, dynamických etnik. Unie blízká i vzdálená


Evropský levicově-liberální mainstream má ambici budovat „nového člověka“ a definovat novou „pravdu“. Kdo tuto zpochybňuje, musí být jako „hater“ nebo „dezinformátor“ nahlášen, diskvalifikován, zablokován, smazán, korigován „správným“ („pravdivým“) názorem. Na tuto hru přistoupit nikdy nesmíme. Nenechme si vnutit progresivistické „pravdy“, jako ty jediné správné, o nichž se nediskutuje. Nepřestávejme pod nánosem líbivých frází ostře vidět snahy o prachobyčejnou cenzuru.


Evropský parlament je integrální součástí jedné vize evropské integrace, té, která směřuje k postupnému přebudování Unie na druh státního útvaru. Je ze stejného těsta jako koncept unijního občanství, unijního „prezidenta“, „ministra zahraničí“, hymny apod. a jako tyto jiné kvazistátní prvky se nezbaví přídechu umělosti. Chybí mu lid, který by zastupoval, zůstává vzdálený, stranou zájmu svých voličů, spoutaný vlastní těžkopádností. Mezi formální a materiální rovinou demokratické legitimity vyplývající z jeho postavení v institucionálním rámci EU zeje velká propast. Unie blízká i vzdálená


Evropští centralisté ve svém snažení neznají oddech. Když jednoho dne dosáhnou průlomu ve směru „více unie“ na tom či onom úseku, druhého dne nebudou slavit, ale budou lačnět po dalších průlomech. S jídlem roste chuť.


Feminismus je v našem prostředí cizorodým implantátem, který působí uměle a disharmonicky právě tak, jako když zazní v české větě ježaté anglické slovo „gender“ či jeho odvozeniny.


Gender je těžkou nemocí naší civilizace, která rozleptává její základní stavební kameny i pojivo mezi nimi. Je útokem na lidskou přirozenost a vzpourou proti spontánnímu řádu. Je zosobněním nenávisti a nepokory. Přináší svár, dezorientaci a rozvrat. Prvořadým úkolem všech zastánců normálního světa je proti tomuto nebezpečí bojovat.


Genderismus posouvá vztahy mužů a žen do roviny mocenského zápasu dvou konkurenčních skupin. Namísto ideálu komplementarity a harmonie nabízí třídní boj. Usiluje o dekonstrukci pohlavní identity muže a ženy, o relativizaci tradiční rodiny, o odstranění mravních limitů sexuálního chování a nakládání s vlastním tělem a obecně o radikální přestavbu společnosti ve jménu rovnosti. Nový genderově korektní člověk by měl být „osvobozen“ ze svazujícího rámce tradičních hodnot, zavedených společenských institutů a vzorců chování, ba i biologických daností.


Green Deal není jen plodem zdivočelého a do extrémů dotaženého klimatického alarmismu, ale i erupcí evropského centralismu. Je zmetkem z dílny integrace, která fatálně sešla z cesty. Green Deal – Zelený úděl


Historie se v mnoha ohledech stále opakuje. Jedním z konstantních úkazů je, že se objevují noví a noví samozvaní spasitelé, kteří se urputně snaží využít státní moc k převýchově ostatních v duchu své vlastní naléhavé představy o prosazování „dobra“ či „pokroku“, a usilují proto o vtělení svého pohledu na svět do právních zákazů, příkazů, daní, kvót či školních osnov. Zkušenost ukazuje, že sociálně-inženýrské projekty při srážce s lidskou svobodomyslností a přirozeností přinášejí jiné než původně zamýšlené výsledky a nakonec žalostně krachují.


Hlavně pozor na ty, kdo si myslí, že mají patent na demokracii, pravdu, lásku, rozum a slušnost. Nejenže ten patent nevlastní, ale k tomu všemu mají ještě dál než k lidem, nad které se povyšují a nad kterými soustavně ohrnují nos.


Hlavním nebezpečím pro svobodu je dnes levicový progresivismus a jeho maniakální ambice řídit společnost do nejmenších detailů, převychovávat ji ke svému obrazu, poroučet větru a dešti. Marxismus se vrací v nové, zákeřnější podobě, která svobody upíjí po malých doušcích, zastřeně (kvóty, povolenky, boj proti stereotypům, dezinformacím, nenávistným projevům apod.), s halasným odvoláváním se na ušlechtilé cíle. V pozadí je stále stejná dychtivost zbořit starý svět a vybudovat nový „pokrokovější“, „spravedlivější“, „dokonalejší“.


Hodnotová krize Západu představuje nebezpečí celkového rozvratu křesťanského civilizačního okruhu a normálního světa, jak jej známe. Svatý Václav a návrat k českému národnímu povědomí


Hry institucí EU s „rule of law“ začínají připomínat Brežněvovu doktrínu omezené suverenity. Unie ve stínu brexitu


Ideologie „ever closer union“ představuje konkurenční vizi ke státnosti evropských zemí. Směřuje k vytvoření evropského státu, který nahradí a odstraní členské státy, které mají být degradovány do role jeho provincií. Evropské národy si mohou ponechat svůj folklór, sportovní fandovství apod., mají se však vzdát svého vlastního politického života a začlenit se do masy eurounijního lidu neboli „občanů Unie“. Unie blízká i vzdálená


Je třeba otevřeně a hlasitě říkat, že Zelený úděl je o doktrinářství, fanatismu, sociálním inženýrství, nepokoře, naivním snílkovství, fantazírování, lhaní si do kapsy. Že znamená definitivní rozchod EU se zdravým rozumem a základy ekonomického uvažování. Že jeho realizace by tvrdě dopadla na široké vrstvy lidí a na celé hospodářství. Že by přinesla výrazný nárůst cen zboží i služeb, další tíživou administrativní zátěž pro podnikatele i občany, omezení mobility, poškození konkurenceschopnosti evropských podniků ve světě, deindustrializaci, nezaměstnanost, snižování životní úrovně a také indoktrinaci a převýchovu. Pokud by Unie nestrhla zbytek světa k podobnému odříkání – což se zatím zjevně nedaří –, celé její snažení by při jejím malém a klesajícím podílu na celosvětovém vypouštění skleníkových plynů, bylo prakticky zbytečné. Ve výsledku by nám zůstaly jenom dluhy, hospodářský úpadek, zničený průmysl a výhled na záda těch, kteří využili našeho zatemnění mysli a šli rychle dopředu. Green Deal – Zelený úděl


Jedním z předpokladů pro legitimní rozhodování o Zeleném údělu a o celé otázce klimatu je desakralizace klimatické vědy a její snesení z pomyslného Olympu, odkud si zvykla udávat směr, zpátky na zem. Musíme se zbavit fascinace vědou a slepého následování jejích pokynů. Nesmíme přijmout hru, kdy je v odkazu na klimatickou vědu a její „konsensus“ lajnována převratná změna hospodářského systému a celé reality kolem nás, a to mimo demokratické procesy. Green Deal – Zelený úděl