Listy z fronty vydání

Výbor z korespondence 1915-1919. V červnu 1915 byl sedmatřicetiletý Šrámek po delší zdravotní dovolené znovu povolán do rakouské armády. Šrámek prožíval dlouhá čtyři léta odloučen od blízkch a přátel uprostřed nesmyslného válečného běsnění. V prvním válečném roce neměl styk s domovem žádný. Voják v první linii nesměl myslit ani vzpomínat. Teprve období od roku 1915, z něhož je tato korespondence, bylo již pro básníka snesitelnější. Sloužil totiž u "etapy", u pomocných služeb, to jest přece jen kousek za frontou. Psal hodně a rád. A protože i odtud mohl psát jen krátké lístky polní pošty, tzv. "polničky", psal jich za den i několik. A výbor z těchto dopisů chce přispět k hlubšímu poznání a pochopení básníkovy osobnosti, chce dát nahlédnout do nitra vysmívaného anarchisty, neuznávajícího, jak se říkávalo, "zákonů božských ni lidských". Čteme-li dnes tento výbor, vidíme, že se u Šrámka můžeme vedle bohatosti naší mateřštiny naučit především tomu, co všem anarchistům kdysi tak vytrvale upírali: hloubce a čistotě vnitřního života v poměru k ženě. Bylo by ovšem mylné domnívat se, že se Šrámek v dopisech své lásce omezil jen na problémy svého osobního života. V dopisech nalezneme řadu míst, věnovaných problematice společenského života, mluví tu ze Šrámka nenávist k militarismu, odmítavý vztah k oficiósní Vídni, nacházíme tu pozoruhodné úvahy o ruské revoluci a různé poznámky ke kulturnímu životu.... celý text