Stavitelé chrámu vydání

Viděli jsme zástupy nesčíslné. Ponurou majestátností věcí kráčeli smutni. Cizí byly si duše, jak by každá z jiného světa po tajemném ztroskotání zachránila zem. I snily o svých ztrátách. O samotách uprostřed magických lesů, nad nimiž slunce podobno ptáku se zlatými křídly nekonečnými brázdilo éter; celým vesmírem letěla jeho píseň o slávě a života harmonického, o zázracích tvůrčího jitra v zahradách země a podmořských nížin, v modrých prériích vzduchu a vody: v oceány se sklánělo v žízni a pijíc rozvlnilo je bouří, v jeskyně ametystové pod ledovci západů do hnízda horských růží šlo spáti a jeho sen viditelný, hra tisíců bratrských sluncí, tančících v rytmech hudby melancholické, vznášel se nekonečnostmi zářící láskou. Noc dávala hovořit květům o jejich léčivé síle a opojení, jež dřímá v hroznech a máku. Znali jemná slova, jež jako rozhozené zrní lákají ptáky. A zvířata lesní, která neokusila krve, je přítulně navštěvovala. Snili o městech, jež vládnou nad zeměmi. O rozkoši práce, slavnostním zvonění kladiv, zkrocení ohně, závratích boje, signálech jízdy, sladkosti nebezpečenství, hrdosti dávajících, smělosti ruky, jež hází tajemné sítě nad národy, a o slovech, jež jako smolné věnce padají na města nepřátelská. O pýše orlů na horách osamělých, jejichž vířící křídla rychlosti letu zdají se nehybně ztuhlá jak z kovu a stačí zrakům protínajícím soumračný vesmír jak hvězdy. O rozkoši zničení, triumfální jízdě cyklónů nad rovinami, požárech lesů, ledových vichřicích pólů, o démonickém výsměchu živlů, které v řinčení přetrhaných řetězů blesky vybíjejí se v chaos. O tragické žízni hledajících, honbě, která tajemství stíhá cestami nesčetných světů, ústících v jediném světě, zmateně pobíhá tisíciletími, číhá na předvěkých pohřebištích a jako na skoby řeřavé ještě, dokuté právě posledním úderem kladiv, na slunce věší svá tenata neviditelná a lovecké sítě spouští v plamenná moře, která je tráví jak pavučiny. A odsouzená hledati věčně mate se mlčeními, která si kolem ní odpovídají v magických dotknutích rukou, v agónii mučených zvířat, v početí zakrytém blesky, v šílenství ztrhaných zraků i v pýše zahrabávající do země stopy, jimiž jsi kráčel. Snili o rozkoších nejistoty a hry, rozčilení tržišť, o zmatku tisíce jazyků, pokřikem plnících duši jak přístaviště, kam ze všech moří se vracejí lodě a kde orgie bázní, nadějí, krve a hříchu přehlušují hukot moří a pozdravnou střelbu a orchestry přijíždějících.... celý text