Válka plukovníka Steinhoffa vydání

Stíhací esa Luftwaffe a jejich neuvěřitelné počty sestřelů vždy vzbuzovaly údiv a často i nedůvěru. Například Erich Hartmann měl sestřelit 352 nepřátelských letounů a Gerhard Barkhorn 301. To je mnohonásobně víc, než nejlepší esa Spojenců. V prvních desetiletích po válce byla tato čísla často považována za výplod propagandistické mašinérie doktora Goebbelse. Později, když letečtí badatelé začali mapovat historii leteckých bojů druhé světové války, musel být tento názor přehodnocen. Dnes je už většinou možné porovnat záznamy obou bojujících stran. Kolik sestřelů stíhači Luftwaffe v konkrétním boji ohlásili a kolik letounů bylo na straně Spojenců skutečně zničeno či poškozeno. V naprosté většině případů jsou Němci udávaná čísla reálná a jen výjimečně se skutečnost nějak zásadně rozchází s německými záznamy. Jedním z mužů, kteří bojovali od 1. 9. 1939 až do jara 1945, byl Johannes Steinhoff. Tento pilot létal na začátku druhé světové války jako noční stíhač. Prodělal první boje během Podivné války a v prosinci 1939 otevřel své skóre hned dvojitým vítězstvím. Účastnil se i norského tažení na jaře 1940 a útoku na Holandsko, Belgii a Franci v květnu a červnu následujícího roku. V létě 1940 byl konečně na své opakované žádosti přeložen k denním stíhačům a u JG 52 zažil letecké boje bitvy o Anglii. Na jaře 1941 bojoval znovu u Kanálu La Manche a od prvního dne se účastnil operace Barbarossa. Zažil ohromné úspěchy v létě 1941 i katastrofu pod Moskvou během první ruské zimy 1941. Na jaře 1942 se vrátil na východní frontu a účastnil se letní ofenzívy na jižním úseku fronty a útoku na Stalingrad. Své největší úspěchy pak dosáhl během bojů nad stalingradským kotlem, kde zaznamenal své stopadesáté vzdušné vítězství. Na jaře 1943 byl přeložen do severní Afriky a stal se velitelem JG 77. S tou prodělal porážku Afrikakorpsu, ústup na Sicílii a boje na italské frontě v letech 1943-1944. Do Německa se vrátil na podzim téhož roku a v prosinci se stal velitelem první proudové JG 7. V roce 1945 se účastnil známé vzpoury Kommodorů a na samém konci války létal na Me 262 u legendární jednotky es, JV 44. Sestřelil 178 nepřátelských letounů, sám byl dvanáctkrát sestřelen a odlétal celkem 993 bojových letů. Právě to se stalo důvodem k napsání této knihy. Na osudech Johannese Steinhoffa lze zmapovat historii Luftwaffe, od jejích začátků v třicátých letech, přes období, kdy dokázala opanovat vzdušný prostor jak nad západní Evropou, tak nad obrovskými prostory východní fronty. Stejně tak zažil úpadek ve druhé polovině války až po naprosté zničení na jaře 1945. Pokusil jsem zachytit i válečná tažení, jejichž se účastnil a události u jednotek, jimž velel. Johannes Steinhoff válku přežil. Často se k válečným událostem vracel ve svých vzpomínkách, které i publikoval. Také poskytoval rozhovory leteckým historikům, a tak po sobě zanechal mnoho popisů tehdejších událostí, jak je viděl ze svého pohledu. Johannes Steinhoff rozhodně nebyl nějaký fanatický nacista. Adolf Hitler ani Herman Göring mu nijak neimponovali, s jejich názory nesouhlasil a zvlášť s Göringem se dostával do vážných sporů. Přesto však za vítězství Třetí říše bojoval více než pět let a nikdy pro sebe neviděl jinou možnost. Při čtení řádků této knihy se čtenář asi neubrání obdivu k muži, který určitě vynikal osobní statečností, s níž se vrhal do stovek soubojů ve vzdušné aréně. Jednalo se o vynikajícího letce a skvělého velitele, který se svých mužů neváhal zastat i na nejvyšších místech a v nejtěžších situacích, jaké válka přinášela. Přesto nelze zapomínat, za jaký režim bojoval a co by čekalo národy Evropy, kdyby on a Třetí říše dovedli svůj boj k vítěznému konci.... celý text