Alix
diskuze
Jacck - musím reagovat na tvůj příspěvek z 6. 1. 2019.
Ano, jsou tady knihomolové a jsou tady i knihožrouti. Proto snad Databáze je, nebo ne? Pokud se cítíš jako žabař, je to tvůj problém. Já si ale myslím, že žabař nejsi a ani se jím být necítíš. Není to třeba ...
Prezidentčin manžel, elegantně můžeme obejít taky - manžel paní prezidentky. Myslím, že "paní prezidentová" se ani nikdy oficiálně nepoužívá. Továrníků a kupců je hodně, prezident jen jeden. Nebo prezidentka.
Co takhle prezident - první dáma, prezidentka - první pán? Zajímavý oříšek ...
A paní Čaputová je stejně rozvedená.
Hm, čtení není povinnost, čtení je nádherný zážitek. Aspoň tak to vnímám já ...
kní - nezlob se, prosím, ale feminismus řeší - co? Máš pravdu v tom, že ženy by měly být volné, svobodné a mít svá práva, což dnes už mají. Ale co dál? Akce MeToo je dnes hon na čarodějnice a já jen tiše doufám, že to nepřijde i k nám.
Jsem žena, ale nelíbilo by se mi, že mi už nikdy žádný chlap neřekne, že jsem kočka, nelíbilo by se mi, že mne třeba i plácne po zadečku, protože to považuji za lichotku a těší mne to.
Jsem vzdělaná, svůj život kontroluji a nemám pocit, že se zběsile přemnožuji.
Patří tady i to, že jsem spoustu přátel, kterých si velice vážím, našla tady? S některými si píšu už celé roky a tak nějak patří do mého života, za což jim děkuji.
Mně je smutno z toho, že se ani se Zemanem, ani s Mynářem, ani s Babišem a už vůbec ne s Ovčáčkem, nedá nic dělat. Dalo by se říct, že máme, co jsme chtěli. Já teda ne, ale co s tím? Vydržet a doufat, že bude líp?
Přečtěte si knihu Země žen od Párala, už jsem to psala v jiném vláknu! Ono to není zas tak nereálné podle toho, co se dnes děje. Myslím, že muži by se měli začít bát, pokud se už tak nestalo.
Za sebe ale mohu říct, že nechci, aby se mne muži báli. Chci, aby ve firmě, kde pracuji, bylo to jiskření mezi ženami a muži, chci si užívat dvojsmyslné narážky a chci se, naoko, zlobit za plácnutí po zadečku. Já prostě chci, aby bylo všechno jako dřív, kdy muž byl muž a žena byla ženou. Nechci hon na čarodějnice a samotu, kterou by nám ten hon přinesl.
Když jsem byla malá, z nějakého důvodu jsem si do každé knihy, kterou jsem přečetla, napsala, kolik mi bylo let a ve které jsem byla třídě.
Takže: Zahrada /Jiří Trnka/, Bílý tesák/Jack London/, Babička/Božena Němcová/, Vlčák Kazan/J. O. Curwood/, Z českých hradů a zámků/ Helena Lisická/, Staré řecké báje /Eduard Petiška/. Je toho spousta, takže to tady nechci vypisovat, ale chci jen říct, že je z čeho brát. Stačí jen chtít...
Ve zkratce bych navrhla, aby si každý četl, co sám chce.
Možná vás překvapím, ale jedna z nejhnusnějších potvor je pro mne Marie Saint- Clare z knihy Chaloupka strýčka Toma. A na záda se jí lepí babička z knihy Květy z půdy.
Už jsem tu psala, abyste si zkusili přečíst knihu Země žen od Párala? Stojí to za to, opravdu!
hannah2000: mám podobnou zkušenost. Soudné sestry mi doporučila moje teta, když jsem u ní byla na návštěvě a od té chvíle, co mi knihu dala do ruky, se se mnou už nikdo nedomluvil. Od té doby TP sbírám a pořád znovu čtu, protože vždycky najdu něco, čemu se můžu zase nepříčetně smát. Ale taky nacházet spoustu moudrostí a nastavených zrcadel naší vlastní malichernosti a malosti.
Moji rodiče učili jako profesoři na střední škole a ke čtení mne můj taťka nějakým způsobem dovedl při čtení Zahrady od Jiřího Trnky, když mi řekl, že už jsem dost velká, abych dál četla sama, což jsem učinila, protože jsem byla zvědavá, co s pěti kluky a pěti slony bude dál. Nikdy jsem neměla čtecí krizi, spíš jsem hledala, co bych přečetla. Trapné bylo, že jsem povinnou četbu přečetla dřív, než jsem se dověděla, že je povinná, protože naši měli opravdu velkou knihovnu. Styděla jsem se ve třídě, že už mám přečteno to, co teprve přečteno být mělo, protože jsem vypadala jako šprt, což pravda nebylo. Čtu pořád, každý den a neumím si představit, že bych nečetla. Jsem závislák, jak přiznávám na svém profilu a jiné už to se mnou nebude.
Krásné vánoční svátky Danovi a všem moderátorům, díky nimž tady můžeme být a taky vám všem, kteří jste tady rádi...
Na netu nijak závislá nejsem. Ano, ráda se tu objevím, ale kdybych neměla tu možnost, asi bych se s tím smířila. Nikdy bych se ale nevyrovnala s tím, kdybych neměla knihy. To si neumím představit a tu hrůzu si ani raději nepředstavuji. V reálu žiju pořád a každý den přinese nějaké dobrodružství, v podstatě musím říct, že si nepamatuji, že bych se někdy nudila. PC a mobil mám jako pomocníky, nikdy jako pány. Knihy mne ovládají, to připouštím.