Alix
diskuze
Dnes se budu smát
své včerejší hlouposti -
zítra té dnešní.
Západy slunce
budou tu, i když zemřu,
a to je dobře.
Jakub Zeman z knihy Míjím se s měsícem
Jojo, oříšek...
Napsala jsem HTO jemnou pobídku, aby se ozval.
Musím přiznat, že HTO mne úplně zblbnul, protože pořád něco hledám a .... učím se.
Tak si tu sedím a čtu Pratchetta, knihu Poslední kontinent. A na stránce 161 mi sám překladatel, famózní mistr Kantůrek, nabízí v poznámce překladatele, malý oříšek.
Sám překladatel v poznámce píše.
"Ať jsem dělal, co jsem dělal, významu tohoto hesla jsem se nedopátral. Budu tedy dělat, že ho nechávám v původním znění proto, abyste si ho vychutnali v originále. Nicméně, kdyby z vás někdo zjistil, co a jak, dejte mi vědět, ano?"
"Wagga Hay - it's the Rye Grass!"
Zase musím poděkovat nightlybirdovi za poučení, protože jsem se musím přiznat, že jsem opětně nevěděla, že mé oblíbené verše z Marťanské kroniky patří Benu Jonsonovi. Vědět bych to ale měla, když se mi to líbí. A děkuji za překlad, můj by byl velice kostrbatý.
Ale našla jsem něco jiného, co se mi líbí a je to z knihy Zkazky o šesteru cest osudu od PCHU SUNG-LINGA.
"Měj statečnou hruď a opatrné srdce,
buď vlídný v moudrosti a neústupný v jednání."
A další, velice zajímavý komentář.
"Nikdo nepromrhá svůj majetek tak rychle, jako karbaníci a nikdo nepošpiní svou čest tak dokonale jako oni. Kdo propadne karbanu, vede se mu nejinak než muži, který zbloudí na širém moři a neví, kudy by se dostal na břeh.
Takoví obchodníci a rolníci mají své poctivé řemeslo a i takový básník či učenec šetří každým okamžikem. Držet se pluhu či prohrabovat se v knížkách, to je jediná správná cesta, jak zaopatřit rodinu."
Je zvláštní, když to napíše člověk ze sedmnáctého století.....
Abbi: Jo, tip bych měla. Ať se kamarádka vykašle na seberealizaci a osobní rozvoj a žije normální život a hlavně, ať přemýšlí zdravým rozumem. Pak žádné knížky potřebovat určitě nebude.
Ach! A já si vybrala na noc něžnější kalibr.
" Drink to me only with thine eyes, and I will pledge with mine,
or leave a kiss within the cup, and I'll not ask for wine."
Marťanská kronika, rok vydání 1959, stránka 11.
Tak jsem zase stavila, abych odlehčila vaše i své chmury.
" Ponořen v jezeru mrákot.....
Ležel až na samém dně, žíhaném neurčitými zásvity podob a dějů...jak dlouho? Hodinu? Týden? Nevěděl. Posléze temnoty jasnily a on pozvolna vystupoval na hladinu vědomí.
Když otevřel oči, spatřil, že leží na otomanu, u něhož sedí buclatá tmavovláska, půvabně se usmívajíc. Leč nejen půvabně se usmívajíc, nýbrž podávajíc mu nadto ještě vrchovatou sklenici Kolakokovy limonády. Nevšímaje si vzácně stupidního užití právě uvedených přechodníků, přisál pistolník vyprahlé rty k okraji nádoby a jal se prudce lokat oblíbený nápoj. Teprve když vysrkl poslední kapku, pocítil, kterak se původní svěžest opět uhnízdila v jeho těle, obdařujíc svaly silou, smysly bystrostí, čivy železem."
Jojo, Limonádový Joe nikdy nezklame a potřebovala jsem zvednout náladu, protože příspěvek Dell je nádherný a je mi z něj smutno. Tak mi to drastické odbočení odpusťte.
Aiwa: Omlouvám se, hned své mlčení napravím. Ornodla byla taková zvláštní jehlice do vlasů, babička, která pocházela z hlučínska, si ornodlami upevnila vždycky cop, stočený do drdůlku. Připomněla mi to mamka, když jsem se jí zmínila, o téhle diskuzi, ale ani jedna jsme nepřišly na to, z čeho to povstalo. Možná ze slova "ordnung", udělat si pořádek ve vlasech? Ta jehlice byla drát ve tvaru asi deseticentimetrového písmena U.
Tři mušketýři a Odváté větrem.
Ale je to sporné, protože se ke svým knížkám po letech vždycky vracím, ale tyto dvě asi budou na prvním místě.
Moje babičky, jedna z Karviné a druhá z Hlučína, říkaly "kobzole" nebo možná "kopzole".
ewalien: Něco jsem měla na čtenářských stránkách, které už asi umírají, ale jinak, tradičně, v šuplíku.
Nejkrásnější líbačka, jakou jsem kdy četla, je v knize Odviate vetrom od Margaret Mitchell. Je ale hodně dlouhá, takže ji tady popisovat nebudu. Za sebe ale mohu říct, že to je jedna z nejvíc erotických scén, jakém jsem kdy četla.
adelaska: To je v pohodě, každému se líbí něco jiného. Já jsem myslím v tom věku byla posedlá dobrodružnými knihami a milovala jsem hlavně Vinnetoua.