Alix
diskuze
Jen silou vůle jsem se ovládla, abych nebyla sprostá a vulgární, když jsem četla, co napsala binysek v diskuzi "...a co vy?" Potřebuji se hodně uklidnit a sama sebe přesvědčit, že kde blb, tam nebezpečno. Něžná čínská poezie je v porovnání s tím blábolem pravá nebeská hudba.
O vietnamské kultuře nemám vůbec ponětí a až teď mne to vlastně udivilo...
Dovolím si tedy ocitovat čínské verše z knihy Zkazky o šesteru cest osudu od Pchu-Sung-Linga.
"Měj statečnou hruď a opatrné srdce,
buď vlídný v moudrosti a neústupný v jednání."
"Čím krásnější noc, tím rychleji prchá,
ranní slunce už stoupá do oken.
Jak závidím vlaštovkám v podkroví,
v hnízdečku jsou vždycky dvě!
V horském dvorci žlutavým soumrakem padá déšť.
Spustiv záclony u malého okénka bdím.
Zmizela ta, po níž toužím,
půlnoční slzy v párech kanou.
Kam se poděla ta, jíž se vždy dotýkal můj rukáv?
Osiřelá lampa osvětluje ztemnělé okno,
toliko se stínem tvoříme pár."
Potřebuji si tady odpočinout a uklidnit se, protože jsem právě napsala úplnou hrůzu uživatelce Moňa69 a vůbec se za to nestydím. Tak si tady chvilku posedím....
Nepamatuji si přesně, KDY jsem začala číst, ale vím přesně, CO jsem začala číst. Byla to Zahrada od Jiřího Trnky a začalo to tak, že mi tatínek četl a četl, ale v určitém období přestal a tím mne jaksi donutil, že jsem si to chtěla dočíst. A pak už to asi nějak šlo samo, nepamatuji si totiž, že bych někdy nečetla. Čtu pořád, někdy víc, někdy méně, záleží, jak jsem na tom s časem, ale musím spravedlivě říct, že ani jeden učitel a ani jeden profesor mi nikdy žádnou knihu nezhnusil. Měla jsem štěstí na pedagogy a jsem jim za to vděčná.
Muflonius: ANO!!! Zapomněla jsem na Terryho Pratchetta, jak se mi to mohlo stát?
Můj milý pane, v debatě, do které jsi se namočil, jsi reagoval jako vždycky moudře, ale zřejmě to nepadlo na úrodnou půdu, ale taky jsi nebyl nijakým způsobem znectěn, což je dobře. A taky je dobře, že debata nepokračuje. S troškou nadsázky si snad mohu dovolit napsat, že mi pomohl se vzpamatovat pan Pupenec a Dell zase pomohla vzpomínka na paní, chtivou záclon.
Popelka je nádherná, opravdu!!!
Jak tak sleduji diskuzi, už takřka jednostrannou, u knihy Mýty o socialistických časech, musela jsem si tady přijít trošku posedět a odpočinout.
A hned jsem si vzpomněla na větu z knihy Gypsová dáma, z povídky o Bílé paní, kdy pan Pupenec vzdoruje své ženě větou, " Jan Hus se pro pravdu nechal upálit!". Toto tvrzení jeho praktická paní odrazí větou, "Jan Hus, vole, nemusel živit rodinu!".
A hned je mi veseleji!
U mne je to "Pan Kaplan má svou třídu rád" Leo Rostena a pak naše malá česká knížečka "Limonádový Joe" od pana Brdečky.
Obě knihy mají jedno společné a to jsou neskutečně krásné hrátky s češtinou.
Pokud hledáš beletrii, spíš to je ale historie, tak doporučuji polské autory Sienkiewicz a Prus, sci-fi je Lem.
Já zkusím dát příspěvek, který mi docela dlouho motá hlavu a zamotala jsem jím možná i hlavu našemu HTO. Dovolím si citovat.
Nelze ustoupit, nelze ustoupit:
ten, komu nelze ustoupit,
musí buď zvítězit, nebo zemřít.
Gay
Je to z knihy Moderní komedie od spisovatele John Galsworthy, což je pokračování Ságy rodu Forsytů.
Bojím se u všech knih Stephena Kinga. Nejvíc asi u Misery. To bylo pro mne tak příšerné, že jsem měla noční můry, musela jsem rozsvítit a šla jsem se uklidnit do kuchyně cigaretou. Zařekla jsem se, že jeho knihy před spaním číst nebudu, ale občas to poruším, nemohu si pomoct. Pak si řeknu, dobře mi tak!
Co se dálo, bude se dít zase,
a co se dělalo, bude se znovu dělat.
Pod sluncem není nic nového.
Je něco, o čem lze říci:
Hleď to je cosi nového?
I to bylo v dávných dobách
které byly před námi.
Starý zákon
Myslím, že z toho hodně čerpal Mika Valtari ve své knize Egypťan Sinuhet.
Nightlybird - do hospod opravdu často nechodím, to by mi ještě chybělo!
Ale tomu, co se, po svlažení volátka /krásné slovní spojení/ semele, docela věřím a nemálo jsem už i zažila. Tak jsem si tady přišla dát jednu rundu....
To, co máme, není málo času,
spíše je mnoho takového,
jehož nedovedeme využít.
Seneca
A proto prosím, vraťme se k původní poetice tohoto pubu, prosím.....
Aha....O salátech potuchu mám, jelikož je mám ráda a sama je dělám. Ovšem jen jako přílohu. Miluji zeleninu a ovoce, ale vůbec si nemyslím, že jsem rozežraná, když si k tomu dám kousek dobrého masa. Nechci nikomu brát jeho názory, ale nedávno jsem četla knihu od Antonie Mačingové a šel mi z ní mráz po zádech. A to doslova.
Protože si to neumím představit, proto se ptám. Co jíš, jako veganka? A máš vůbec z jídla požitek?