black.susi
diskuze
Miško, naznačila jsem dva, to snad neni dost?
Ale ja už mam pro tebe jiny darek vybrany, tak si napiš ježiškovi, otci prasatek či komu uznaš za vhodne :-D
Od rodičů jsem knihu nedostala už nevím kolik let, a příteli už jsem naznačila, že když letos dostanu (zase :-D) nějakou knížku budu spokojená
Snažím se s nimi zacházet opatrně, ale ne vždy se mi to úplně daří, tím jak je si je sebou pořád někam beru, dávám a vyndávám z přecpaného batohu, tak trpí hlavně rohy. Už se mi povedlo pár knížek, které jsem měla půjčené vrátit v poněkud horším stavu, což mě docela mrzí. Ode mě si z nějakého důvodu nikdo knížky pujčovat nechce, takže svoje si ničím jenom sama.
K tomu vybarvování obrázků, jako malá jsem měla potřebu takhle mamce "vyzdobit" kuchařku a po ruce jsem měla jenom propisku :-) No mamka byla na infarkt, protože v té době byli takové kuchařky těžko k sehnání.
Knížku čtu vlastně od toho, co jsem se naučila číst, v první třídě jsme byli se školou v knihovně a mě to, že bych si mohla půjčovat knížky strašně nadchlo, takže ještě ten den jsem mamku přesvědčila, aby mi zařídila kartičku a od té doby jsem nedělala víceméně nic jiného než četla. Vzhledem k tomu, že jsem většinou neměla moc kamarůdu, bylo čteni moje jedina náplň volného času. Začala jsem pohádkama, kolem těch 9 let jsem přešla na dobrodružné příběhy pro děti stylu Správná pětka a podobně, ani dívčí romány mě potom neminuly, potom kolem těch 15,16 let jsem měla pauzu kdy jsem četla jenom málo nebo vůbec, ale potom mi mamka doporučila ať si přečtu jednu knížku (Christine od S. Kinga) a mě to tak chytlo, že začala moje era Kingovek a později i jinych hororu, která do teď nezkončila. I když v současné době se semtam vrhnu i fantasy nebo nějaké to sci-fi.
Takže ke čtení mě přivedla navštěva knihovny v první třídě a fakt, že jsem neměla moc kamarádů a čtení byl jediný konstruktivní způsob jak trávit volný čas.
Rowlingová a taky Bukowski, na to co jsem o něm slyšela, tak zas taková bomba to nebyla. Ale nemyslím si, že by byla nějak extra preceňovaná Meyerová. Je fakt, že Stmívání žádná velkolepá literatura není, ale teď čtu Hostitele a to je o poznání lepší.
Chyby celkem snáším, pokud jich není moc, ale nesnáším překlad v pražském stylu- takovej velkej atd. Taky mi vadí, když si pujčím z knihovny knížku a z ní vypadávají listy, nebo tam některé projistotu vůbec nejsou. A poslední dobou se setkávám s tím, že najdu v knihovně nějakou knížku a ona nemá na obalu anotaci, to mám taky strašně ráda. A taky nechápu zakládání knížek tím, co je zrovna po ruce (nemyslím tím zrovna nějaký čistý papír), nevycházím z údivu nad tím, čím je schoná založit knížku moje mamka- kapesníkem, lžičkou, jinou knížkou...
Všude, kde to jde- nejčastěji doma, ale i v tramvaji nebo v autobuse, všude kde vím, že budu delší dobu čekat, za mých dob na střední jsem pročetla skoro každou přestávku (občas i hodinu), teď na výšce si občas zalezu do studovny a věnuju se nějakému tomu filosofovi
Většinou si pouštím hudbu nebo aspoň televizi, jsem člověk, který nesnese ticho. U čtení mi nevadí skoro nic, mamka kdysi říkala, že když se začtu do knížky, tak mi může o hlavu třískat talíře a já si toho nevšimnu.
