bubka diskuze

je ale otázka, zda všichni označíme tytéž strany za extrémistické a tytéž voliče za osly.

no to tedy museli být bílí Američané dost prosťáčci, ne? když za generace soužití s černochy, za generace plození potomků s nimi, kojeni černošškým mlékem si nevšimli, jak jsou si podobní.

Rasismus a tvá slova woodwarde to potvrzují, je politickým konstruktem, který má odůvodnit nadvládu jedněch nad druhými a v zájmu této nadvlády je tvořen, podporován a upevňován, nic na něm není přirozeného.


Dnes se stačí mrknout do článků a diskuzí na netu a vidíme něco podobného - Rusové jsou krutí primitivové., Putin je zločinec, Rusko je primitivní země... a to vše od těch, kdo sami mají ruce od krve a jejich země vzdělaností neslují.

Je to známá hra na dehumanizaci odpůrce, toho, kdo nás nechce poslouchat a rozhodně si od nás nechce nechat vládnout, evropští židé o tom také věděli své. Ten, koho vylíčíme jako stvůru, dříve či později bude jako nečlověk i přijímán a soucitu a spravedlnosti se nedočká, není pro něj určena. Starověk to pojal velmi didakticky, ty, které chtěl zničit nechal žít nějakou dobu v kleci,. ve vlastních výkalech,. bez možnosti se omýt a spravit si oděv a pak je dovezl domů a předvedl lidu - aby doložil,. že toto přece nemohou být stejní lidí jako dovozci sami.¨

Naštěstí je dnes tolik možných zdrojů, i když některé z nich bude sledovat speciální útvar, který vzniká při MV ČR za potlesku většiny, protože cenzuru, to my rádi, že kdo chce a dá si jen trochu práce a samozřejmě užívá mozek, se k nějakému závěru dobere.

baghítra - nic takového jako mongoloidní rasa neexistuje jsou to jen nesmysly.

kupodivu všechny vlastnosti, které ty považuješ za důležité - a běh mezi nimi asi nebude .jsou jasně poznávacím znakem tvé rasy -. že ano? a kdyby zase jiné vlastnosti se ukázaly těmi "lepšími" jsi připraven vše přehodnotit.
Kdysi - a to vím od pana Goulda - bylo dítě považováno za neumělý obraz budoucího dospělce, tehdy dětské vlastnosti byly shledávány u černochů a u žen, později, když se ukázalo, že dětství je tou nejtvořivější částí lidského života se jako naschvál vylouplo,, že dítěti se více podobá bílý muž.

Nevím, jak by dopadla soutěž Číňanů a černochů,, nikdo to ještě nezjistil a nebyl proveden a ani doufejme nikdy nebude proveden experiment, v němž by vyrůstaly vzorky za stejných podmínek a ve stejné stravě, vsadím se ale, že skupina černochů, zejména kdyby byli vybráni třeba mezi Pygmeji nebo podobnými kmeny, by neměla s trénovanými Číňany šanci ani dnes, i když samozřejmě vím, že nyní slušně živení Číňané pomalu dotahují ve výšce Bělochy a Japonci snad už dotáhli....
Petr Bakalář je rasista a jeho vývody jsou snůškou zbožných přání a blábolů.

aha, tak proto jsou v amerických městech tak časté rasové bouře, že tam už rasismus není.. rozumím.
jestli mezi vězni v USA není stejný poměr barevných a nebarevných než jaký je v populaci, jestliže černí za znásilnění bílé jsou trestáni tvrději než bílí za znásilnění černé - a to statistika podchycuje, asi tam rasismus je. a černý prezident na tom nic nemělní,. NAvíc on není černoch, je to mulat a nemá nic společného ve své černé rodině s americkými černochy, jeho předky nikdy nebyli otroci, jen patrně otrokáři.

Pohled na člověka jen skrze barvu jeho kůže je nepřípustný a nic na tom nemění komplex méněcennosti, který k tomu bílé vede, ovšem bát se cizinců, kteří přicházejí násilím, bez dokladů, a ve lži, ten pocit je nejen oprávněný, ale vnukl nám jen pud sebezáchovy. a jestli oni jsou černí, bílí nebo puntíkovaní je zcela a naprosto jedno, jestli jsou fanatiky Mohameda nebo Ježíše je rovněž šumák

baghiro - průzkumy ale neodhalily, že by různé rasy měly různé schopnosti, rozptyl mezi nimi je nepatrný a menší než mezi příslušníky . jednotlivci té které rasy. vzhlede)m tomu, jak po staletí, možná i tisícileté dochází z mísení lidských populací, patrně nejde tak snadno objevit někoho, kdo by byl i po předcích jedné jediné rasy. Jaké rasy je Afroameričan tmavé pleti mezi jehož předky převažují běloši? a jaké jeho batr blonďák ze stejných předků? a samosebou naopak. Arabové - jaké jsou rasy? a jaké rasy jsou hispánci?

Woodward - půokud nahléídneme do historie, odpor vyvolá obava z lidí, kteří se od nás liší tehdy, kdy je jich příliš mnoho a cítíme se jimi ohroženi, jednotlivce přijímal i středověk s úsměvem, a rasismus neprojevoval,, někde jsem dokonce četla o britské lady, černošce, která byla vítaným hostem.
Rasismus například v USA, kde je stálý, je uměle vyvolán, tam přece nebyli černoši odlišní něčím, jiným než barvou a sociálním postavení, černošské kojné kojily bílá mimina a vychovávaly je černé chůvy pomalu do dospělosti, jak by v běžných a přirozených podmínkách mít běloši vůči nim předsudky a naopak? jak bys je chtěl vinit z neznalosti, vždyť byli dohromady rodinou a mnohdy dokonce i pokrevní. Jak by mohli v hloubi duše věřit v bláboly o odlišných schopnostech a určení?

Odpor k jiným vzniká tam, kde se jimi cítím být ohrožena -proto je přirozený odpor k současným migrantům, kteří do Evropy vtrhli tak, že bez dokladů rozkopli dveře, je přirozený, to ano,, ale je také oprávněný?
Vzhledem k snůšce lží, kterými nás vlády i média bombardují si o tom nemůžeme udělat spravedlivý obrázek. a proč nám lžou, to ještě nebylo definováno.-

já s tím ale nesouhlasím, I rasismus je politický a chladný kalkul, kterému jeho tvůrci a největší propagátoři možná až tak nevěří, ale hodí se jim do krámu. od tzv. politické korektnosti se neliší.
Oboje slouží k ovládnutí lidí. Je to stejná neupřímnost a manipulace jako je pláč nad osudem civilistů ve východním Aleppu a lhostejnost k osudům civilistů v té druhé část města, v Mosulu, nyní i Palmýře... , jako je boj za lidská práva jednoho, dvou, dvaceti novinářů, disidentů a lhostejnost k osudům poloviny občanů mnoha zemích, tedy na osudu žen v islamských zemích, zejména pak na území našeho skvělého spojence Saudské Arábie. a vůbec nevadí, že ty ženy, bez možnosti volby, jsou v kriminále celý život od narození po hrob.

není to moc přiléhavá poznámka, protože nové aranžmá, a to i se zásadními změnami , je v hudbě více než obvyklé... a právě proto, aby se ta která hudba přiblížila novým posluchačům nebo aby vyjádřila hudební názor upravovatele.
Předpokládám, že i Čajkovskij je někde upraven jako rock a pokud není tak i bude.-

nevím už, zda jsem se srozumitelně vyjádřila, Pleva napsal svůj krásný román výbornou češtinou,, a nikdy jej nepřiřadil DD, naopak, rovnou zdůraznil, že je to převyprávění na motivy knihy. Takže vše v pořádku. Pleva umí napsat příběh, jeho Malý Bobeš je taky nezapomenutelný.

a fujtajxl jsi, woodwarde, jen ty sám.

reader, vyhozenou jsem už našla Chaloupku strýčka Toma a asi před týdnem dvě nepotterovská a nevydařená díla pani Rowlingové Volání kukačky a Hedvábníka.

woodward - no a mně se zase líbil Plevův Robinson a ten původní ne. Co to ale říká? podstatné je, že Pleva na motivy DD napsal svůj příběh Robinsona, nepsal ho holými větami, nepsal ho jednoduchým jazykem, napsal ho dobře a čtivě tak, že většina současníků zná spíše jeho převyprávění než původní dílo. Převyprávění plně přiznal a posuny v charakterech i v ději byly pochopitelné a srozumitelné. Já mám doma obě knihy.... vycházely souběžně.

naproti tomu Menadr vydal výcuc z Podivuhodné cesty, který přiznán nebyl a není dosud, dokonce je připisován autorce původního příběhu a jeho dobových úprav, nad tím se ona patrně v hrobě obrací, navíc je psán nebarvitou jednoduchou češtinou neobraznou v podstatě v holých větách.Tak nějak by mohl příběh shrnout na nějakém literárním kroužku třeťák. Je to podvod na čtenáři. To ten Disney má více odvahy, ty své kýče vydává pod jménem studia a za velikány pohádkového vyprávění se neschovává, i když je vykrádá.

K Vernemu a Neffovi se vyjádřit nemohu, nečetla jsem Neffa. Pokud příběhy převyprávěl a přiznal, je to v pořádku, nepředpokládám, že to psal primitivním jazykem. Pokud je nově přeložil - pak je to zcela dobře,Pokud je napsal znovu a jinak a přiznal, je to jistě v pořádku, když je nevydával za díla Julese Vernea.

naproti tomu Plevovo převyprávění je výjimečně zdařilé, bez něj by nečetli byli bývali Robinsona ani rodiče a možná ani dědové dnešních dětí. Rozhodně také přiznává, že je to převyprávění.

patrně tedy paní Hartlová přeložila doslova koktavé převyprávění krásné knihy, Protože za literární hodnotou této knihy to jistě být nemohlo. Pokud, samozřejmě, nepovažujeme za plus jednoduché nebarvité věty, které jen podvodně jsou vkládány do úst Selmy Lagerlöfové. Poctivé by bylo - kniha na motivy... nikoliv "napsala".

Z původního švédského vydání této knihy samozřejmě zmizelo více odstavců, byla totiž původně psána jako čtivý zeměpis Švédska, zadali si jej švédští učitelé ,příběh skřítka měl být jen jakousi mašličkou, která údaje o zeměpisu a vlastně i přírodopisu spojí.


Převyprávění, které vydal, patrně ze švédského převyprávění, Meandr, je stejným přežvatláním krásných příběhů., jako jsou kýčovité příběhy Walta Disneye, které vykradl z velkých pohádkářů, Andersena, Hauffa, lidových vypravěčů, a překlad paní Hartlové jej z té stoky rozhodně nevytáhl. Zaměřuje se na jednoduchost výrazových prostředků, polopatismus ve vyprávění a vynikající nepoetiku. Pokud tak má vypadat překlad, splnil očekávání.

Mnohem přínosnější by bylo vydání přiznaného převyprávění či přiznanou inspiraci knihou, kterou vydal T.E. Tisovský pod názvem Podivuhodná cesta nezbedy Petra s divokými husami.

Rozhodně bych se nebránila modernímu překladu, který by knihu - jakoukoliv knihu - přiblížil dnešnímu čtenáři, aby nedopadla jako středověká poezie, kterou čte jen málokdo, ale moderní překlad staré oblíbené knihy a toto je nebe a dudy.

já nejsem fanoušek pana Verne, bavila mne jen kniha Dva roky prázcnin a Na vlnách Orinoka, ale zdá se, že dnes jsou dvě možné cesty - buď pád tohoto autora do zapomnění nebo modernizace překladu. Jestli převyprávění je tou modernizací, to nevím, nečetla jsem,

zato jsem si pořídila - a lituju toho - poslední vydání knihy Podivuhodná cesta Nilse Holgerssona Švédskem, nakladatelství Meandr ,zaujala mne ilustrace na obálce. a chvála této knihy, Koupila jsem ji na netu, takže neprolistovala, a musím říci, hnus.

Převyprávění pro idioty a to ani nemluvím o tom, že původní české vydání, samozřejmě již beletristicky upravené, není zdaleka tak nemoderní jako jsou verneovky. Překladatelka paní Hartlová by se měla stydět, i když to patrně přeložila z vydání pro idioty v zemi původu. Ještě že mám vydání z roku 1957. a i ty ilustrace nestojí za mnoho.

Ta úporná snaha učinit z knih jedinečných knihy na jedno použití je skutečně překvapující. Nebo je snad cílem vychovat nové generace oslů?

Lessano, vzdávám se, pryč s úchyly typu Zoly, Dostojevského, Exupéryho.... fuj, ničí nás, neumožňují nám být šťastni, nenabízejí pomocnou ruku...Pilcherová, Steelová, Prabhupáda nebo William Patterson White, to jsou naše hvězdy... nemlčí, řeší, kolty proklatě nízko, duši plnou míru a srdce plné lásky. Dobře to dopadne.

Leiah, diskuze ztrácí smysl, protože na vrcholy současné literární tvorby přístupné jen extrémně fundovaným, fakt nemám. a to ani když jsou to pohádky a co více, starými pohádkami více než inspirované. Horečné hledání rozdílů je tvoje parketa.

ano, to mi chybělo, je to jeden z vrcholů moderní literární tvorby, ještě je třeba dodat, přístupný jen mimořádně inteligentním a znalým čtenářům.... to už tady bylo, IQ aspoň 250 stačí jen na základní dílka této zábavné literatury. ale tak jak tak se vsadím, že za sto let ani pes neštěkne po 99,99 procentech onoho vrcholu současné literatury, zatímco pohádky , ty staré , si přečte i potom každý rád.

Asi se lišíme v náhledu na úlohu literatury.
já tvrdím, že její jedinou úlohou je zobrazovat, seznamovat i pobavit, že vychází ze života a v něm může ale nemusí přijít útěcha, někdy přichází beznaděj .a někdy si prostě jen zvykneme a naučíme se se svým neštěstím žít.¨a taky tvrdím, že s výjimkou učebnic nebo literatury naučné vůbec nemá jinou úlohu než seznámit nás s příběhy a postoji, myšlenkami a strastmi jiných, abychom pochopili, že nejsme stejní. Navíc zobrazení nemocného světa může přinést i poznání, že prostě nemocný je, ale možná jej přinese až budoucím pokolením, možná to neumíme jako současníci vidět.

Myslím si , stejně jako nějaký diskutující přede mnou, že útěcha nebývá vždy dobrá, a že nejlepší je společné mlčení i bez řešení. Protože jsou věci a události, z nichž utěšit prostě nejde a řešení nemají a i o tom je literatura.

no to skutečně nedal, hrany, hlouposti o užším záběru pohádky, tvrzení o tom, že pohádky jsou jen pro děti, pardon, to nejsou argumenty.

Definice pohádky se nemá jak a proč měnit, je to pohádka, lidová pohádka, umělá pohádka a jednou z forem umělé pohádky je fantasy.

Patří tam i hororové pohádky, a pohádky o různých nadpřirozených bytostech - vlkodlacích, upírech, nemrtvých.. ty byly primárně, stejně jako pohádky erotické, určeny pro dospělé. Městské legendy a pohádky, zkrátka je toho mnoho.

Naias - určitě mají blízko, ale chybí ta neurčitost a taky nějaká strašidla a zázraky.
tsal - nechme si každý svůj názor, já jsem stále jista, že fantasy je pohádka, a pohádky, jak známo, nejsou jen pro děti.

Lessana - ale to snad vámi zmiňovaní autoři nedělají, oni jsou zděšeni tím, co se děje kolem nich , podávají svědectví neukájejí se tím.Nemyslím, že by cílem literatury mělo být dělat svět lepším a krásnějším, ona svět odráží a pokud mění, tak jen na krátko, jen zábleskem. Jací jsme my a náš svět, taková je literatura, ne naopak.
na druhou stranu příběh může změnit mne a můj postoj a možná pak i ten svět.

Leiah - vidím to obráceně - fantasy jako podžánr pohádky.

Vím, že to zapálené milovníky fantasy zlobí, nicméně nebyli schopni podat ani argumentační ani jiný důkaz o tom, že fantasy se od pohádky liší. Já myslím, že je to pro fantasy dost pocta, že ji pohádka jako pohádku uznává,neboť právě pohádka přinesla a v nových variacích i přináší však, čím se vyznačuje i fantasy.

Nevím, jak píše Steelová, nečtu ji, ale pokud píše o podivuhodnostech a taky o lásce, o nebezpečí a jeho překonávání , o kouzlech a záhadách, pak ano.

Pohádka není o nereálnosti, pohádka je příběh pojatý jinými prostředky, zabalený do tajemna a rozličných kulis, s hrdiny vybavenými neobvyklou mocí a vlastnostmi,, ale tak či tak stále podávajícími svědectví o něčem, co bylo, je, mohlo být nebo možná bude.
Odehrává se při tom v neurčitém čase a na neurčitém území a povětšině taky dobře dopadne, ne ale vždy. Její příběh je v konkrétnech chápán jako neskutečný, ale zasahuje nás právě proto, že jistým způsobem i tak odráží naši realitu. Přináší poučení, přináší mravní imperativ,, některé jsou vulgární, erotické, zobrazují i katastrofy. čerpají z hluboké historické přepracované lidské zkušenosti a fantazie.