bubka komentáře u knih

velmi čtivá kniha, kromě detektivního příběhu řeší i otázky smutku, důvery a odpovednosti k druhým.

asi jsem se ocitla v paraelním světě, nějak jsem musela projít branou času a minula svůj svět, v tom mém jsou vojska SS považována za zločineckou organizaci, kniha, která je oslavuje a idealizuje za nepřípustnou propagandu zla, jejich činy chápeme tam, u nás, jako zvěrstva a jejich kamarádství za jasné zločinné spiknutí. chci domů.

nejen, že si to peklo plně zasloužili, ale kniha je prodchnuta obdivem s vojskům SS,, což je podle mne poněkud podivné, rozhodně se nerozepisuje o tom, co tato vojska prováděla (ale wehrmacht také), dostatečně ve srovnání s projeveným nadšením. proto ji považuji za povrchní

zatím jsem zvládla dvě ze tří, první byla dost roztahaná a v podstatě jsem skoro až na konci pochopila, že je tam i vražda, druhá byla exkluzivní popis cesty po Británii, jen její překladatel dosud nezjistil že autorka knih o bratru Cadfaelovi je žena ani to, že kniha autorky Josephiny Teyové je do češtiny i slovenštiny už léta přeložena a vždy jako "Vrah či oběť"

hezká kniha, podobná našemu Práčeti, oslava dětství i za války, rodiny a skutečně skvělé a vítězné Rudé armády.

hu, to jsem se lekla.... Putin pod postelí, ještě, že za dveřmi na něj číhá prapor AZOV.... zkrátka je to čtení nesmyslné a lživé, ale napínavé.

na druhé straně je obdivuhodné jaké zklamání vyvolává nenaplnění naprostého nesmyslu liberálního pohledu na svět a život, tedy že historie skončila a už všechno pofrčí, jak podle nich má. Nepředpokládám, že by si to myslel ještě někdo další, kromě zpálených liberálů, kteří, zdá se, uznávají jen jedno autoritářství, to americké a to bez ohledu na to, kolik škody napáchalo, myslím, že svět je v pořádku, žije, vyvíjí se, a vývoj je to, co kniha neuznává a nelíbí se jí. No ale to je život, neustálá změna a vývoj.

autorčiny knihy mne dříve bavily, dokonce jich dost mám, i tuto, ale myslím si, že to, co předvedla v této knize je už moc násilí pro násilí, děs pro děs a motiv žádný pořádný

byla jsem zvědava na to, co sdělí pan Patočka a nezklamal, manipulativní emoční výklad v duchu toho, co se dnes v některých kruzích žádá. Já sama nejsem příznivkyní pana Babiše, (ani pana Patočky), ale podobné agitky Babišovi u lidí s kritickým uvažováním neuškodí.

hvězdička za snahu :)

pro mne přesvědčivé přiblížení uvažování autisty, aspoň jak to jde přiblížit neautistovi. Nemyslím, že by Ginny dávala přídomek Napořád proto, že si to tak moc přála, aby právě tihle byli napořád, ale spíše proto, že jí to řekli a ona, která uvažuje hlavně v konkétnech musele vnitřně odlišit matku, která ji týrala od těch, o kterých jí řekli, že jsou napořád, i když jich bylo více než dost.

kniha ukázala i bezmoc dítěte v dospělém světě, který ho nikdy nebere dostatečně vážně, pokud říká něco, co odporuje myšlení dospělého světa.

konec příliš slaďoučký na to, co se dělo a na to, co se událo v Mauře. Musíme se zamyslet i nad tím, zda by Maura dokázala udržet při životě své miminko v prostředí v němž to Ginny dokázala.

zvláštní je, že jsem se k ní propracovala až nyní, vzala jsem ji z poličky na nádraží, protože jsem svou rozečtenou zapomněla doma.

a je opravdu skvělá, má atmosféru i napětí, které je udrženo vždy drobnou poznámkou typu: to ještě nevěděl, že to dělat neměl, tím udržuje čtenáře dost v napětí. Detektiv se smyslem pro humor a klidný i vražedný anglický venkov,

no tak už jsem dočetla poslední,, jo, byla zajímavá, zóny, kam se jedni bojí a druzí tam musí žít, protože nemějí na jiné bydlení, ale bojí se taky, náboženská pestrost, je to zajímavý kaleidoskop turiosty v USA,. stále přítomná rasová bariéra... a volební obvoc pana Obamy, ten první, ten byl popsán skvěle, bída, násilí a zmar.. to byla jeho odměna voličům.

Ovšem autor zase je zklamán tím, že v jeho očích správný a hodný stát Izrael je vnímán jinými jako nebezpečný násilník zatímco dle jeho pohledu divní a násilní Palestinci, kteří to prostě nevzdají, jsou jinými, a to nemůže pochopit, vnímáni jako ti, kterým se ubližuje. a děsná je ta smlouva s Iránem...

Autor se nejak z tohoto kruhu neumí vymanit.

tak nevím, o uprchlících jsem se mnoho nedozvěděla, jen o jejich nepohodlném ubytování a o tom, že se prostě v nuceném nicnedělání nudí, a taky o tom, že většinou velmi dobře sami vaří.

Zase jsme se ale motali nad připomínkami, jak nikdo nemá rád hodný Izrael a všichni, nejen uprchlíci, mají rádi zlé PAlestince,. Autor to poněkud přehání¨

Jinak veliké plus je to, že se nebojí ptá se kohokoliv na cokoliv ho napadne a proto tak jak tak přinese o kousek jiný pohled i tato kniha.

naprosto nečtivá, plochá a fádní detektivka, na takové jsme dříve od autorky zvyklí opravdu nebyli, jedna hvězdička jen ze slušnosti.

byla jsem zvědava na knihu, kterou opěvují milovníci Izraele a odpůrci Palestinců, mezi ně se sice sama neřadím, ale kniha se mi líbila .

I když autor, pochopitelně, sám fandí těm, k nimž se počítá, dozvěděli jsme se, že Palestinci nejsou žádní primitivové neschopní a líní, naopak, jejich města a domy a zahrady tam, kde jim je nerozbíjí izraelská armáda, jsou krásné i když postavené i z mezinárodních zdrojů, jako ostatně i celý Izrael,

nepochopila jsem autorův údiv, že ti, jejichž dědové a báby byli vyhnáni z Haify se stále cítí být Haifany, když on sám, syn přistěhovalců a s ním i mnozí další se cítí být díky podstatně starší a podstatně spornější spjatosti majiteli kusu staré Palestiny,

dozveděli jsme se, že Palestinci nemají rádi Izrael a že mnozí Izraelci také nesnášejí jeho politiku, což je za mne dobrá zpráva,

a zjistili jsme spolu s autorem, že život židovské komunity uprostřed Hebronu, který je jinak palestinský, život na vyhrazeném kousku území, které se nedá ani udržet v čistotě natož budovat a z něhož se nedá svobodně vycházet, je nepříjemný, tutéž zkušenost učinili ale i palestinští obyvyaelé Gazy, na což autor nepřipadl,.

potvrdili jsme si, že osadníci skutečně kácejí palestinské olivové háje a zahrady,

zkrátka, že je tam situace nemilá, těžko řešitelná a v podstatě bránící v normálním životě všem, a že se na ní přiživují mnozí.

musím pochválit překlad, byl barvitý.

mně kniha opravdu nebavila dočetla jsem ji s přemáháním a nezanechává výraznějších stop.

kniha se mi líbila, zvolila jsem ji , inspirovaná obálkou, jako knihu úsměvnou a milou a taková taky byla,.nestěžuju si protože jsem neočekávala kritický román ani rozpolcené duše. Krásné popisy zahrad, jídel, milí lidé.

a měla jedno nezanedbatelné plus, nezabývala se problémy puberťáků, ani sexuálních menšin mezi nimi. skoro jsem si říkala, že se tomu nedá vyhnout - a dá.

knihu jsem četla souběžně s knihou Adolf Hitler můj přítel z mládí a nemohla jsem přehlédnout, jak blízké bylo uvažování mladého Hitlera a nakonec i jeho přítele k uvažování džihádistů.

Soupiska toho, co "mým lidem", ať již národu nebo náboženské skupině provedli, ať je to reálný pocit nebo jen fantazie, je, podle jejich soudu, opravňuje k čemukoliv a pocit, že jejich přesvědčení či přání je natolik důležité, že nic se mu nemůže rovnat ani postavit. Tomu se říká nedostatek empatie a možná i jinak.

Souhlasím s tím, že Evropané, a to zejména západní, toho provedli světu muslimů, ale taky světu šamanistů a dalších moc a moc zlého,. krutého a s ISIS v podstatě srovnatelného, ne-li horšího, s tím operují tyhle skupiny, ale nějak mi uniká, čím to může ospravedlnit nové kruté násilí, tedy něco, co je džihádistům, s nimiž tam hovořili, nad slunce jasnější. Je to uvažování primitivů s touhou po krevní mstě.

V knize mi chybělo nějaké zamyšlení nad ženami v ISIS, i když chápu, že za deset dní toho stihli i tak dost, a šokovalo mne, že ten podřezávač z Británie jim dělal řidiče.

Rozhovory s džihádisty i ty postřehy z běžného života, které za deset dní, hlídaní novináři mohli získat skutečně nedávají mnoho naděje na to, že tihle lidé by se kdy mohli změnit..

Události v knize popsané se staly před tím, žež ISIS utrpěl tvrdou porážku od asadových , tedy syrských a ruských sil. Myslím, že dnes by už džihádisté nebyli tolik sebevědomí.

Kniha je bezesporu zajímavá, zjistíme, že i Hitler byl kdysi člověkem.

V podstatě od dětství byl poněkud podivínský a autoritativní, bezesporu vášnivý, i když nikoliv v sexuálním slova smyslu., umělecky založený, roztěkaný i cílevědomý, pedant neschopný empatie.

Mně osobně zarazilo to, jak autor vidí situaci v RU, vidí ji, po vzoru svého přítele, jako utlačující pro Němce v zemi, . Němce podle tohoto názoru utlačovala přítomnost neněmců, to je velmi zajímavý pohled.

Taky zjistíme, že se tehdejší německy mluvící Rakušané považovali za Němce, od války však je cíleně budována rakouská národnost, od té německé odlišná - a to je dobře.

Zvláštní z mého pohledu je i to, že autor nijak nereflektoval ani zmínkou na nic, co se za strašné války rozpoutané jeho přítelem stalo, na koncentráky, na strašnou válku v Polsku, SSSR i jinde. Chápu, že to nebylo tématem knihy, ale i přes to je to divné.

Autor se sice dotýká Hitlerovy stupňující nenávisti k židům, ale jako by si nevšiml, co vše jim připravil a nemohl si toho nevšimnout ani ve Vídni a ani v Linci.

Zvláštní mi taky přišlo, že jako ohrožení vnímali oba chlapci snahu o českou školu v Linci, kde Češi žili a jako normální většinovou německou přítomnost v Budějovicích, tedy na historickém českém území

Rozhodně jsou velmi zajímavé a někdy překvapující informace o Hitlerovi, ale nakonec i o autorovi samém, o o jejich pohledu na svět, který se pořádně lišil od toho známého. Oba byli jako uzavřeni v němectví. autor jistě neměl v sobě takový odpor k neńěmcům, ale přes to ukázal sám na sobě a ve své knize, že právě takoví jako on mohli Hitlera vyrobit a udržet u moci. Souběžně jsem četla knihu o ISIS - rozhovor s německým bojovníkem a oni uvažují podobně

kniha je literaturou faktu, nelze ji hodnotit jako literární dílo.

kniha je na to, že se jedná o odbornou knihu docela čtivá, já s ní naprosto souhlasím, potvrzuje mé názory jak na náboženství jako takové, tak na bibli a v neposlední řadě i na "židovský národ" s jeho "nároky" na Palestinu. Podobné názory jsou ale na DK považovány za odsouzeníhodné a i pro ně se mi dostalo zákazu diskutovat.
Je obdivuhodné, jak autor, reálně potomek několika národů i náboženství i světonázorů včetně ateismu, sám patrně ateista, dokázal se od nacionalistického balastu spočívajícího v tom, že jen ten můj národ je nejlepší, docela slušně oprostit.
Kniha přináší i zajímavý pohled na realitu "demokracie" v Izraeli. Úřední neexistence izraleského národa, ateistů, nepřiznání židovské národnosti, tedy té plnoprávné, ani dětem židovských otců s nežidovkami, natož těm, kteří nevykazují vůbec židovské předky, leda konvertují k židovství.... velmi zajímavé a otevírá oči.

je to takový souhrn pověr, představ,, a nápadů. Zajímavé jako každé takové čztení, ale hned na začátku se objevují takkvé věcné nesmyly, že i kdyby člověk chtěl, knihu nemůže brát vážně, třeba nepravda o tom, že parapsychologové objevili v přepadeném Iráku dva sklady chemických zbraní, zajímavé ale je, kolik lidí hledá nenalezitelné. vcelku čtivá.