Adolf Hitler – můj přítel z mládí přehled

05.10.2020

Na tom starobylém národě zaníceně lpěl. Láska ke všemu německému mu byla nade všechno.

Miguel Serrano, chilský diplomat a myslitel, prohlásil, že tato kniha je nejdůležitější ze všech, které kdy o Führerovi byly napsány. Jistě je také nejkrásnější.
Popravdě pro mě vzpomínky Augusta Kubizeka znamenají příliš mnoho, než abych je komentovala jako historik, ačkoli je to jeden z nejdůležitějších pramenů a spolehlivý, jak dosvědčuje i Brigitte Hamannová. Pořád jsem z nich tak rozechvělá, že je můžu označit nanejvýš za zlom, který mi toho nesmírně mnoho vyjasnil. Jeden z těch aha-momentů byl tak intenzívní a oslnivý, že nejspíš právě změnil moji odbornou specializaci. Ale kdybych se to pokusila rozvést, asi bych nebyla o moc srozumitelnější než noční řečnická cvičení ve Stumpergasse. :) Prostě jedna z nejlepších knih, které jsem v životě četla.

Čistě literárně je to překrásné dílo dílo jemného vkusu a citlivého intelektu, vynikajícího pozorovatelského nadání i filosofického úsudku. A také plné chápavosti a humoru (představu mladého Adolfa Hitlera oblečeného v pytli na slámu, takže vypadal jako indický asketa, už asi nevyženu z hlavy :D). Jednou jsem nachytala svého otce, jak se řehtá nad kapitolou Adolf skládá operu. Nutno podotknout, že August Kubizek to s budoucím kancléřem vůbec neměl lehké. Jeho dobromyslná, kultivovaná a laskavá povaha ale umožnila přátelství neobyčejné hloubky i umělecké podnětnosti. Autor mě přiměl k dalším a dalším zamyšlení nad tím, co znamená slovo přátelství, jak říká v závěru.

Jelikož je to pramen, očividně se dostává spíš k historikům než k laikům. To je ale škoda. Měl by si ho přečíst každý, kdo stojí o pochopení prostředí, z nějž vyrůstá Mein Kampf. (Tedy těch pár čtenářů, kteří mají pohromadě dost mozkových buněk, aby jim došlo, že občas něco nedává smysl jenom proto, že neznají historický kontext.) V tomhle ohledu je Můj přítel z mládí vynikající: uvádí čtenáře do prostředí provinčního Lince i multikulturní Vídně; zmiňuje hospodské schůzky selských schönererovců v Leondingu, roztahování českého živlu i strhující vášnivost tehdejšího wagneriánství a hudebních bojů o Brucknera K nesmyslům v překladu: místo školský spolek má být Schulverein, což je konkrétní organizace; a Rheingold v žádném případě není Wagnerův hrdina, nýbrž název jeho opery (Rýnské zlato). Sám August Kubizek se (naštěstí) mýlí v tom, že žádná z básní mladého Hitlera se nedochovala.

Četla jsem tuhle knihu dlouho, protože jsem nad ní vlastně víc přemýšlala, než četla. Nosila jsem si ji na prosluněné louky, které vypadaly jako ze zlatého podzimku v Nietzschově Ecce homo Ale číst dlouho nestačí. Budu se k ní vracet do smrti.