hortenzie diskuze

Ještě mě napadlo pár tipů:
Kubka, František - Karlštejnské vigilie
Třebízský,V.B. - Povídky karlštejnského havrana
Kratochvíl, M.V.- Lásky královské
Kratochvíl, M.V.-Dobrá kočka, která nemlsá

a z anglických dějin - moc hezká knížka Královna bez koruny od M.C.Barnesové, knihy od J.Plaidy (není to červená knihovna, jak by se snad zdálo) a výborně píše E. Chadwicková.

Znáte Ludmilu Vaňkovou? Výborné knihy o Přemyslovcích a Lucemburcích - čte se to samo.

Taky se mi teď knihy pro děti moc nelíbí. A vzhledem k vysoké ceně bych si představovala, že budou mít vyšší úroveň. Většinou jde o knihy s pár stranami, navíc často s takovými polstrovanými deskami - asi předpoklad, že dítě bude mít doma těch knih jen pár. Problém je, že děti touží třeba po knihách o lokomotivě Tomášovi - jen jsem nakoukla a tedy nic moc. Jenže vysvětlujte dítěti, že je lepší počtení o princích, chytrém Honzovi apod., když všichni kluci ve školce mají Tomáše?! Snažím se číst třeba Drdu (České pohádky), Horáka (Český Honza), Lada(Nezbedné pohádky), když nezabírá Němcová či Erben, ale moc se mi to nedaří.

Karel Poláček: Bylo nás pět
Zdena Frýbová: Robin
Leo Rosten: Pan Kaplan má třídu rád
Amálie Kutinová: Gabra a Málinka
a mnoho dalších.

Záleží na tom, co chcete koupit. Já jsem delší dobu sháněla knihu od určité autorky, nikde nebyla šance - ani v nových knihách, ani v antikvariátech. Potom jsem si vzpomněla, že jsem přihlášená na Databázi, tak jsem zkusila štěstí. A vyšlo mi to - místo jedné knihy jsem získala hned dvě a za slušnou cenu - navíc knihy jsou téměř jako nové. Teď se snažím jít na Databázi skoro každý den - konečně jsem v té správné společnosti! Lidé kolem mě (tím nemyslím rodinu!) totiž nečtou a já to nedovedu pochopit.

Bylo mi asi 9, dostala jsem plané neštovice - v červenci(!) - asi jsem u toho měla teploty a byl důvod držet mě v klidu. Přišla se na mne podívat dětská lékařka(koupili sousední chalupu) a donesla mi knihu Pohádkový dědeček. Nebyla nová, ale moc mne potěšila. Od té doby mi ta hodná paní nosívala knihy po svých dětech a já je hltala jednu za druhou. Jako trochu větší jsem si už nosívala knížky ze školní, pak obecní knihovny - byl to výkon, protože jsem ty poklady vláčela 3,5 km na zádech v brašně a rodiče se často divili, jak mám těžkou aktovku! Láska ke knihám mi zůstala, našla jsem si manžela - velkého čtenáře, dcery taky hodně čtou a teď už čte můj první vnuk. Takže tu lásku k psanému slovu přenášíme stále dál.