hortenzie diskuze u autorů

Nestudovala jsem historii, ale historickou stránku díla bych hodnotila trochu hůř - např. tvrzení autorky, že Ludvík XIV. neměl s Marií Terezou žádné děti, je absolutní nesmysl - dětí se jim narodilo celkem 7, ale jen syn Ludvík se dožil dospělosti - měl též syna Ludvíka a ten opět syna stejného jména - ale teprve pravnuk přežil Ludvíka XIV. a stal se králem Ludvíkem XV.
Také jsem si všimla, že tyto Ludvíky přiřazuje ke Kapetovcům - od Jindřicha IV. již jde o rod Bourbonů.
Ale jinak moc pěkně vyprávění osudů šlechtických rodů během několika staletí. Nádherný popis krajin, sídel, oblečení apod., zajímavé životní osudy šlechticů od doby Karla Velikého až do doby Napoleona. Knihy se čtou jedním dechem. Navíc na sebe přímo nenavazují - každá kniha vypráví jeden příběh .

Souhlasím s WEILem - také nechápu tu kritiku - proč máme stále snahu někoho zatracovat? Četla jsem od autora jen 2 knihy - Náš dědek Josef a Rodáci a Odrodilci, obě tyto knihy jsou dobře napsané a stojí za přečtení.

Výborný český autor. S jeho knihami se setkávají čtenáři od nejútlejšího věku - leporela, pohádky - nádherně ilustrované H.Zmatlíkovou - myslím, že na těchto pohádkách vyrostlo několik generací. Pro starší čtenáře různé báje a pověsti velmi dobře napsané.

Vynikající autor. Nejprve jsem dostala Tři kamarády - nádherné, ač smutné dílo. Potom jsem dostala Černý obelisk a pak jsem už žádný titul nesehnala. Dříve byl Remarque klasická podpultovka, i v knihovnách byl většinou nedostatkový. Teď jsem si to vynahradila - sehnala jsem téměř vše, po čem mé srdce prahlo, v internetových antikvariátech. Až to zaráží, kolik lidí se zbavuje takových krásných knih - ovšem zase je to štěstí pro nás, co bychom dobrou knihu nikdy neprodali a rádi se k nim vracíme. Jen toho místa kdyby bylo!

Knihy J.M.Simmela mám velice ráda. Jako první jsem četla Láska je jen slovo, ta mne naprosto uchvátila a začala jsem shánět i další tituly. Nejraději mám Jen vítr to ví, Aféru Niny B. a velice zajímavá je i kniha Hurá, ještě žijeme. Ve svém okolí jsem se bohužel setkala jen s odmítavou reakcí na knihy tohoto autora, lidé nechtějí číst knihy, které působí depresívně. Je fakt, že tyto knihy nenaladí člověka zrovna optimisticky.

Knihy od L.Vaňkové čtu moc ráda, obzvláště ty z doby Přemyslovců a Lucemburků. Je to moje nejoblíbenější česká spisovatelka.

Výborná kniha. Po zhlédnutí seriálu v TV (mimochodem slovenský dabing považuji za mnohem zdařilejší) jsem si koupila i knihu a je ještě lepší než zmiňovaný seriál. Další knihy od této autorky mne tak nenadchly, asi jsem narazila na tu nejlepší a pak už jen srovnávala.

Jako dítě jsem se k jejím knihám dostávala tajně, když si je maminka půjčovala od kolegyně. Vzhledem k tomu, že nosila domů více tzv. červené knihovny, si s odstupem času myslím, že knihy od Javořické asi patřily k tomu lepšímu, co u nás bylo vydáno. Hlavně měly hlavu a patu a ne vždy chudá dívka ke štěstí přišla. Dají se číst i dnes jako oddychovka.

Také jsem dostala tyto pohádky jako dítě a docela se mi líbily. Navíc v té době dávali v televizi kreslenou pohádku o Kájovi a Gerdě, myslím, že byla ruská. Nejraději jsem asi měla Křesadlo, Malenku a Malou mořskou vílu. Bohužel mé děti tyto pohádky nikdy nechtěly číst, ač jinak četly hodně, prý jim připadají moc ponuré a často se špatným koncem. Tak nevím, jestli s nimi prorazím u vnoučat?

Necítím se být nevyspělým čtenářem povrchní literatury, jak tady píše "mutace". Za nejlepší Haileyovo dílo považuji Hotel, ten se dá číst jedním dechem. A taky nesouhlasím s tím, že zde knihy tohoto autora nevycházely - vycházely, ale byla to těžká podpultovka, kdo neměl známé, tak se k nim nedostal. Já jsem měla štěstí, že jsme měli na škole skvělou knihovnu a k těmto knihám jsem se dostala. A po letech jsem je posháněla v antikvariátech, když se těm dříve šťastným omrzely.