Janadvorackova
diskuze
Nestalo se mi to u knihy, ale točili tady nějakou scénu z jakéhosi filmu (nevím, co to bylo, asi by se to zjistit dalo, je to asi dvacet let), a já cestou ze školy - rozdrbaná, zpocená, neupravená, tašku na zádech, potkala někoho, kdo vypadal, že vylezl ze ságy o X menech :). Tahle série to vyloženě nebyla, ani se tu nepořádal žádný con (to tady snad nikdy).
Uprostřed promenády jsem se zastavila, s takovým dementním wtf výrazem se pomalu otočila a sledovala toho chlápka, přičemž jsem částečně věřila, že když se otočím rychle, zmizí, jak si to štráduje kamsi směrem k místu, o němž (jedna ulice) jsem se pak dozvěděla, že nejspíš patřila k dějišti filmu.
Následně jsem ještě zažila šok s budkou.
Po intenzivním sledování Doctora Who - bylo to první sledování čtyř sezón najednou, jsem se vydala do města. Jedu busem, nevyspalá, přemýšlím o všem možném a mrzí mě, že desátý doktor umřel, jo. A pak najednou... po cestě potkám BUDKU!
No jasně, že to byla taková ta wc modrá toytoyka, ale byla modrá, byla to budka a jeli jsme rychle...
U knížek by mě to docela děsilo. Většinou začínají nějak jako: "Běžela lesem a za sebou slyšela kroky..." Ale budu si toho teď asi víc všímat :).
vas: Napadá mě jedna reakce "WAS?"
Na to člověk prostě nemůže říct: "Stane se."
Kapr: Zkuste se zeptat v pojišťovně. Za poslední dva, tři roky, se měly nějak vícekrát měnit úhradové tabulky za různé druhy skel. Nevím, jak to teď je.
Třeba i já, která jsem měla brýle na blízko dosud zadarmo, budu muset rozbít prasátko.
O to horší, že já to mám od narození :). Ale zase nejsem překvapena, když potřebuji nové brýle. Řeknu si: "no ne, už zase?"
siena: No to jo, to už by mi bylo asi jedno :). Já skla neplatím a brýle na blízko používám jenom doma, nebo na úřadech, když někde něco čtu. K práci mi sloužit nemůžou. Na tu, když nevidím s brýlemi na dálku, dělat ji nemůžu.
Trvalo ale chvíli, než to zaměstnavatel pochopil.
Brýle na čtení mám od doby, co umím číst.
Nikdy jsem nechápala potřebu trefit se do módních trendů - hlavně proto, že záleží na typu oční vady, potřebě skel a podle toho se až vybere obroučka. Řešit, jestli se třeba hodí ke kabelce a botám, jak mi to onehdá, docela nedávno navrhovala nějaká optička, je pro mě nedůležité.
Nikdy bych neobjednávala z eshopu. Zkusit si to je docela podstatné - jestli mi třeba obroučka nebude vadit v zorném poli, nebo aby mi to dobře sedělo na nose, nešlo moc do obličeje. Nemám ráda velké obroučky, které se dotýkají tváří a tak... A s tím jsem se právě potkala, protože mám spešl skla, která nejdou úplně do každé obruby. A pak je tu cena. Nad pět za brýle bych nešla. Věřím, že i do trojky se najde funkční kousek. Všechno ostatní jsou módní pošetilosti (myslím obroučky, pokud někdo platí i skla, to je jiná).
ijcro: -:))). Chtěla jsem napsat něco v tom duchu :).
Tohle není úplně dotazník, ale například zrakově postižení lidé by mohli takovou věc využít:
https://1url.cz/mKT3e
Umět ho složit, budu ráda i za ty části samopalu, i když nevím, jak to souvisí. Každopádně zajímavé.
Co je složitého na tom vkládat jednotlivé žánry do rubrik, které se jmenují správně. Povídka do povídek. Po vyhledávání žánru mi vylezou všéééchny povídky, atd.
Nic neříkající řazení je stejně trapné a ponižující jako nazývat všechny tmavé lidi třeba "čmoudy," nebo všechny blonďáky s modrýma očima "nácky."
Ale svět je složitý :), to se ví.
"části děl" je hrozné ponižující označení pro cokoli, z čeho se skládají knihy.
Proč je problém mít kategorii povídka pro povídky, báseň pro básně, novelu pro novely atd... Části děl je jako trhat hajzlpapír na kostičky (části role). Všechny jsou stejné, nic neříkající a slouží k jednomu účelu.
To se o různých žánrech říct nedá, tak proč tomu tady tak je? Mně už za tohoto stavu ani nebaví cokoli doplňovat. A že jsem to svého času dělala. Teď té snahy lituji.
soupik2012: Já už na něj také nemám čas. Též překrucoval napsané, nechápal a zkracoval. Hodně plevelil a přes tisíc proti/argumentů potvrzoval původní řečené... Tihle lidé jsou k ničemu už v reálu, natož ve světě virtuálním.
Čas je drahý. Jako v chráněné dílně. Ale tam se to dá pochopit :).
Ve výsledku jsem si z toho tady odnesla, že bavit se o knihách na knižním webu je naprosto zbytečné, protože vedení z nějakého důvodu audioknihami opovrhuje a to asi spíš pampelišky v zimě pokvetou, než aby uznali, že jde o plnohodnotný formát, který zde má mít své místo od začátku, ne aby se to nějak takhle furt dokola blbě řešilo a vysvětlovalo.
Nebo tedy... kdyby alespoň řekli, proč je technicky nemožné přidat další záložku. Kdyby to problém nebyl, oni by si uživatelé s kompletací už poradili...
Budeme prostě muset být "archiváři."
Naias: Problém asi bude v tom, že jsem tak zvaná fakta od začátku vůbec neřešila. Už malé dítě ví, jak a čím se vnímá zvuk. Prostě když se nechce chápat, tak se nebude. Já už hrachem i vymalovala. Ne, nedrží to, sakra, padá to dolů (nebo nahoru), podle toho, kdo to jak vnímá.
reader:007: Jako že z mnoha věcí ne, ale z tohohle mi je fakt smutno.
Fotky našich dětí (v rodině) občas hledám, abych případně mohla sprdnout jejich matky, ale naštěstí nejsou to takové ty masové fotografky (malá papá, malá čůrá, spinká a leze s holým zadkem...).
Přijde mi jako horší zlo vystavovat svoje děti na soc. sítích v jakékoli situaci. A přesto se najde hromada žen, které to dělají xkrát denně a ještě se tomu přiblble usmívají.
Za sebe celkem nic neudělám s tím, jestli mě bude, nebo nebude někdo odposlouchávat, ale sdílení dětí se zabránit dá.
Hana H: Je v pořadí.
Ale nemyslím si, že sdělením informací typu: "jsem Pepa z Prahy, mám rád truhlařinu a chodím na ryby," bude někdo ohřožen na životě. Nedělám si iluze, že "se neví, kde jsem." Ale s tím se musí počítat, když zaplatíte kartou, když vylezete na ulici, nebo si něco objednáte. I pitomá píchačka v práci zaznamená informaci o tom, kde jste. Můžou Vám odposlouchávat telefon, číst zprávy... sociální sítě mají vlastní metody (já tedy FB a pod nemám), ale zažila jsem, že nejvíc se o soukromí bojí ti, kteří sdílejí i to, kolikrát denně se vyprazdňují.
Tak vzhledem k tomu, že jsem to napsala ve vztahu ke zdejším regulím, tak se to na ně vztahuje.
Ale pokud to z nějakého důvodu berete nějak globálně a historicky, tak Vám to nevyvrátím. Bát se asi není třeba.
siena: také jsem je našla při hledání knihy. Tedy měla jsem čerstvě přístup do audioknižního archivu a DK mi pomohla hledat podobné knihy k těm, které se mi líbily a opačně. Nějak se to doplňovalo.
Pak jsem dostala bednu knih po dědovi a využila bazar... Diskuze jsem nepoužívala... nevím, dva roky od registrace.
Nepřišlo by mi divné, kdyby mi někdo řekl, že mám nejprve na web přispět obsahem.
Už v jiných vláknech jsem četla, že se registruje množství lidí, kteří "tu prostě jen tak visí," případně z nějakého důvodu duplikují profily... vis. obchodníci apod.
Vyplnění pár informací přeci nikoho nezabije.
Nebo jde o nějakou háklivost na soukromí?
Připadá mi, že dneska žádné nemáme, hlavně ne na internetu.
Naias: Já si tedy popravdě nedokážu představit, co bych měla chtít po uživatelích stránky, kde to neznám. To spíš až časem.
Lenka.vilka: Tak to je pak každá snaha marná, škoda.
Vlákna mizí, tématická se míchají, výsledné pak nedává smysl :), pak je to tu jak na blešáku a nic z toho nevzejde.
PanPredseda: Netuším, jak dobrý, či špatný čtenář jste, ale jste docela aktivní i jinak. O tu aktivitu šlo. Ne jen, že se člověk registruje a "můžu si dělat, co chci," ale projeví nějakou snahu ohledně náplně stránek.
Víc to asi nerozvedu.
naias: Kdo z těch nových si hned vyhledá neznámého uživatele a začne mu něco psát...
Pokud tu má známého, může se zeptat jinak.
Ať vlezete na jakoukoli stránku, jste tam nová, nikoho neznáte a něco chcete, hledáte oficiální kontakt, nějaký formulář, mail, nebo cojávím.
