keri.H diskuze

Eicherik, Lenka.Vílka: Děkuji. :)

Lenka.Vílka: Koukala jsem, že máš problém se stejným bodem jako jsem měla já. :D Taky jsem nevěděla, co si přečíst od afrického autora. Původně jsem chtěla První dámskou detektivní kancelář, ale vzhledem k tomu, že jí knihovna neměla na půjčení, tak jsem koukla do žebříčku a jako nejideálnější mi přišlo Zachraň Jacka (i když válečné kniho normálně vůbec nečtu) a nebyla to špatná kniha.
Tak uvidíš, třeba na něco zajímavýho narazíš. :)

Povedlo se mi splnit poslední bod čtenářské výzvy, co mi chyběl, tak jsem spokojená. :)

Eicherik: Nedivím se ti, taky to tak mám, když nějakou dobu do knihovny nejdu. :) Já to vidím tak, že dočtu ty dvě, co mám doma. Jednu rezervaci, na kterou čekám a už si nic nepůjčím, abych přečetla konečně svoje knihy, co mi tu leží delší dobu. :)

Sarah01: Nečetla jsem, takže bohužel neporadím.

Eicherik: To potěší, takový skok. :)
Já si dnes byla vyzvednout rezervaci Děvčátko od Goffy.

Jinak jsem si taky poprvé zkusila půjčit e-knihu, protože několik knih, co si chci přečíst, má knihovna pouze jako e-knihy. Půjčení proběhlo v pohodě. :)

Lenka.Vílka: Mě třeba "ová" u některých cizích jmen nesedí, u některých zas naopak zní líp, ale ať už se překladatel rozhodne pro původní nebo pro přechýlené příjmení, pak by to mělo být jednotný v té knize a ne na obálce tak a v knize tak. Nebo každé příjmení jinak.

Lenka.Vílka: Koukám, že máš Ready Player Two v chci si koupit. Jsem zvědavá, jaká kniha bude. :)

Rozpůlený dům u nás v knihovně má 8 rezervací, to jde, ale vzhledem k tomu, že jí neplánuju,mi to je jedno. V knihovně mám jen dvě rezervace.
To, že bych měla rezervaci na knihu, která by se nevrátila se mi nestalo.
Půjčila jsem si akorát knihu s chybějícími stránkami, napsaný to tam bylo, jen jsem si toho nevšimla. No a teď se mi stalo taky, že v jedné knize chybí stránky, tam to ale nikdo nenahlásil, tak až půjdu vracet, nesmím zapomenout to nahlásit.

denib: Půjčila jsem si v knihovně Ikabog, tak jsem na ní zvědavá. :) Původně jsem chtěla knihu Flouk a Líla, ale někdo si vypůjčil přede mnou.

Nevzbudili jsme se tak, jak se to obvykle stává, když se vám zdá, že utíkáte lesem, honíte lišku a najednou vás stromy popadnou, začnou vámi třást a vy se začínáte probouzet a uvědomíte si, že to máma vám třese ramenem. Poplašeně vyletíte z postele, protože přijdete pozdě do školy.
Vůbec ne.
Bylo to takhle: ležíte ve spacáku na podlaze obrovského supermarketu, když se najednou podlaha začne třást a prohýbat. Vy sebou házíte jak popkorn na rozpálené pánvi, všechno z regálů padá na zem a na vás. Všichni křičí a jsou vyděšení k nepříčetnosti a vy jste jeden z nich.
Asi tak.

(Monument 14 - Emmy Laybourne)

Eicherik: Jo, i nad tím, že jí odložím jsem přemýšlela, ale zajímalo mě to. Hlavně proto, že je to Čapek, který mě zaujal jeho divadelními hrami. Ještě plánuju od něj Krakatit, ale uvidím, kdy se do ní pustím. :)

Eicherik: Jsem zvědavá, co řekneš na Válku s Mloky až se k ní dostaneš. Mě to ze začátku zaujalo, ale pak mě to chvílema dost nudilo.

Lenka.Vílka: S hlukem jsem taky měla problém před lety, pak jsem se naučila číst v MHD a celkově všude bez ohledu na okolní lidi. Nevnímám je, pokud teda mi někdo nekřičí do telefonu u ucha, to se pak nevnímat nedá. :D

Čtu v MHD, v čekárnách u doktora. V restauraci, když čekám na jídlo, tak si taky občas čtu, v kavárnách si čtu často, ale někdy u sebe nemám fyzickou knihu, takže pak vezmu mobil, který mám u sebe vždy a mám tam knihy z tohoto důvodu dané. V kavárně se mi třeba čte dobře, protože do jedné, kam chodím je příjemný klid, obzvláště v létě, kdy jsou všichni na terase, tak uvnitř je málo lidí a to je fajn. :)

Zkoušela jsem Černé vysvětlit, že se zkrátka snažíme prosadit v tlupě. Chceme vést smečku. Být alfa lidi.
„Já ti nevím,” odpověděla kočka. „Když se držíš od smečky stranou, máš přece mnohem víc prostoru než ten, kdo ji vede. Nikdo na tobě nezávisí. Máš víc klidu. Víc svobody. A co jinýho doopravdy potřebuješ - kromě jídla, samozřejmě?”
Černá opravdu nic jiného - kromě jídla - nepotřebuje. Když se zrovna netoulá venku, sedává na parapetu a přes špičky stromů v zahradě se dívá z kopce dolů na město; na auta, vlaky, blikající semafory. Na lidi, kteří mají pořád někam naspěch. „Proč vlastně všichni tu hru hrajete?” ptá se mě s vědeckým zaujetím v očích.

(Michaela Klevisová - Kocour z Montmartu, povídka Kočičí štěstí)

reader.007: Naprosto chápu, taky jsem s odstupem času začala číst knihy, co jsme měli jako povinnou četbu a ono pak zjistíš, že ty knihy vlastně nejsou tak špatné. :)

Eicherik: Všimla jsem si, že Malostranské povídky se ti líbily. :) Jedna z knih, kterou jsem četla před lety k maturitě a povídky se mi líbily. :)

Eicherik: Tak já k maturitě nechtěla číst většinu autorů. :D A zrovna Báječná léta pod psa, které tu zmiňuje Reader, o té knize nám bylo tolikrát omíláno, že se mi do ní nechtělo.

8/10. Skoro nic jsem nečetla. Četbu k maturitě jsem zanedbala.

reader.007: Taky bych ho teda k maturitě mít nechtěla.

A vždycky nosila černé jednodílné šaty. Šířila kolem sebe tak navýsost mrazivou a hutnou atmosféru, že plout po hladině nočního moře, hrozilo by, že o ni budou troskotat lodě.

(Haruki Murakami - Birthday Girl)

Jak vypadala moje cesta z obýváku Anny Proškové do italských Alp? Můžu říct jen to, že byla smutná a plná různých zákrut.
Toho dne, kdy jsem navštívil starou paní v jejím bytě nedaleko poděbradské kolonády, jsem se domů dostal až v deset večer. Strávil jsem u ní osm hodin, a nedokážu říct, jestli to bylo málo, nebo naopak až příliš. Její vyprávění připomínalo moře, chvíli mi jen tak zlehka omývalo kotníky, aby se přese mě vzápětí převalila vlna, po které jsem zalapal po dechu.

(Martin Goffa - Sekta)

Eicherik: Taky jsem koukala a ta korektnost mě pobavila. Líbí se mi u tohoto seriálu, že v podstatě to tam říkají tak, jak to je. :)

Chtěla jsem do knihovny jen vrátit knihy a nakonec jsem neodolala a půjčila si nějaké. Asi budu muset v takovém případě posílat někoho jiného, ať mě to neláká. :D

Já se zrovna pohybuji v Mnichově, kde se stávají podivné nehody na stavbách, ale nejradši bych se vrátila do Vídně, kde všechno vypadalo tak poklidně při mé práci květinářky - kniha Ani mrtvá, ani živá. :)