kní
diskuze
Tebe jsem, V., zrovna na mysli neměla. Nechtěla jsem to rozmazávat a nechtěla jsem se těch dvou jmenovaných dotknout, tak jsem přidala těch pár teček. Oni - že ne, hoši - se jistě neurazí - prostě běžný čtenář vedle nich nemá šanci. Když ti dva se spolu baví, nevím, která bije, ba nerozumím téměř řeči jejich kmene... Oni totiž nejsou běžní čtenáři. Klobouk sice před nimi dolů, ale ostatní si taky chtějí hrát, žánop.
Každý mimozemšťan jistě sám ví, že není pozemšťan - aspoň tedy doufám.... V kostce a s vyjímkami jsou to ti, kteří převážně a víceméně vědnomkuse figurují v první, druhé a třetí :)
(Čas na čaj ještě nenastal, ale na čtvrtou linii možná ano. Všichni mimozemšťani /nightlybird, HTO.../ se žádají, aby tentokrát zachovali zdrženlivost a tuto diskuzi důsledně ignorovali - děkuji.)
Tak tedy - ze které knihy je následující ukázka:
... po třetím neúspěšném pokusu napíchnout sousto zapečených makarónů na vidličku tiše zaklel. Smířil se s tím, že nemůže pořádně chodit a že nemůže dělat spoustu věcí. Hrozně mu ale vadilo, že se neumí pořádně najíst a že při tom slintá jako kojenec.
Intelektuálně přesně věděl, co má dělat. Dát vidličku do správného úhlu, nabrat jídlo, zvednout a donést do úst. Ale problém mu činila samotná koordinace pohybů. Zdálo se, že jeho ruka žije svým vlastním životem. Když jí přikázal, aby se zvedla, ruka se pomalu posunula na stranu. Když měla mířit k ústům, změnila na poslední chvíli směr a zamířila ke tváři nebo k bradě.
Palmgren také věděl, že rehabilitace přinesla určité ovoce. Před šesti měsíci se mu ruka třásla tak silně, že do sebe nedostal ani sousto. Teď mu jídlo sice trvalo dlouho, ale každopádně se dokázal najíst sám. Neměl v úmyslu to vzdát, dokud nebude mít své údy opět plně pod kontrolou.
Opět zamířil vidličkou dolů pro další sousto, když se k němu zezadu natáhla čísi ruka a jemně mu odebrala příbor. Viděl, jak ruka nabrala sousto zapečených makarónů a zvedla ji. Okamžitě poznal tu hubenou dětskou pěstičku, otočil hlavu a spatřil oči ...
To potom ale Pú neznáš Kaleho Blomkvista a Lisbeth Salanderovou! A to je velká škoda, pravím, neboť Milénium Stiega Larssona je zcela mimo kategorie; tolik pozitivní energie a naděje jsem snad nenačerpala z žádných knih... A čerpala bych ráda znovu a znovu - právě před týdnem jsem si opětovné přečtení doslova urvala od hu... vlastně očí - a na Hančovu boudu na Benecku odjela jen s pár francisovkama...
Thanyss, nejsi sama, jsem na tom stejně, skoro nic jsem nečetla a neuhádnu ani to, co jsem četla a co miluju! ... prostě nám nebylo dáno :)
myslím, že je výsostné právo úspěšného hadatele svou možnost postoupiti komukoli
Jsem tu s první nápovědou: autorka je/byla finská spisovatelka píšící švédsky; byla/je nejen spisovatelka, ale i malířka ...
Já v to doufala... :)
- ale nebudu nemilosrdná, co hodina, to nápověda (bude-li potřeba)
Není to tak. Autorem je sice autorka, ale jiná. Ale jinak - zeměpisně - přihořívá :)
Bylo tak krásné dívat se na Annu!
Její vlasy rostly jako drsná, šťavnatá tráva, trčely neposlušně, trochu přistřižené, na všechny strany, a byly tak živé, že praskaly. Obočí měla stejně černé a husté, srostlé uprostřed, nos plochý a tváře červené. Paže měla zapíchnuté do vody na nádobí jako sloupy. Byla krásná.
Anna si při mytí nádobí zpívá a já sedím pod kuchyňským stolem a pokouším se naučit slova. Stihla jsem to do třinácté sloky písně Hjalmar a Hulda, kdy se vlastně konečně začne něco dít.
V tu chvíli vchází Hjalmar ve válečné zbroji a harfy náhle umlkají. Rozlícen k nevěrné nevěstě své se vrhne, svatební korunu temnou jí ze světlehnědých vlasů strhne, bledá, jako by už ležela na márách, vypadá Hulda se smrtelnou hrůzou v dmoucí se hrudi, v chvějících se pomstychtivých rukách milého. Mrazí tě z toho, je to krásné. Anna to cítí stejně, když řekne: Jdi teď na chvilku ven, já musím plakat, protože je to tak krásné.
- tak to je ta ukázka k uhádnutí (uff, dalo to práci vybrat jen jednu knihu - nakonec jsem měla ve finále teda dvě, ale Pozpátku od Roba Granta skončila na krásném druhém místě nevybrána...)
(souhlasím s RADOST ve všem, ale myslím, že časem se budou přidávat další, tak jak se už děje, jenom klid, klídek; a souhlasím i s Leonem pro radost, Pú!)
Viki9 - žádné "zakladatelství" mě nectí - byla to věc náhody a bez Klammovy reakce by nevznikla ani tato linie, bez jejího postupného vývoje a prvních "záseků" by nebyla ani druhá a ani třetí.... a už vůbec mě nectí, že jsem se s Ransomem minula a nic od něj nečetla... ale je to tak, teprve dnes jsem se podívala, co všechno vlastně napsal a pak vybrala - zpět - byla dokopána k vybrání té pravé...
- a nyní - se odeberu hledat nějakou knihu (plánuju něco těžkého, co - pokud možno - tu nikdo nečetl :)) ... (nepochybuji ale raději zároveň předběžně, že se mi to nepodaří a štafeta vzápětí pofrčí do nekonečna a ještě dál!)
O nenávisti jsem samozřejmě psala v souvislosti s filmem. Snad je to z textu dostatečně zřejmé.
Jen je mi divné hodnotit spisovatele, který napsal desítky knih, podle JEDNÉ divadelní hry. To já bych se tedy neodvážila.
Vůbec tahle rubrika - přeceňovaní autoři - jako by chtěla v lidech vyvolávat jejich horší já, jako by ponoukala - pojďme si společně někoho pomluvit, pojďme někým pohrdnout, na někoho plivnout. To opravdu není šálek mého čaje, to neuznávám, ba možná tím i pohrdám...
Koka - můžeš cokoli - a nejen ve dvou, ale ve všech třech bězích - není nikdo takový, kdo by měl právo tady někomu cokoli nařizovat - měla by tu být atmosféra zcela liberální (ano, svobodomyslná, nezaujatá, velkorysá, umírněná), tedy aspoň doufám a přeji si.
Jinak hlásím, že netuším, z čeho úryvek jsi nám předložila (jako ostatně skoro vždycky, můj podivný mozek si pamatuje raději čísla, hudbu, zvuky a vůně... slova mu moc nešmakujou), něčím mi to trochu připomnělo Voskovce a Wericha, ale vím, že oni to nejsou, je to jistě mnohem mladší.
Nesouhlasím. Mně se film líbí, jestliže "propadl", tak proto, že m.j. i Václavem Klausem chytře a potměšile podporovaná nenávist se zde projevila v plné síle a ubohosti.
Mám dojem, že nejvíce Havlem pohrdají lidé, kteří od něj nic nečetli a vůbec se nepokusili ho poznat...
