Kniholenka_DK diskuze

A důkaz toho, že lidi chápou ta nová hodnocení naprosto odlišné je i přímo v této diskuzi. Terva chápe tempo čtení jako hodnocení toho, jak rychle knihu přečetl (kolik mu to zabralo hodin/dní), já a někteří jiní to ale chápeme jako tempo knižního příběhu/děje. To se samozřejmě někdy může shodovat, ale ne vždy. Pokud čtu 800stránkovou knihu, tak ji nikdy nebudu mít přečtenou rychle a přesto může mít kniha rychlý děj. Naopak jsou knihy o 100 stránkách, které máte přečtenou za 2 hodiny, ale přesto se v knize z hlediska děje v podstatě nic neděje - je třeba mnohem víc zaměřená na rozpitvaní myšlenek postavy - pak tempo této knihy bude pravděpodobně pomalé. Přístup nikoho není špatný, ale zadání je nejasné a to je ten problém, proto je prostě třeba vylepšit popisky. To není nic, co by mělo někoho urážet nebo nad čím filozoficky spekulovat, to je prostě fakt a podnět na zlepšení.

Lenka.Vílka: opět máte z určitého pohledu nepochybně pravdu ale přesto s vámi nemůžu souhlasit. Souhlasím s tím, že do komentářů ať si každý píše co chce - to je vyjádření volnou formou a případný čtenář takového komentáře je jistě schopný si to pro sebe přebrat. Ale v momentě kdy se snažím o jakousi formu statistiky nebo ankety, tak největší chyba jakou můžete udělat je dát nejasné zadání - zlaté a základní pravidlo statistiků. Pak totiž jakákoliv statistika ztrácí smysl ne-li dokonce poskytuje falešné a zavádějící informace. Nejsem žádný statistik-profesionál a chápu, že tohle má spíš zábavní charakter, přesto je pro mě takováto forma "statistiky/ankety" opravdu nešťastně vymyšlená a připomínky všech výše jsou relevantní. Myslím, že všem kteří na nedostatky upozorňujeme, jde hlavně o vylepšení dané funkce a to je přece dobře. Čím déle bude daná funkce v provozu, tím hůře se bude později měnit, takže úplně nesouhlasím s postojem "vypadá to sice pochybně, ale budeme čekat a uvidíme, co to udělá"

Lenka.Vílka: ano, souhlasím, já mám taky mnohem radši knihy, které ve mně zanechaji hlubší pocit a nad kterými musím ještě dlouho přemýšlet. Ale ten seznam emocí je prostě hrozně dlouhý a přesto nejsem schopná pomocí těch pojmů u některých knih své emoce přesně vyjádřit. Takovéto podrobné hodnocení nedává smysl ani z hlediska jiných uživatelů (třeba těch, kteří hledají, kterou knihu si přečtou). Proto si myslím, že aby to k něčemu bylo, je třeba ten seznam "emocí" velmi zkrátit a zjednodušit. Podrobně o knize můžeme diskutovat třeba na tom psychoterapeutickém sezení nebo v nějakém čtenářském klubu, ale jaký přínos budu mít z toho, že někdo u knihy označí, že cítil závist, žárlivost nebo stydlivost? V tomto případě si vlastně nejsem vůbec jistá, jestli ty emoce jsou myšlené jako moje emoce při čtení nebo jsou to emoce vyjádřené v knize.

Vždyť by stačilo si projít komentáře lidi ke knihám, jakymi výrazy je obvykle hodnotí - smála jsem se (smích), brečela jsem (pláč), bála jsem se (strach), bylo to napínavé (napětí), nutilo mě to zamyslet se (k zamyšlení), dozvěděla jsem se něco nového (informativní). Takhle by se jistě vykrystalizovalo nějakých max 10 - 12 základních hodnocení a bylo by to pro všechny jednoduše pochopitelné. Jasně že to nebude třeba úplně přesné, ale když hodnotím knihu, tak přece nejsem na psychoterapeutické sezení, abych podrobně prozkoumávala svoje emoce.

Ještě ohledně té emoce radost X pobavení. Teď si uvědomuji, že i pobavení by někdo mohl pochopit jinak, než, že to prostě bylo vtipné. Tak pak asi nejjednodušší by bylo prostě přidat třeba "smích". To samozřejmě není emoce, ale jen projev emoce, ale je to mnohem výstižnější.

Ano, na to jsem taky chtěla upozornit, že pojmenování "tempo čtení" je zavádějící. Tempo knihy je výstižnější, takže to taky rozhodně změnit, jinak to spousta lidí pochopí špatně a stane se nepoužitelným i tempo.
Ano, přibyla emoce radost, ale to podle mě není to samé jako pobavení. Když čtu vtipnou knížku, tak necítím radost, ale pobavení. Souhlasím s Koka, že to chce zásah někoho, kdo emocím aspoň trochu rozumí.
A mimochodem to procentuální hodnocení u emocí je taky blbost. Logicky by procento mělo zobrazovat počet lidí, kteří tuto emoci ke knize přiřadili - takhle když někdo přidá jen jednu emocí, tak ta dostane 100 %, když někdo přiřadí 4 emoce, každá dostane jen 25 %, logicky tedy bude mít toto druhé hodnocení v celkovém součtu emocí mnohem menší váhu. Nevím jak vám, ale mně to nedává smysl. Ze všech novinek poslední doby jsou emoce rozhodně nejvíc mimo. A přitom to jde udělat smysluplně (viz ten Storygraph), ale holt když dva dělají totéž není to totéž...

Tak jsem se snažila přidat ke knihám nějaké emoce a tempo... Tempo je fajn, ale ty emoce jsou vymyšlené dost hrozně. Předpokládám, že to je inspirace z aplikace Storygraph. Tam to celkem funguje, ale emoce na databázi knih jsou nepoužitelné. Za prvé mi tam chybí nějaké základní emoce jako třeba pobavení a za druhé je tam těch emocí hrozně moc, takže se z toho špatně vybírá. Ten seznam emocí je podle mě naprosto nepromyšlený - jak říkám něco tam chybí a spousta těch emocí je naopak v podstatě duplicitních (jaký je třeba praktický rozdíl mezi frustrací a zoufalstvím?). Tohle se fakt nepovedlo, emoce tedy nejlépe zrušit a nechat případně jen tempo, případně seznam emocí důrazně přepracovat a zkrátit - do té doby já toto hodnocení využívat nebudu.

Nermal
Mně dlouhé komentáře obecně nevadí a pokud jsou zajímavé, ráda si je přečtu. Proč třeba lidi čtou klasické recenze na knihy, které jsou přece vždycky dlouhé? Vadí mi akorát, když komentář je jak zápis ve čtenářském deníku, kde se popisuje děj knihy nebo když jsou tam dlouhé citace textu z knihy. Takové komentáře mě nezajímají, tak je prostě přeskočím. Ale pokud tam někdo píše o svých dojmech z knihy, tak je mi jedno, jak je dlouhý. Navíc jiný typ komentáře mi dá víc před přečtení knihy (to čtu jen zběžně a spíš kratší komentáře) a jiný po dočtení knihy, kdy mě zajímají názory i detaily. Nemám pocit, že s komentáři by bylo něco v nepořádku a je potřeba něco měnit. Přeskočit nic neříkají jednořádkový komentář není takový problém. Pokud tedy odznaky nepovedou k tomu, aby se takové komentáře dramaticky rozšířily, asi mi to nevadí.

Corso
souhlas, přesně tak. Já mám průměr v spočítaný v jiné aplikaci 3,9 a přijde mi to celkem vysoko, ale pravda je, že knihy, co čtu, si dost pečlivě vybírám, málokdy jdu do knížky naslepo bez přečtení nějaké recenze nebo doporučení od někoho s kým mám aspoň trochu podobný vkus, takže mi takový průměr přijde ok :-)

Corso
To je moc dobrý nápad! Jsem pro :-)
Stejně tak se na to dá koukat i z opačného konce - uživatelé, kteří všemu, co přečtou dávají pět hvězd - taková hodnocení také nejsou příliš relevantní. Osobně to mám nastavené tak, že 3 hvězdy jsou pro mě průměr, 4 a 5 nadprůměr a 1 a 2 podprůměr. Hodnocení odpad nedávám: za prvé se mi zatím asi do ruky nedostal takový brak, aby mi tak tvrdé hodnocení přišlo adekvátní a za druhé psychologicky pracuji prostě s pětihvězdičkovou škálou stejně jako na Goodreads nebo Storygraph, ostatně na pět stupňů hodnocení jsme všichni zvyklí i ze školy

Když už nějaký odznak, tak proč tam není třeba odznak za získané palce k vlastním komentářům, to by aspoň motivovalo k tomu, aby komentáře měly lepší úroveň. Navíc by to byl jakýsi ukazatel kvality uživatele. Naopak informace o tom, kolik kdo napsal komentářů je celkem k ničemu, když jsou ty komentáře na nic.

Překvapuje mě, že se skoro všichni přiklánějí jednoznačně k pevné vazbě. V zahraničí, co jsem vypozorovala, jednoznačně vede paperback. A já mám taky jednoznačně radši paperbacky, lépe se mi čtou a hlavně se mi i celkově víc líbí. A hlavně nesnáším knihy s přebaly a v beletrii snad aktuálně hardback bez přebalu neexistuje :-( Nikdy jsem nepochopila pravý smysl přebalu. Jakože údajně to má prý sloužit pro prezentaci v obchodě, ale upřímně kdo z vás po zakoupení přebal vyhodí a založí si do knihovny jen obvykle ošklivou jednobarevnou knihu bez přebalu - tak 0,1 % lidí? Chápu preferenci hardbacku ve veřejných knihovnách, ale v domácí knihovně mi to takový smysl nedává. Vzhledem k tomu, kolik vychází nových knih, málokterou knihu čtu několikrát opakovaně a pár šetrných přečtení v rámci rodiny paperbacky bez problémů vydrží. Navíc mírné čtecí poškození na paperbacku mi přijde vlastně docela hezké a svědčí o tom, že kniha se opravdu četla, zatímco poškození na hardbacku (které se taky u většiny dnes prodávaných pevných vazeb stane raz dva, nemluvě o pomačkaných a natržených přebalech) mi přijde vyloženě odpudivé a kniha mi připadá znehodnocená. A tento pocit mám i u knih kupovaných přes bazar. Nedávno jsem se vracela třeba ke starým paperbackovým vydáním dětské Správně pětky, které jsem četla (mnohokrát!) před takovými 30 lety a byla to ohromná nostalgie - byly v super stavu, ale sem tam nějaká rýha na deskách nebo lehce "použitý" roh - to byla jen krásná připomínka toho, že jsem kdysi s těmito knížkami strávila krásný čas. To takové jen o 3 roky mladší několikrát čtené knihy Lenky Lanczové v hardbacku tyto nostalgické známky použití buď neměly a vypadaly jako bych je snad nikdy nečetla nebo měly třeba natržené desky nebo ťuklé rohy a přišly mi spíš zničené než nostalgicky použité.

A ještě je třeba podotknout, že není paperback jako paperback. Miluji takové ty měkounké poddajné paperbacky, které se úplně samy rozevírají. Nejkrásnější paperbacky z poslední doby mám od nakladatelství Fantom print/conQueer na knihách od TJ Kluneho Dům v Blankytně modrém moři a Pod šeptajícími dveřmi. Desky jsou krásně lesklé, poddajné a ještě mají klopy - ty jsou skvělé. Bohužel V životech loutek od stejného nakladatelství a autora už vyšlo bez klop, ale aspoň zůstala ta měkkost.